Mario + Rabbids: Sparks of Hope

Chaotický svět Maria a králíků (Rabbids) se potýká s novou hrozbou. Ze vzdálených končin černočerného vesmíru přichází Cursa, bytost, která hodlá všem zkazit pěkný den a taky zničit všechno živé. Na hrdinech kolem italského instalatéra tak opět visí břímě ničeho menšího než záchrany pestrobarevných světů a zatnutí antagonistova tipce v epickém, několikafázovém tahovém souboji.

Otevírání světů

Mario + Rabbids Sparks of Hope svými mechanismy a designem skvěle odkazuje na Super Mario Odyssey. Pětice různorodých světů je od předchozího dílu otevřenější a volnější je i pohyb v přestřelkách. Průzkum roztodivných lokací a plnění nepovinných výzev více než co jiného připomíná pátrání po měsíčcích v posledním plnohodnotném díle série Mario, přestože skákat budete maximálně v tahových soubojích.

Hra výborně kombinuje ničím neomezený průzkum světa, pátrání po tajemstvích a environmentální hádanky s taktickými půtkami v omezených arénách. Vámi zvolená trojice hrdinů, ať už to budou postavy ze série Mario, nebo huňatí poděsové Rabbids, může fungovat spoustou odlišných způsobů a je jen na vás, jaký útočný tým si postavíte. Každá hratelná postava má totiž neměnný způsob útoku a speciální schopnost.

Na každém hrdinovi záleží

Už dlouho se mi u týmové tahovky nestalo, že bych chtěl mít v partě ideálně všechny (naposled snad u Divinity: Original Sin 2). Žádný z hrdinů není podřadný, všechny schopnosti a druhy útoků jsou perfektně odladěné a užitečné do každé situace.

Naštěstí nemusíte mít favority a můžete tým střídat dle libosti, protože zkušenosti se rozdělují i mezi postavičky na střídačce. Klidně si tak poskládáte tým čistě podle sympatií nebo roztomilosti a je na vás, jakou kombinaci nintendovských a králičích hrdinů si namícháte a jak často je budete střídat.

Různorodost je tu obrovská. Například capo di tutti capi Mario třímá dvojicí pistolí, kterými dokáže za kolo zasáhnout až dva různé cíle. Jeho speciální schopností je pak variace na mód Overwatch známý ze série XCOM, kterým zaútočí na prvního nepřítele, který se pohne. Oproti tomu králičí kopie princezny Rabbid Peach léčí spolubojovníky a její zbraň dokáže trefit i nepřátele kryjící se za překážkami. Každý hrdina má navíc vlastní strom talentů, který zvyšuje účinnost zbraní, schopností a přidává další a lepší možnosti pohybu.

Realtime tahovka

Tahový systém je v principu stejný jako v předchozím díle, ale opět skvěle reflektuje volnost Super Mario Odyssey a už tak okatě nepřipomíná právě výše zmíněný XCOM. Pryč je přesun po čtvercích! Vaše postavy nově mají rádius, ve kterém mohou nerušeně pobíhat, hopkat a cupitat. Jejich pohyb končí pouze v momentě, kdy zaútočí nebo vyčerpají oba akční body.

Tento předělaný systém funguje ještě lépe s různým řetězením útoků nablízko, které byly tak skvělé a uspokojivé v Mario + Rabbids Kingdom Battle. Těžko se to popisuje, ale není problém v jednom tahu s Mariem skluzem uštědřit poškození nepříteli, poodběhnout, dát hopla Luigimu, aby se dostal na vyvýšené místo, přeběhnout k princezně Peach, od ní se sám odrazit, přeplachtit jinému protivníkovi do zad, přeběhnout do krytu, vystřelit a za zbývající akční bod aktivovat speciální schopnost.

Není nic uspokojivějšího, než když se vám povede zřetězit kombo a posloupnost akcí takovým způsobem, že během prvního tahu dáte nakládačku všem protivníkům v aréně, aniž by se vůbec zmohli na nějakou akci. Souboje místy více než taktické vypočítávání čísel a pravděpodobností připomínají logické hádanky.

Taktické jiskření

Aby toho k zvládnutí nebylo málo, pomáhají našemu ansámblu hrdinů i titulární jiskřičky. Jde o roztomilé, hvězdičkám podobné tvory s králičíma ušima, které rekům propůjčují zvláštní schopnosti a útoky. Za cenu akčního bodu můžete třeba očarovat zbraň ohněm, zneviditelnit se, přitáhnout nepřátele k sobě nebo kolem sebe rozpoutat elektrickou bouři.

Každý hrdina může mít v jeden moment po boku až dvě jiskřičky (a je to jediná změna vybavení, kterou lze uskutečnit, protože zbraně jsou protentokrát neměnné). Vzhledem k tomu, že v pozdějších fázích hry budete řešit i achilovky a odolnosti nepřátel proti různým elementům, jde o nezanedbatelný strategický prvek.

Vtipná pohádka na cesty

Přestože očarování z nečekaného spojení Maria a Rabbids trochu pominulo a už to není takové překvapení jako před pěti lety, hra si stále zachovává nadnesený humor a kouzelnou výpravu. Taškařice a mimika chlupatých králičích záškodníků jsou stále parádně vtipné a velký třesk diametrálně odlišných světů je radost pozorovat. Barevností a charakterem si Mario + Rabbids Sparks of Hope nezadá s filmy od Pixaru. Soubojům navíc kraluje naprosto perfektní orchestrální hudba, která svou epičností jinak pohádkové střety posouvá na úplně jinou úroveň.

Na exkluzivních hrách pro přenosnou konzoli Nintendo Switch mě vždycky zajímá tempo. Konkrétně, jestli nabízí možnost krátkých seancí třeba do MHD. Naštěstí můžu konstatovat, že Mario + Rabbids Sparks of Hope jsou na přenosném handheldu jako doma. Tahové souboje s nepřáteli trvají povětšinou maximálně čtvrt hodinky a ideálně se hodí třeba na cesty a kratší hraní, zatímco prozkoumávání světů je zase výborně šité na delší sezení.

Krom několika propadů snímkování na druhé planetě, která je bičována neutuchajícím blizardem, a delších nahrávacích časů při přechodu do nabídek (kam ale zas tak často nezabrousíte), je hraní perfektně plynulé bez technických škobrtnutí. A je nádherné vidět, jak se kletbou sužované regiony s vaší pomocí opět mění v mírumilovné a překrásné světy.

Nenápadité úkoly a podvádění

Hře chybí jenom málo k tomu, aby byla skutečně skvělá. Možná je to obecné prokletí produktů od Ubisoftu, ale budu žehrat nad malou variabilitu úkolů, ať už to jsou cíle v boji, nebo vyzobávání nepovinných výzev v open-worldu. Můžete ve hře strávit patnáct hodin jen u hlavního příběhu, nebo jí dáte dvakrát tolik a všech pět planet dokončíte na sto procent, ale v obou případech budete dělat jedno a to samé dokola – zabij X nepřátel, dostaň se sem, dones mi X předmětů a tak dále. Tenhle aspekt by rozhodně mohl být propracovanější.

Mario + Rabbids Sparks of Hope mohou zdánlivě vypadat jako hra pro děti, ale připravte se na tuhou výzvu. Ta je ještě umocněna tím, že hra v soubojích místy není fér. V určitých arénách (a není jich málo) totiž mohou nepřátelům přes portál přijít posily. Vy ale dopředu nevíte jaké a kolik potvor branami na bojiště vlítne. Což může být problém.

Postavíte se příliš daleko a do boje se zapojí odstřelovač? Máte smůlu, můžete potyčku hrát znova. Přiběhnete příliš blízko, abyste se novému nebezpečí postavili čelem, ale do arény vběhne extra tuhý nepřítel s drtivým útokem nablízko? Opět, máte smůlu a můžete restartovat, pokud jste Switch už ve vzteku nezlomili vejpůl. Hlavně v pozdějších fázích na správnou strategii často přijdete metodou pokus-omyl.

Čestné pokračování

Jako pokračování Mario + Rabbids Sparks of Hope určitě neselhává a zaškrtává všechny kolonky, které by obtížné druhé album mít mělo. V jádru jde o důvěrně známou hratelnost s na první pohled drobnými změnami, které ale dělají obrovský rozdíl v tom, jak celý systém funguje.

Není to tak komplexní a náročné jako XCOM, není to tak ukecané jako Triangle Strategy, nechce to po vás vyšší desítky hodin jako Fire Emblem: Three Houses nebo již zmíněné Divinity: Original Sin 2. A přesto jde o jedno z nejlepších tahových RPG na Nintendo Switch.