Marvel Rivals

Další zádrhel představuje očividná podobnost s Overwatchem. Tady bych se celkem rád vyhnul srovnávání, ale hry jsou si doopravdy tak podobné, že to úplně nejde. Hlavně jde nakonec trochu paradoxně o přednost, která může Rivals dovést právě na výsluní žánru.

Napříč dimenzemi

Vlastně nejtěžší bylo se do samotné bety Marvel Rivals dostat. Žádost o přístup přes Steam nevyšla, a tak mi nezbylo než si vyzvednout pozvánku přes Twitch, kde stačilo hodinu sledovat některého z partnerských streamerů. Jenže i potom stránka na vyzvednutí klíče oznamovala, že klíče už nejsou k dispozici a je třeba si počkat na další várku, která přicházela ve dvě ráno našeho času a zmizela téměř okamžitě.

Nebýt náhodného probuzení uprostřed noci, asi bych si Rivals ani nezahrál. Kód na pozvání kamaráda za dosažení šesté úrovně účtu se mi nepodařilo vyzvednout už vůbec. O betu byl prostě zájem. Díky opatrnému vpouštění lidí do hry ale zase nebyl jakýkoliv problém s frontami nebo připojením.

Už v menu jsem si potvrdil domněnku, že Rivals vypadají skvěle. Stylizace je prostě fantastická. Není to zas až taková pecka jako poslední dva animáky se Spider-Manem, ale zatraceně se jim blíží. Hrdinové vypadají dobře a je vidět, že hra využívá sílu Unreal Enginu 5. Vidět v pohybu plášť Hely nebo to, jak portály Doctora Strange v reálném čase ukazují jinou část mapy, kam můžete ihned projít, je prostě radost, které se Symmetře nikdy nedostalo.

Péče je vidět i na snaze přivést do hry pocit komiksového příběhu. Každý úkol na mapě má svoje opodstatnění. V místnostech, kde čekáte na vypuštění do bitvy, najdete neutrální postavy, se kterými můžete prohodit pár vět, a každá mapa má tematické animace, které vás do ní přenesou.

Rivals navíc můžou dobře těžit i z toho, že se v marvelovských světech už stalo prakticky všechno, a proto není divné, že Spider-Man bojuje po boku Venoma a společně mlátí přes nos Iron Mana. Díky tomu všechno působí mnohem uvěřitelněji než třeba právě příběh v Overwatchi. Víte, proč ho pořád zmiňuji? Protože jsem se celou dobu nemohl ubránit pocitu, že hraji jeho pokračování.

Overwatch 3.0

Nejde jen o stylizovanou grafiku, tlačení vozíků z bodu A do bodu B, přepínání hrdinů během zápasu nebo 6v6. Nápadné podobnosti najdete i mezi hrdiny. Star-Lord se hraje hodně podobně jako Tracer. Punisherova věžička jako by vypadla z oka Bastionovi a zrychlení i léčení Luny Snow je zatraceně blízko Luciovi. A tak bych mohl dlouho pokračovat.

Měl jsem s tím faktem problém? Vůbec. Overwatch mi vydržel rok aktivního hraní, a i pak jsem se do něj občas vracel. Tedy až do pokaženého nástupu druhého dílu. Rivals ve mně vzbuzovaly právě ty pocity, které mi chyběly od konce životního cyklu prvního dílu Overwatche. Časem jsem si pak uvědomil, že je to právě ta evoluce hry, kterou jsem chtěl a nedostal s dvojkou.

Hodně hrdinů spadá do škatulky easy to play, hard to master. Základem je primární útok, tři schopnosti, ultimátní dovednost a pasivní schopnost. Jenže u spousty postav je tahle formule okořeněná dalšími bonusy, jejichž síla bude záviset na tom, zda je dokážete používat doopravdy efektivně.

Rocket třeba umí běhat po stěnách, Venom, když skáče z vyvýšeného místa, může dopadnout a vyvolat tlakovou vlnu, Iron Man při rychlém letu může ze zad vypustit dávku raket, které zasypou nepřátele. Když Scarlet Witch skočí z výšky, může začít levitovat a střílet ze vzduchu. Vedlejší dovednosti nemají cooldown a jsou velmi situační, jejich správné používání ale rozhoduje.

Dalším podstatným mechanismem, který Rivals od Overwatche odlišuje, je zničitelné prostředí. Některé stěny jde probořit, mosty zničit a tak dále. Většinou si tak můžete sami udělat boční vchod do místnosti, ze spousty zahnání do úzkých existuje potenciální cesta ven a po grafické stránce třeba bortící se sloupy vypadají taky zatraceně dobře.

Možná ale nejdůležitější jsou Team-Upy, tedy výhody pramenící z toho, že máte v týmu kombinaci určitých hrdinů. Díky tomu dostáváte pasivní i aktivní bonusy. Venom třeba může Spider-Manovi půjčit kus svého symbionta. Hulk nabije Iron Mana gamma radiací nebo Rocket skočí na záda Grootovi a dostane tak ochranu za cenu mobility. Tyhle synergie jsou zásadní a je třeba na ně myslet při sestavování týmu.

Dost času jsem třeba hrát za Magneta. Vládce magnetismu je typický tank. Má štít, relativně slabý útok a hromadu životů. Dokud nemá v týmu Scarlet Witch, která mu svou magií může jednou za čas posílit dálkové poškození. Místo úlomků kovu si Magneto najednou umí vyvolat meč, který vrhá tlakové vlny a decimuje nepřátele ve velkém.

Všechny tyhle drobné změny v konceptu zkrátka Rivals sluší. Navíc vše naznačuje, že se synergie budou v sezónách různě měnit. Přesto už beta ukazuje, že jsou zábavné a dávají výběru složení týmu taktickou vrstvu navíc.

S velkou značkou přichází velká zodpovědnost

Rivals mají navíc něco, co Overwatch musel budovat celé roky: Soupisku postav, které lidi znají a milují. Zároveň s ní bohužel přichází jedno negativum. Schopnosti některých vašich oblíbenců vám prostě nemusí sednout. Milujete třeba Magneta? Musíte se prostě smířit s tím, že je to tank. Přenést se přes to, že vás bude Iron Man odstřelovat z oblohy, i když by ho mohl muž, který Wolverinovi vyrval adamantiovou kostru z těla, zblízka snadno zmačkat do kuličky.

Zároveň ale roky alternativních verzí hrdinů dávají skvělý prostor pro skiny a další výmysly. Třeba už teď vývojáři sáhli po Jeffovi, který rozhodně nepatří mezi nejpopulárnější hrdiny ze stáje Marvelu. Přesto je tenhle pozemní žralok skvělou podporou pro většinu týmů. Společně s Thorem ho vývojáři do hry přidali přímo během beta testování. 

V betě byly k dispozici čtyři mapy s trojicí modů. Dvě z Asgardu a dvě z Tokya 2099. Convoy je klasické tlačení vozítka napříč mapou, kdy se jeden tým snaží dostat až na konec a druhý mu v tom brání.

Druhý Domination je o zabírání určitého bodu na mapě. Kdo ho udrží dost dlouho, dostává jeden ze dvou potřebných bodů k vítězství a pak se hra posouvá na jinou variaci mapy.

Convergence je pak stejný jako Convoy, jen musíte před tlačením ještě zabrat bod na mapě, na kterém se vám vozítko ke tlačení objeví. Ano, i v tomto ohledu je jasně patrná podobnost s Overwatchem.

V betě bylo dostupných 23 postav rozdělených do tří rolí. Za každou z nich se hraje příjemně jinak, přičemž se velký důraz se klade na potyčky nablízko. Třeba takový Spider-Man je na ovládání jednou z nejsložitějších postav, ale jakmile si zvyknete na jeho bojový styl v kombinaci s nutností rychlého pohybu a opatrným využíváním schopností, stane se pro nepřátelský tým postrachem, který eliminuje celou zadní linku a nechá tankům oči pro pláč. Naštěstí jsou ale postavy dobře rozeznatelné a třeba své ultimátní schopnosti nezapomenou dát při aktivaci jasně najevo (ostatně, budu se opakovat - podobně jako v Overwatchi).

Konec dobrý, všechno dobré

Abych pravdu řekl, i přes veskrze pozitivní dojmy mě ke konci beta už poněkud unavovala, za což mohla primárně malá nabídka map. Jinak jsem si ale celou dobu testování vlastně užíval. Rivals mohou snadno sebrat žezlo, které Overwatch upustil s přidáním číslovky 2. Jen je možná trochu škoda, že se právě u něj Rivals inspirují až moc.

Přesto celkový zážitek působil příjemně odladěně a za celou dobu jsem se nesetkal s technickými komplikacemi. Další otázkou, na kterou dá odpověď až plná verze, je monetizace, která nebyla představená vůbec. Ano, battle pass nechyběl, stejně jako kosmetický obchod, ale vše šlo koupit za měnu získatelnou hraním, což v plné verzi rozhodně očekávat nemůžeme. Hlavně když jde o free-to-play titul.

I tak mě ale beta přinutila se na plnou verzi opatrně těšit. I když sám nevím, kolik v ní budu trávit času. Marvel Rivals prostě baví, i když jsou jen podařenou evolucí hry, kterou jsme hráli od roku 2016 a jejich hlavní kartou v rukávu je vedle slavné značky zkrátka fakt, že současný Overwatch je prostě o něco horší hrou.