Mashinky

Transport Tycoon je legenda budovatelsko-ekonomicko-dopravních strategií, která inspirovala celou řadu nástupnických titulů. Navzdory někdy větší, někdy menší kvalitě se žádnému z nich nepodařilo dosáhnout popularity originálu, což už se asi nikdy nezmění. Bylo by ale fajn, kdyby se této metě alespoň přiblížila právě tato nová hra od Jana Zeleného (ano, skutečně na ní dělá sám).

Jsem strojvedoucí

Začněme upozorněním, že v Mashinky jde (snad zatím) jenom o vlakovou dopravu. Na autobusy, letadla či lodě tedy zapomeňte. A bude to jednoduché, i s vlaky je hodně práce. Navíc hned na začátku je zřejmé, že se obě hry v lecčems liší. V TT jste stavěli a obdivovali své vláčky v jednom vizuálním režimu, kde vlastně mašinky moc obdivovat nešlo. Zato tady to jde, protože ve stavěcím – a přehledném – módu budujete, ale kdykoli se můžete bleskurychle přepnout do pozorovacího režimu. A právě v něm se můžete kochat krajinou, městy, ale hlavně pohledem na své stroje.

V aktuální verzi je pohled z očí strojvedoucího teprve rozpracovaný, ale je tam, a je příjemné si projet trať, kterou jste před chvílí postavili. Klidně se ale můžete na svůj vlak v reálné krajině dívat i z ptačího pohledu. Ale pojďme dále. Stavba tratí je intuitivní a rychlá, stejně jako práce s terénem a budování nádraží a dep, a to všechno funguje na stejném principu jako v TT. Proč vymýšlet něco nového, když už někdo předtím vymyslel něco nejlepšího a perfektně funkčního.

Skutečná zábava totiž přichází při řešení tratí, protože peněz není nekonečno, člověk chce ušetřit, kde se dá, takže používá jedno nádraží pro více lokomotiv – minimálně zpočátku. Pak přijdou na řadu semafory, se kterými je opravdu legrace. V dobrém slova smyslu. Můžete díky nim vybudovat krásného traťového pavouka a kochat se, jak se tři soupravy motají na jednom vykládkovém nádraží – když vše nastavíte správně. Jinak se vám soupravy střetnou a je po nich.

Stavíme, zíráme, slavíme

Jednou z nejzajímavějších inovací oproti Transport Tycoon je například možnost rozšiřovat za peníze nádraží i průmyslové podniky o další objekty, které vám zrychlí nakládku a vykládku, případně umožní odvážet a dovážet nové produkty. Už v rozpracované verzi funguje velmi pěkně systém questů a ekonomická stránka věci také šlape poměrně spolehlivě.

Občas je třeba přijít na to, proč se daná souprava odmítá rozjet, ale stačí se obvykle chvilku zamyslet, kde člověk v řetězci na něco zapomněl, a je po problému. V tomto bodě se připomínají tvůrcem zmíněná pravidla deskové hry, kdy je pro splnění akce C třeba splnit podmínky A i B. Občas je složité přijít na podstatu problému, ale právě i tohle je na hře zábavné.

S ohledem na ambiciózní plány (realistické pojetí ve všech možných detailech, multiplayer apod.) a fakt, že jde o dílo jednoho člověka, zkrátka early access verze Mashinky překvapuje a baví už nyní. A také docela pěkně funguje – hra se na normálním počítači hýbe svižně i na plné detaily, hrát se ale dá i na notebooku s integrovanou grafickou kartou. Vyzkoušeno za vás. Před Janem Zeleným je ještě spousta práce. V early accessu si pobude ještě dva roky. Plná verze by měla nabídnout 7 období železniční dopravy (v early accessu jsou zatím 2), 21 průmyslových odvětví, 28 motorů, spoustu sandboxových questů a podporu modifikací. Když ale hra baví už v této silně rozpracované fázi, něco to naznačuje...