Marvel's Iron Man VR

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se Železňák podívá v sólovém titulu i na nějaké herní zařízení. První volba padla kupodivu na virtuální realitu exkluzivně pro čtvrtou generaci PlayStationu, a i přes některé velmi zjevné chybičky to byla volba zdařilá.

Minulost tě dožene, hrdino!

Rovnou se vrhneme na příběhovou premisu Marvel's Iron Man. Autoři z francouzského studia Camouflage si připravili zcela novou zápletku: Tony se rozhodl pohřbít svou minulost a jeho firma přestala vyrábět vojenský arzenál.

Jenže ne všichni kostlivci chtějí zůstat ve skříni, a tak se na scéně objevuje záporačka Ghost (tu jsme mohli vidět třeba ve filmovém pokračování Ant-Mana), která viní Iron Mana ze ztráty lidských životů z dob, kdy Tony ještě fušoval do zbrojního inženýrství.

Příběh samotný není kdovíjak propletený a zapeklitý. Od prvních okamžiků je naopak velmi předvídatelný a vykrádá či poukazuje na události z filmového a komiksového univerza. Není to na škodu a hledači komiksových reálií si určitě přijdou na své, odkazů na celý svět Marvelu je opravdu solidní množství a nerdské srdíčko nejednou zaplesalo. Originální vyprávění bez komiksových klišé ale rozhodně nečekejte.

Postavám zkrátka něco chybí. Tonymu schází lehkost, nadhled, kterým oplývá třeba ve filmech. Jeho dabing nám přišel velmi strohý až strojový, což pro postavu ukecaného Tonyho Starka není úplně nejlepší vizitka. Asi nejvíce vynikala dvojice umělých inteligencí Gunsmith a Friday – rozmíšky mezi nimi byly obzvlášť peprné, protože každý představuje opačnou stranu barikády.

Letem světem kulometem

Příběh ale není to hlavní kladivo, které by mělo fanouškům zaklepat na virtuální helmy a okouzlením je posadit na zadek. Pro nás tedy určitě ne! My chtěli být Iron Manem. Chtěli jsme lítat v oblacích, ničit nepřátelské jednotky za pomoci svých repulsorů. A to jsme dostali plnou měrou!

Létání je, spolu se zbytkem akční složky, naprosto parádní. Dva pohybové ovladače (bez kterých si hru nezahrajete) jsou skvěle zapracované do hry – když jste v kostýmu a chcete letět, tak zmáčknete na ovladači páčky a namíříte za sebe. A hle! Letíte vpřed.

Když naopak rukama namíříte kupředu, buď se rozletíte směrem vzad, nebo správným nakloněním zápěstí aktivujete zbraňové systémy, a to jak repulsory, tak podpůrné systémy v podobě raket, plamenometů a jiných módních vychytávek, které líbivý obleček nabízí. Zkuste si osvojit létání jednou rukou a druhou likvidovat vše, co se vám mihne před očima. Výsledek je efektní i efektivní.

Na první pohled vypadá všechno to natáčení rukama složitě a měli jsme s tím chvíli starosti, ale když tomu člověk přijde na kloub, je to ohromující zážitek a je super být Iron Manem. Pomáhá tomu i zatáčení pomocí hlavy, kterým se krásně můžete orientovat v prostoru.

Bohužel existují limity a ostřejší zákruty vyberete jen pomocí speciálního tlačítka na ovladači. Při obzvlášť vypjatých situacích jsme se několikrát zamotali do kabelu vedoucího k helmě, protože ta snímá i okolí za vámi (ne stoprocentně, leckdy vám hra řekne, ať se vrátíte do normální polohy), takže když jsme se během bojů točili jako nudle v bandě, po chvíli jsme byli sami sebou mumifikovaní. S bezdrátovým headsetem by zážitek byl rozhodně lepší.

Více než jedna překážka

Hlavní mise jsou zábavné a celkem rozmanité. Jasně, ve většině případů jde o zničení ohromného množství dronů, ale jednou zároveň stíháte protivníka, jindy zneškodňujete bomby či chráníte objekt před zničením. Mise mi svým obsahem zkrátka přišly dostatečně variabilní.

Ani protivníci na tom nejsou kdovíjak špatně. Hlavně proto, že si mezi sebou pomáhají například štíty, takže likvidace jednotlivých dronů by neměla být náhodná a zběsilá, ale chce to trochu taktiky a důvtipu.

Dojde i na několik soubojů s bossy a obzvlášť potyčky s Ghost jsou opravdu šťavnaté a zábavné. Kombinovat střelbu s repulsorů a raket s přesnými direkty ocelových pěstí vytváří uspokojivou demoliční podívanou.

Hlavní mise, nebo tutoriál?

Pár výtek by se ale rozhodně našlo. Příběh má dvanáct hlavních misí a z toho jich čtyři mají funkci výzvy či tutoriálu, a to nám přijde jako zbytečně velké množství. Třetina základní hry v podstatě funguje jako učební pomůcka, kterou ani nemůžete přeskočit.

Důležitou součástí hry jsou ovšem vedlejší mise, zvlášť když si chcete vylepšit oblek na maximum. Za každou misi totiž dostáváte hodnocení a z něj následně body pro výzkum, které odemykají nové zbraňové i letecké systémy. Výzvy nejsou vůbec špatné, ale obzvlášť ty letecké jsou dost obtížné a časy vývojářů (které se vám na obrazovce objeví) se nám jeví jako naprosto šílené.

Nabarvi si svého hrdinu

Za speciální úkony ve hře typu: „Rozdrť pěstí dva nepřátele najednou“ si můžete odemykat i nejrůznější barevná provedení Železňákova obleku. Fanoušky jistě potěší například možnost přebarvit Iron Mana na Iron Patriota.

Bohužel jde opravdu jen o přebarvení. Trochu jsme doufali, že po vzoru Spider-Mana od Insomniac Games se s každým novým oblekem změní i některé vlastnosti obleku samotného, což se ale neděje. Škoda, přijde nám to jako nevyužitý potenciál.

Barvičky jsou tedy podobně různorodé jako samotné mise, ale prostředí na tom tak dobře není. Během hry navštívíte pět lokací a do nich se neustále vracíte. Backtracking si mohou dovolit opravdu rozsáhlé hry, ale u virtuální reality bychom ocenili větší množství lokací, abychom toho viděli co nejvíc.

Oblek z masa a kostí?

Kromě poletování v obleku Iron Mana se několikrát ocitnete i v kůži Tonyho Starka. Tenhle byznysmen si žije v honosném sídle v Malibu a v jeho baráku si kromě přípravy na mise můžete užít i házení na koš nebo posilování. Občas vám hra umožní i dialogové volby, které ovšem na příběh nemají sebemenší vliv. Ale rozhodně si díky nim připadáte víc v centru dění.

K tomu ovšem příliš nepřispívá vizuální stránka, protože grafické orgie se rozhodně nekonají. Jak už to u PS VR bývá, hardwarové limity jsou velké a detailní krajinu si neužijete. Grafická omezení nejvíc bijí do očí v misích z velké neonové Šanghaje. Na rozhlížení není nikde moc prostoru kvůli neustálé válečné vřavě a autoři dost dobře věděli, proč vás takhle omezují. Uchvacující pohled Iron Man zrovna nenabízí.

Uvězněn v nahrávací obrazovce

Ještě daleko více frustrující jsou ale nahrávací obrazovky, které jsou doslova všudypřítomné. A načítání je opravdu dlouhé. S helmou na hlavě čekat kolem dvou minut, než se začne něco dít, je příšerné. Při načítání nejde ani nic pořádného dělat.

Každé zničení obleku a opakování mise od záchytného bodu je tak zbytečným utrpením. Chápeme to, virtuální realita pro PlayStation je oproti konkurenci hardwarově pozadu, ovšem stejně nás to štve. Hra má sice solidní délku kolem desíti hodin, ale další úporné minuty strávené čekáním intenzivní zážitek poněkud nabourávají.

Zvukem ke spokojenosti

Nakonec jsme si však přece jen nechali ještě jednu vřelou pochvalu – jsme naprosto nadšení z ozvučení. Hudba perfektně zachycuje atmosféru a zvukové efekty jsou zkrátka extratřída. Asi žádná hra pro VR v nás nezanechala takový pocit z dobře odvedené práce na zvuku jako právě Iron Man.

Výsledkem je tedy skvěle nazvučená hra s vynikajícím akčním létáním, při němž si moc rádi rozstřílíte zástupy celkem zajímavých nepřátel. Krásy zrovna moc nepobrala, načítací obrazovky jsou taky otravné… ale přece jenom, máte na sobě oblek Iron Mana. Jste Tony Stark. Tenhle pocit trochu toho zklamání z technické stránky vynahradí.