Mario Party: Star Rush

Mario, nezlob se 

Mario Party: Star Rush překypuje obsahem. Nechtělo se nám věřit, že hra, která z trailerů působila jako blbinka pro malé hráče, by mohla být nejen výzvou, ale navíc z velké části i zábavnou výzvou, která veškerý svůj obsah chytře dávkuje, a trpělivé hráče odměňuje stále novými hrami.

Hlavním lákadlem hry je Toad Scramble. Hráč má v tomto módu k dispozici široký výběr levelů, ve kterých je hlavním úkolem sbírat zlaté hvězdy při bojích s bossy, a snažit se jich získat víc, než kolik se podaří protihráčům. Toad se pomocí hodů kostky pohybuje po hrací ploše, sbírá zlaté mince, v některých levelech nabírá společníky v podobě Maria, Luigiho a všech dalších, jen aby se co nejrychleji dostal k jednomu z bossů dané úrovně, a prostřednictvím minihry se pokusil osvobodit zlatou hvězdu.

Zní to jednoduše, je to jednoduché. Pokud navíc hráč dokáže překousnout pravidelný příliv příslovečné hráčské smůly (házet opakovaně jedničku ve chvíli, kdy je potřeba vyhrát závod s ostatními, prostě zamrzí), je vlastně zábavná už jen hlavní část Toad Scramble sama o sobě.

Nedílnou součástí jsou také políčka s otazníkem, z nichž se sbírají power-upy, které přidávají například +3 k hodu kostkou nebo vás teleportují na políčko s protihráčem. Některé složitější levely dokonce nabízí i manipulaci s prostředím. Protihráčům tak lze například zablokovat cestu a přibrat do party společníka ještě před ostatními. Yoshi, Wario nebo třeba Rosalina se při hraní stávají neocenitelnými společníky. Lze jimi snadno nahradit Toada a změnit tak hodnoty při hodu kostkou.

Například Waluigi se sice může snadno dostat do záporných hodnot, zbylé čtyři strany kostky jsou ale všechny nastavené na šestku, a je tudíž solidní šance, že se pohnete o pořádný kus. Za zmínku také stojí, že pokud se na stejném políčku setkají dva hráči se společníky, soupeří o ně prostřednictvím hodu kostkou. Kdo vyhraje, může si vzít jednoho z oponentových společníků. Nemilosrdné, ale zábavné.

Hvězdy a nudné pruhy 

Kde jinak zábavná Mario Party: Star Rush pokulhává, jsou již zmiňované souboje s bossy. King Boo, Mega Monty Mole nebo Kamek střeží ukradené hvězdy a ve chvíli, kdy se alespoň jeden hráč dostane přímo k bossovi, aktivuje se speciální minihra, ve které se například sbírají ořechy, skáče do rytmu nebo se kladivem buší do chudáka krtka.

Na nižší obtížnost je jsou tyto minihry nezáživné a hráč se ani nemusí moc snažit, aby hvězdu získal. Na vyšší obtížnosti je to větší zábava i výzva, ale i tak se tato část Toad Scramble stává tou nejúnavnější. K dispozici je totiž pouze deset bossů, kteří se náhodně střídají, a tak se prostě nevyhnete při průchodu hrou tomu, že budete narážet na stejná střetnutí znovu a znovu.

Úrovně pak nabízejí dva a více podobných střetnutí s bossy. Vítězem Toad Scramble se po porážce posledního stává hráč s největším počtem hvězd, které lze získat i pomocí zlatých mincí, které se na závěr přepočítají na hvězdy. Před vyhlášením jsou navíc ocenění hráči, kteří ušli nejméně kroků, obešli se bez společníků a tak dále. Hra se tím snaží kompenzovat některé z faktorů, které ovlivňuje hod kostkou.

Jedna taková partie zabere v průměru půl hodiny. Může to být víc, ale na malých mapách, a s dostatkem štěstí, také míň. Po dohrání mapy získá hráč na základě svých úspěchů zkušenosti, pomocí kterých leveluje svůj herní účet. Tím ale zábava ještě nekončí. S každou novou úrovní se otevírá nový obsah nebo minihra, kterou si lze z hlavní nabídky zvolit a zabít tak hraním třeba jen pár minut. Celou hru navíc provází snadné ovládání a intuitivní řešení nově objevených miniher. Jejich kvalita pravda kolísá, ale naštěstí na stupnici mezi normálními a opravdu zábavnými. Kupříkladu Coinathlon je složený z několika dalších herních vsuvek.

Sžíravá nejistota 

Jak dlouho dokáže Mario Party: Star Rush zabavit? Mohou to být hodiny, ale také dny a týdny, protože obsahu je ve hře spousta a rozlehlé mapy pro hlavní herní mód dokáží zabrat hodně času. Bohužel, jistá míra opakujícího se obsahu v kombinaci s často nepřející štěstěnou zvládá v některých chvílích iritovat do takové míry, že raději 3DS zaklapnete a na chvíli jdete dělat něco jiného. Když ale handheld o něco později znovu otevřete, vlastně s nemalou radostí sledujete příjemnou grafiku a dokážete přežít i nepodařené hody kostkou.

Navzdory zmíněným nedostatkům lze Mario Party: Star Rush jedině doporučit. Jde o stylovou ninteďáckou hru, která na handheld sedí. Pokud navíc patříte mezi chladné hlavy, které jen tak nějaký neúspěch a nepřející štěstěna nedokáže odradit, bude vás Star Rush bavit ještě víc.