Marvel's Guardians of the Galaxy

Ačkoliv se nedá říct, že byste na tuhle vesmírnou operu byli sami. Ještě před vydáním mě trochu překvapilo, že se v Guardians of the Galaxy bude hrát jen za Petera Quilla, protože pět hrdinů je víc než jeden a nebude to vlastně trochu nuda, hrát v tak rozmanitém světě jen za „pozemšťana“? Nakonec to ale dává smysl, protože tohle dobrodružství je do jisté míry Star-Lordovým niterně osobním příběhem a staví na jeho dynamice se zbytkem party: Neohroženým válečníkem Draxem, mrštnou vražedkyní Gamorou, mývalovitým experimentem Rocketem a všemi oblíbeným komiksovým entem Grootem.

Wake Me Up Before You Go-Go

Žánrově Strážci úspěšně navazují na tradici v posledních letech populárních „taťkovských her“. Nejen kvůli Quillově potenciálnímu biologickému otcovství, kolem kterého se motá ústřední zápletka, ale především pro jeho postavení v bandě vcelku nekompatibilních galaktických odpadlíků. Musíte tužit partu, řešit konflikty i rozbitou lednici, udržovat teplo krbu domácí lodi Milano a během pošťuchování ostatním mnohdy dělat rozhodčího.

A že se pětice pošťuchuje prakticky neustále. Guardians of the Galaxy jsou neskutečně ukecaná hra, kde se často všichni překřikují a i se zapnutými titulky můžete mít vzhledem k absenci lokalizace trochu problém všechno učíst, pokud nejste zdatní v některém z nadabovaných jazyků. Připravíte se tím ale o hodně, protože scenáristicky jsou dialogy zvládnuté na jedničku a herecké výkony za nimi nezaostávají.

I když jsem si, navyklá na filmovou verzi, musela chvíli zvykat na odlišnější pojetí. Nakonec si mě ale herní Star-Lord svým přihlouplým úsměvem a těžko zastíraným geekovstvím omotal kolem prstu víc než Chris Pratt. Příběh do současného filmového univerza Marvelu koneckonců nijak nezasahuje, ale nebudete si ani odbývat stokrát omletou historku o tom, jak se Strážci dali dohromady.

Pokud je nicméně znáte jen z plátna kin, připravte se na trochu jinou verzi vesmíru, kde Quillův otec nepožírá své děti a Drax nevěří Gamoře, i když Thanose zabil on. Ale tyhle nuance rychle pochytíte, a jestli jste naopak četli komiksy, budete si libovat v množství narážek a setkáních se starými známými z hodné i zlé strany. Hra umí být překvapivě vtipná, humorem netlačí na pilu a třeba celoherní gag s Peterovým zubním kartáčkem je naprosto vynikající.

Do konverzací máte jak v cutscénách, tak i při pobíhání po galaxii velmi často možnost zasáhnout výběrem z dialogových možností. Ostatní ale nepřestanou mluvit jen proto, že Petera něco napadlo, a občas může být dokonce nejlepší neříkat vůbec nic, i když na vás konverzační tlačítko přesvědčivě bliká. 95 % voleb v příběhu nehraje žádnou roli a týká se jen daného rozhovoru, zbylých pár vám ale třeba umožní vyhnout se obzvlášť tuhé a zbytečné přestřelce nebo nějakou pasáž vyřešit plížením. Co se ale celkového směřování týče, naprostá většina hry bude úplně stejná i napodruhé.

Rock Rock Till You Drop

Když už jsme u těch přestřelek, bojování je v Guardians of the Galaxy vlastně trochu míň, než bych čekala a k první akci se v rámci 16 kapitol často dostanete i po deseti a více minutách. Což není na škodu, když přistoupíte na to, že jsou Strážci spíš Mass Effect než Doom.

V soubojích přijdou z vaší strany ke slovu hlavně Peterovy pistole, které podědil po svém mimozemském tatíkovi. Čtveřici parťáků pak opět neovládáte napřímo, ale prostřednictvím příkazů, kterými aktivujete jejich postupně až čtyři speciální schopnosti.

Gamora svým mečem uštědří hromadu poškození jedinému nepříteli, Drax dokáže oslabit nejsilnější protivníky k větší zranitelnosti, Rocketovou specialitou jsou výbušniny a Groot má… kořeny. Bez rozdávání rozkazů se nikam daleko nepohnete, protože automatické útoky jsou pro humanoidní i zvířecí soky spíš takovým lechtáním.

Star-Lordovy pistolky v rámci příběhu doznají vlastních živelných rozšíření, plus po bojišti můžete poletovat v raketových botách. Míření je automatické, při střílení si ale musíte dávat pozor na přehřátí, po kterém si musíte na chvíli dát pauzu – nebo se trefit do přebíjecího rytmu, s kterým nucený odpočinek můžete přeskočit. Souboje nejsou žádná velká věda a zpočátku jsem se u nich ani moc nebavila, ale po odemknutí pár nových schopností dostaly šťávu.

I vaši galaktičtí protivníci jsou dostatečně variabilní a rozmanití, aby pižlání jejich ukazatelů zdraví bylo uspokojivé po celou dobu kampaně. V jejím průběhu pak dojde i na několik bossů, kde na jednotlivé synergie schopností musíte dávat trochu větší pozor a útoky si rozumně načasovat.

Ke slovu tehdy přijde i Peterův ikonický walkman – pokud se Drax a Gamora válejí na bojišti v mdlobách a modrý tygřík s hlavou písečného červa ne a ne umřít, můžete spustit speciální motivační dialog, kde parťákům zkusíte zvednout morálku a taky na plné koule pustíte nějakou osmdesátkovou pecku. Pokud je namotivujete úspěšně, jsou všichni vyléčení, dostanou bonus k útoku a ještě můžete emzáky kydlit za doprovodu Kickstart My Heart, když máte štěstí. Když máte smůlu, přijde v playlistu na řadu něco méně úderného až komického, ale vtipné omyly k partičce, která i galaxii zachraňuje v podstatě omylem, tak nějak zkrátka patří.

Holding Out for a Hero?

Vaši kamarádi přirozeně nezmlknou ani během soubojů, mnohdy vás upozorní na účinnější taktiku, případně vás požádají, jestli někoho můžou dodělat. Pokud pro vás quick time eventy představují konzolový mor, který měl umřít s PS3, mám pro vás špatnou zprávu – potkáte jich docela hodně.

A to nejen v soubojích, ale i v „průzkumnických“ pasážích mezi nimi, třeba při těsném doskoku na nějakou plošinu. Průzkumnické v uvozovkách proto, že jak jsou Guardians of the Galaxy lineární, tak jsou i poměrně přísně naskriptovaní. Od předepsané cesty se můžete drobně odchýlit jen na určených místech a s vysokou pravděpodobností tam na vás bude číhat nějaký sběratelský předmět. Případně materiály na nějaké to vylepšení pro Star-Lorda.

Dobře si tedy rozmyslete, jestli nejste příliš rozmazlení otevřenými světy a jste ochotní se na pár hodin upoutat na kolejničky. Skvěle promazané, ale trochu svazující koleje vás protáhnou nádhernými jeskynními světy, polorozpadlými vesmírnými stanicemi, kosmopolitním městem a pár dalšími planetami. Občas musíte hledat cestu dál, což s Peterem obstaráte díky skeneru a poté s využitím svojí bandy.

Každý má opět svou roli – Rocket se protáhne úzkými místy a umí hackovat, Groot dokáže stavět mosty a vysouvat nahoru uvolněné dlaždice, Draxovi to jde s těžkými předměty a Gamora vás se svým mečem dostane na těžko přístupná místa. Na hledání řešení se nemáte šanci zaseknout nebo se ztratit, neboť se Strážci i v otevřených prostorách obvykle shromáždí kolem bodu, s nímž máte interagovat.

Don’t Fear the Reaper

Technická stránka Guardians of the Galaxy se do jisté míry odvíjí od limitů starší generace konzolí, kde hra vychází také. Na jednu stranu dokáže na PS5 graficky okouzlovat, zejména v opulentních pasážích z chrámů galaktické sekty s přemírou zlaté, na tu druhou někdy zkrátka tak oslnivá není.

Na mysl mi vyvstává hlavně moment z úvodu, kde se musíte vysekat z želatinového jezírka. Peter ho promění v led, který se ale stane jen směšnou plochou texturou bez vlastní fyziky. Taky mimika postav zvlášť v některých detailech nikam hranice neposouvá, ale musíte být poměrně puntičkářští, aby vás nedokonalosti vysloveně bily do očí.

Co mě ovšem do očí párkrát uhodilo, byly bugy. Hra mi vyloženě nespadla, ale splašený skript mi Star-Lorda párkrát odpálil někam za hranice herní lokace. Několikrát se při prolézání úzké škvíry zasekl a lezl třikrát tam a zpátky, než jsem ho ustavičným skákáním vysvobodila ven. Jednou jsem musela restartovat hru, když Peterovi zmizela hlava a mně ovládání. Na 20 odehraných hodin bylo těch chyb docela dost, ale taky nic, co by mi zabránilo v dalším postupu.

The Final Countdown

Guardians of the Galaxy nejsou perfektní, ale nakonec tahle intergalaktická jízda dopadla snad nejlíp, jak mohla. Věrná komiksové předloze proměněné ve filmové univerzum je v jádru jednoduchá a přístupná širokému spektru hráčů a hráček, z nichž budou asi nejvíc spokojení ti příležitostnější, co nechtějí shánět kámoše na mulťák a chtějí se prostě jen pobavit bez přibržďování tunou výplňového obsahu. Asi ze mě mluví únava otevřenými světy a multiplayery, ale já se nakonec touhle vesmírnou operou bavila v první řadě celkem královsky.