Mass Effect 3: Citadel
Výborné DLC, které obsahuje tolik pomrknutí směrem k fanouškům hry, že to ani není možné. Čeká vás zajímavý příběh, skvělé dialogy a navýsost zábavná akce, která se nebojí vnést do hry netradiční zpestření. Pokud máte ME rádi, musíte tohle DLC mít.
Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání
Zpočátku přitom nejde o nic objevného: Normandy je povolána do doků na Citadele k rutinní opravě a všichni členové posádky dostávají volno, aby se mohli před další vlnou boje s Reapery odreagovat. Shepardovi je přidělen byt po admirálu Andersonovi, aby měl klid na rozjímání.
Začátek velké oslavy
Poflakování se po stanici však brzy naruší mail od Jokera a pozvánka na posezení v sushi baru, který přepadnou neznámí ozbrojenci, jež zjevně chtějí Sheparda zabít. Naštěstí vás před nimi varuje sympatická agentka Brooksová, která vám pomáhá i v dalším průběhu DLC a stává se jednou z hlavních protagonistek.
Úvodní přestřelka končí a vzápětí na ní navazuje komornější plížení skrz okrajové čtvrti Citadely, kde hra sama vyzývá k pomalejší a promyšlenější akci. Potom ale potkáte aspoň pár dalších členů týmu a vše se změní ve frenetickou přestřelku, která graduje nástupem dalšího starého známého. Tempo nepolevuje, kamarádi a kolegové přicházejí za vámi a chtějí se ujistit, že jste vše přežil. A taky, že toho bastarda, co vám usiluje o život, zabijete.
Mass Effect v nejlepší formě
V dalších momentech se vše odvíjí v kolejích klasické hratelnosti Mass Effect série: detektivní vyšetřování v kasinu, které připomíná DLC s Kasumi ze dvojky, střídá obsáhlejší akce v archívech a dalších lokacích. Zejména výborně dávkovaná akce střídaná s pomalejšími segmenty dělá tomuto DLC čest.
Když se k tomu přidá i poutavý scénář a časté střídání prostředí, obstál by tento Shepardův výlet i bez toho nejdůležitějšího koření: spolubojovníků. Ti naštěstí, na rozdíl od Omegy, nehrají druhé housle. Právě naopak jsou nejdůležitějším aspektem celého DLC.
Všichni vaši staří známí si totiž aspoň na chvíli najdou do vašeho týmu cestu, takže si ještě jednou budete moci vychutnat tu možnost bojovat bok po boku se starými známými (původní hře to strašně chybělo). Citadel je navíc DLC doslova narvané hláškami, které mnohdy vyvolají salvu smíchu a jindy donutí pravověrné fanoušky i zamáčknout nějakou tu slzu.
Generátor hlášek
Vybrat ze všech pronesených oblíbenou hlášku? To snad ani nejde – za těch pár hodin jich totiž uslyšíte tolik… Ale přeci jen, Garrusovo přiznání, že přestane říkat cokoliv o rekalibrování, když Liara přestane používat sousloví „u bohyně“, nebo dokonalá parodie sousloví „I should go,“ jsou zkrátka něco, co se musí zažít.
V některých momentech se dokonce budete ptát, kdy už vás jako hráče postavy konečně osloví přímo – tak moc dokáží parodovat samy sebe i jednotlivé herní mechanismy. Celkově se zkrátka hlášky z DLC dají tesat do kamene.
Právě v poznámkách a zvoláních jsem našel koření, které Mass Effect 3 trošku chybělo. A přesně takováto mise se všemi možnými postavy z univerza měla být už v původní hře – jako nostalgické zakončení však slouží stejně dobře, ne-li lépe. A navíc se výborně hraje.
Velká chlastačka
Po dokončení příběhové mise se dočkáte dalšího milníku – možnosti uspořádat párty, na níž celé sbližování se s přáteli a spolubojovníky skvěle graduje. Milé je, že vy sami můžete průběh párty ovlivnit, a pokud chcete vidět skutečně všechny možné varianty rozhovorů apod., musíte ji rozehrát hned několikrát. Potěší rovněž fakt, že mimo večírku máte možnost strávit několik chvil s každou postavou o samotě.
Příjemná je rovněž přítomnost celého nového „hubu“, případně možnost zahrát si v bojovém simulátoru jakousi singleplayerovou obdobu multiplayeru – jde o arénu, v níž stejně jako v MP musíte se svými spolubojovníky postupně likvidovat vlny nepřátel. Obzvláště pak potěší i zakomponování možnosti vzít si s sebou parťáky, kteří se v normálním ME3 neobjeví.
Simulátor jako takový se v dobrém prezentuje střídajícím se prostředím a různými možnostmi navolení dalších výzev, stejně jako sympatickým odemykáním dalších tříd nepřátel, map a výzev za vyhrané tokeny. Jako taková dodatečná hra ve hře funguje perfektně a dá se v něm bez problému strávit nějaká ta zábavná hodinka navíc.
Něco pro zahřátí
Citadel ve výsledku zaplňuje jistou „citovou“ díru, kterou série Mass Effect trpěla, a zvláště v hláškách se nebojí parodovat sama sebe. A je to jen dobře: důstojné rozloučení se sérií si totiž mimo skvělé hratelnosti a neokoukaného prostředí zaslouží i poklonu směrem k fanouškům. Fakt, že DLC nemění kontroverzní konec, by nemělo nijak vadit ani jeho největším odpůrcům. A ti, co se s ním nikdy nesmířili, už asi po roce od vydání na Mass Effect 3 dávno zapomněli.
Citadel je minimálně tří až pětihodinové (podle toho, jak moc budete poslouchat a číst další doplňující příběhové informace, či kolik času strávíte v bojovém simulátoru) dobrodružství, které si zaslouží vaši pozornost a u něhož se budete skvěle bavit.