Mario Tennis Fever

Nový přídavek v podobě Mario Tennis Fever tyhle polohy opět propojuje a v mnoha ohledech se mu backhandy daří, ale zároveň připomíná, proč jsou mnohé exkluzivity od Nintenda vnímané jako specifický žánr párty her. Fever totiž fantasticky funguje jako multiplayerová záležitost, ať už se do ní pustíte s rodinou a přáteli na gauči, nebo na dálku online. Jakmile ale náhodou zůstanete na kurtu sami, rychle zjistíte, že si podobně jako v reálu o zeď moc nezahrajete.

Základní herní mechanismy Mario Tennis se prakticky nemění už desítky let a japonské studio Camelot, které tuto sérii společně s tou golfovou od začátku obstarává, zřejmě moc dobře ví proč. Ovládání tedy není primárně pohybové, byť i s odpojenými Joy-Cony si v jednom z režimů jistě užijete spoustu méně přesné švandy. Pohyb po kurtu a rotaci odpalu obstará páčka, zatímco čtveřice tlačítek představuje různé typy klasických tenisových úderů - rychlý flat, pomalejší slice, vysoký topspin a lob. K tomu připočítejte „prasátka“ a nabíjené odpaly.

Ovládací systém je snadno pochopitelný pro prvohráče, ale v jádru věrném tradici poměrně komplexní, pokud se chcete stát grandslamovými mistry. Taktika zpravidla spočívá v postupném vytlačování soupeře z ideální pozice, práci s rotací a v neposlední řadě o umění odhadnout, kam míček vlastně dopadne. Většina výměn končí až ve chvíli, kdy se někomu podaří soupeře skutečně přehrát, respektive prohnat po kurtu.

Tenisová horečka sobotní noci

Tempo ve Fever přitom mírně zpomaluje oproti předchozím Mario Tennis Aces. Kurt je o něco menší, na reakci máte více času a dramatické skoky za míčkem odpouštějí drobné chybky v načasování úderů. Díky tomu je mnohem přístupnější, takže byť ani Aces nebyly žádnou hardcore tenisovou simulací, je Fever ideální párty hrou i pro ty, kteří se sérií nemají vůbec žádné zkušenosti. Nebo třeba ani s hraním obecně. 

Největší novinku představují Fever Rackets, tedy speciální rakety, které postavičkám propůjčují speciální schopnosti. Ve hře jich najdete přesně třicet, většinu z nich si musíte postupně odemknout hraním a každá přichází s vlastním efektem, zpravidla nějak spjatým s konkrétní postavičkou z mariovského univerza. Od ohnivých meteoritů přes bláto, elektrické pole až po banánové slupky rozházené po kurtu. 

Aktivují se speciálním úderem, který můžete použít až po naplnění ukazatele v závislosti na tom, jak se vám daří. V tu chvíli se jinak standardní tenisová výměna často mění v malé taktické drama. Většina efektů se totiž projeví až po dopadu míčku na zem, takže soupeř má šanci ho vrátit a napáchat paseku na vaší straně hřiště – a ideálně zkázu dokonat následným vlastním přídavkem.

Některé rakety působí na první pohled přehnaně až silně, třeba ta, která míček promění v extrémně rychlou výbušnou střelu. Fever ale dokáže až překvapivě dobře balancovat mezi chaosem a taktikou, takže se prakticky všechny odpaly dají relativně snadno neutralizovat. Pokud víte jak, na což si musíte zkrátka přijít hraním (nebo pečlivým studiem strategií na YouTube).

Samozřejmě tak nastanou momenty, kdy kurt připomíná spíš moderní bojiště – hlavně při čtyřhře, kde se rázem plácáte na ploše pokryté bahnem, ohněm, ledem a ještě na vás místo tenisového míčku zčistajasna letí ten fotbalový. Poklidné pinkání na kurtu se může rychle změnit v chaotickou řež tak akorát šílenou, aby byla divácky zajímavá pro ty, kdo zrovna dění jen sledují, ale pořád poměrně přehlednou pro účastníky. Navíc doplněnou o komentář populární mluvící květinky.

Je libo tenis na lodi?

Fever nabízí 38 hratelných postav, což je největší roster v historii série. Najdete tu klasiku v zastoupení Maria, Peach nebo Bowsera, ale také vzácnější hráče jako zpěvačku Pauline, fialového králíka Nabbita nebo housenku Wigglera, která zodpoví odvěkou otázku, v kterém páru nohou by mnohonožky držely raketu. Mimochodem se dozvíte, kde přesně ji svírá i oblíbená masožravka. 

Každý zástupce spadá do určitého hráčského archetypu – univerzální hráči, rychlí hráči, siláci, techničtí specialisté... Rozdíly mezi nimi skutečně pocítíte, zatímco třeba takový Bowser dokáže drtit míčky brutální silou, rychlíci Yoshi nebo Shy Guy vynikají pokrytím kurtu a precizní Peach zase potěší velmi přesným směrováním odpalů. 

Výběr postavy navíc můžete kombinovat s výše zmíněnými raketami, takže vzniká spousta zajímavých kombinací herních stylů. Pomalejší postavy si můžou vypomoct raketou zvyšující mobilitu, zatímco veteráni, kteří mají ovládání v malíku, sáhnou třeba po efektech komplikujících pohyb po kurtu. K tomu připočítejte poměrně pestrou sadu hřišť, od nejzákladnější antuky po vzducholoď nebo pinballovou arkádu. 

Vizuálně působí Mario Tennis Fever příjemně, byť na exkluzivitu pro Switch 2 nejde o žádný technický zázrak. Hra běží ve stabilních 60 snímcích za sekundu, od Aces ale graficky nedělá žádný obrovský skok. Klasicky stylizované modely postav mají spoustu detailů a milé animace, zkrátka odpovídající typické současné 3D záležitosti s Mariem a spol. 

Jak už jsem zmínila v úvodu, Mario Tennis Fever je v první řadě multiplayerová hra. Lokálně mohou hrát až čtyři lidi naráz a i online režimy podporují jak dvouhry, tak čtyřhry. Online zápasy se pak dělí podle toho, jestli se hraje se speciálními raketami, nebo bez nich, takže si na své přijdou jak milovníci chaosu, tak tenisoví puristé. V rámci hodnocených zápasů si postupně zvyšujete rank, který se nicméně každý měsíc resetuje, takže na tituly si sáhnou jen opravdu zapálení virtuální tenisté.

Kromě klasických zápasů na sety existuje ve Fever celá řada alternativních módů, jež tenisové prostředí ohýbají vlastními sadami pravidel. Například Ring Shot, kde se body získávají trefováním prstenů nad sítí. Na rovinu se přiznám, že jsme je vyzkoušeli hlavně kvůli odemykání příslušných postav, raket a kurtů, ale většina seancí stejně skončila u klasického tenisu.

Singleplayer do počtu

Bohužel se znovu opakuje situace z posledních několika sportovních her s Mariem - i Mario Tennis Fever obsahuje režim pro jednoho, který je ale spíš než příběhovou kampaní dlouhatánským tutoriálem. A účastníci herních večírků ho pravděpodobně každý po svém nezvládnou absolvovat. 

Zápletka je celkem absurdní i na poměry Houbičkového království, kde už jsme si na příběhové bizáry dávno zvykli. Mario, Luigi, Wario, Peach a další se v úvodu promění v mimina a baby Mario se musí stát tenisovým mistrem, aby všechno napravil. 

První hodinu a půl tak strávíte v tenisové školce plněním jednoduchých úkolů a především čtením nekonečných dialogů vysvětlujících základní mechanismy. Kampaň přitom skončí zhruba po třech, čtyřech hodinách, a to ve chvíli, kdy by konečně mohla začít být zajímavá. 

Adventure mód naštěstí není jediným singleplayerovým režimem (a ani tím povedenějším). Tím silnějším zástupcem jsou Trial Towers se speciálními výzvami, kde má každý zápas unikátní pravidla. Hrajete třeba s permanentně nabitými speciálními odpaly, nebo se snažíte přehrát obřího Bowsera, což vás donutí o tenise chvíli přemýšlet jiným způsobem. Pro perfekcionisty se tu najdou i obzvlášť vypečené bonusové úkoly, jejichž plněním dost možná strávíte klidně několik hodin, než v sobě probudíte svého vnitřního Djokoviće. 

Jenže Mario Tennis Fever je bohužel spíš tím typem hry, kterou si chcete dopřávat sice dlouhodobě, avšak v krátkých dávkách. V partě umí být neuvěřitelně zábavná, ale pobaví vás třeba na hodinku až dvě, než budete chtít přepnout zase na nějakou jinou kratochvíli. Jen sotva v ní strávíte stovky hodin a třeba oproti Mario Kartu nebo Mario Party působí trochu jako chudý příbuzný. Po nějakých dvaceti hodinách budete mít pocit, že už jste viděli skoro všechno. 

Pokud hledáte další do sady párty her na multiplayerové večery, Fever vás pravděpodobně nezklame. Jestli ale čekáte robustní sportovní záležitost, kterou si vychutnáte i sami, nejspíš vás místní tenisová horečka úplně nezachvátí. 

Mario Tennis Fever nabízí chaoticky zábavný zážitek, který nejlépe funguje ve chvíli, kdy se na kurtu sejde víc lidí (zvířat, rostlin, magických hvězdiček...) a tenis se promění v bláznivou párty. Přístupné ovládání, pestrá nabídka postav a speciální rakety vám namíchají zábavný koktejl, který společnost spolehlivě napojí a pobaví. Jakmile ale zůstanete na kurtu sami, rychle se ukáže, že bez multiplayeru ztrácí ulítlý tenis velkou část svého kouzla.