Mario Kart World

Už když Mario Kart World na Nintendu Switch 2 spustíte, hra se zbytečně nezdržuje nějakým vysvětlováním ani zdlouhavým tutoriálem. Okamžitě vás vrhne do hlavní nabídky a od prvního závodu vás po spuštění dělí doslova vteřiny. Že nevíte, jak se arkáda hraje a nechce se vám číst instrukce ve hře? To vůbec nevadí, stejně si na všechno přijdete sami. 

Kde je brzda? 

Ovládání je na první pohled naprosto jednoduché a vystačí vám jen pár tlačítek. Ostatně i proto můžete velmi snadno hrát s až třemi dalšími kamarády na jedné obrazovce, každý s jedním Joy-Conem. Stačí vám tlačítko zrychlení (na brzdu se nehraje), levý bumper na používání předmětů a pravý na zrychlení, respektive drifty. To je vše! Zdánlivě jednoduché, že? 

Postupně ale budete odhalovat další a další vrstvy hratelnosti, abyste si troufli i na nejtěší kategorii závodů ve 150 cc (200 z dřívějších dílů bohužel chybí). Čím déle driftujete do zatáčky, tím víc za ní zrychlíte. Každá sesbíraná mince na trati vám krapet zvýší celkovou rychlost. A stisknutí zrychlení v přesný moment na hraně skokánku opět doprovází zášleh plamenů z výfuku, které vaše vozítko vrhnou kupředu závratnou rychlostí. 

Do toho můžete využívat jízdu v závětří, boost na startu při správném načasování dupnutí na plyn, ale i úplně nové techniky, jako je grind po zábradlí nebo jízda po stěně. Mario Kart World vypadá na první dobrou jako hra pro děti (má i zjednodušený systém řízení pro nejmenší), nabízí ale nečekanou hloubku. Dosáhnout mistrovství proti lidským i AI protivníkům chce hodiny a hodiny tréninku i zkoušení. Obzvlášť proto, že otevřené trati nabízejí obrovské množství různých zkratek a alternativních cest. 

Pocit z jízdy je jedním slovem famózní. Herní fyzika se opět posunula. Karting má váhu, driftování je čitelnější, skoky mají uspokojivý dopad. Létací i vodní sekce skvěle mění pravidla závodu třeba nutností správně najíždět na vlny a využívat skokových boostů. Nintendu se zkrátka geniálně povedlo zkombinovat arkádové závody s plošinovkou. 

Nedílnou součástí každého Mario Kartu jsou samozřejmě bonusy, kterými můžete soupeřům pořádně znepříjemnit závod a v mžiku je poslat o několik pozic dozadu. Vše od zrychlujících houbiček přes slupky od banánů až po prokleté, naváděné modré krunýře. Není nic zákeřnějšího než vedoucího závodu těsně před cílem sestřelit dobře mířenou ranou a doslova mu ukrást vítězství. 

Zkouška rodinných, přátelských i partnerských vztahů je to obrovská obzvláště v multiplayeru. Samozřejmě, když se příkoří dějí vám, je to vždycky nefér a všichni podvádí, zatímco když zatápíte ostatním, je to čistý um, schopnost, až umění, to je přece jasné! 

V Mario Kart World férovost nečekejte, hra je o chaosu, a k tomu potřebujete, aby všech 24 závodníků jezdilo celou dobu pokud možno v chumlu, který se dramaticky neroztrhá. Toho hra dosahuje jednoduše tak, že čím blíže jste prvnímu místu, tím horší vám z kostiček s otazníkem padají upgrady. A to tak, že je často lepší být záměrně druhý než první. Zatímco na chvostu vám bude pořád padat trojice zrychlujících houbiček, v první pětce je vůbec neuvidíte. Fér? Nikoliv. Zábava? Ohromná! 

Proč? No protože nikdy nemůžete usnout na vavřínech, úplně každý závod je drama od začátku do konce, při kterém vám bude srdce bušit silněji než při libovolném závodu v simulátoru. Obrovský počet jezdců na trati, dynamický provoz, střídání dne a noci, environmentální nástrahy prostředí – to vše vytváří neskutečnou a explozivní podívanou a chaos, ve kterém je naprostá a čirá radost soupeřit. Bravo! 

Nová hra na nový hardware 

Nadšení obrovsky pomáhá i to, jak hra zní, běží a vypadá – v plynulých 60 snímcích za sekundu v doku i handheldovém režimu, s nádherným HDR, dynamickými efekty počasí a špičkovou prací se světlem. Styl je tradičně pixarovsky „nintendí“, ale na první dobrou jde poznat technologický skok třeba ve zpracování materiálů a efektů. Na pneumatiky se lepí bláto, zanechávají za sebou stropy v písku a třeba voda vypadá naprosto fantasticky. 

S vizuálem pak drží tempo i zvukový doprovod a parádně pestrá paleta příznačně povedených písní. Orchestrální soundtrack je rozšířený o regionální varianty skladeb – například v japonském světě vás doprovází šamisenová verze notoricky známé melodie, zatímco v techno-městě duní synthwave. Dopady, kolize, boosty i klasické zvuky, které znáte třeba ze skákaček s Mariem, zůstávají příjemně retro. 

Zásadní novinkou je vypuštění závodů do otevřeného světa. Nintendo poprvé zcela opouští striktně lineární strukturu turnajů a místo toho předkládá otevřenou mapu složenou z několika velkých tematických regionů, které můžete sami objevovat ve volné jízdě. 

Přechody mezi jednotlivými okruhy se odehrávají v reálném čase, bez nahrávacích obrazovek, a hra do určité míry připomíná Forzu Horizon – alespoň svou strukturou. 

Je to sice pořád Mario Kart, ale nově balený v lehkém kabátku sandboxu. Funguje to překvapivě dobře – svět je barevný, hravý a plný detailů, které nutí prozkoumávat i tam, kde by to člověk v arkádové závodní hře nečekal. Dynamický svět vám umí i v závodech připravit pár překvapení třeba náhodným provozem. 

Od velkých cen po vyřazování 

Ani po obsahové stránce Nintendo nešetřilo – spousta odemykatelných jezdců, vozidel s různými statistikami a herních režimů. Můžete hrát klasické Grand Prix, kde na předem daném sledu tratí soupeříte o umístění a co nejvyšší počet bodů na konci šampionátu. Novinkou je potom Knockout Tour, kdy průjezdem napříč regiony postupně odpadávají vždy poslední čtyři závodníci. No a všechno mezi tím. 

Co to znamená? Že existuje třeba akční režim, ve kterém se snažíte soupeřům prasknout balónky na motokáře. Že si můžete v editoru zvolit vlastní sled tratí a pravidla, podle kterých se pojede. 

Opomenout nesmím kromě lokálního taky online multiplayer, který je krásně intuitivní a s lidskými protivníky si užijete ještě více zábavy než proti těm počítačovým. Hlavně proto, že se chaos znásobí, navíc hráči a hráčky zatím nemají trati tak namemorované a neprojíždí jimi s takovou chirurgickou přesností. 

No a nakonec, že tady máte ten otevřený svět. Najdete v něm spoustu skvělých a variabilních výzev, sběratelských předmětů a tajných zákoutí. I přesto se ale nemůžu zbavit pocitu, že by se ve volné jízdě dalo dělat víc aktivit a působí díky tomu trochu nedopečeně. Nový Breath of the Wild s motokárami tak od MKW nečekejte. Navíc, jak má Nintendo ve zvyku, ve volné jízdě existuje jen minimální navigace, což mě trochu štve. Ocenil bych třeba, aby se třeba na mapě daly odlišit už splněné výzvy. 

Stejně tak bych byl rád, kdyby se třeba dala vozítka kosmeticky upravovat víc než jen jednou nálepkou. Co takhle měnit barvy nebo přidávat různá cingrlátka? Výběr postav je sice pestrý, některé jsou však trestuhodně opomíjené. Zatímco Mario a spol. mají spoustu alternativních kostýmů k odemčení, neplatí to pro všechny a některé vedlejší závodníky najdete jen v jednom kosmetickém provedení. Škoda. 

Nejlepší Mario Kart? 

Mario Kart World je výbušná oslava arkádových závodů, která dokáže pobavit jak úplné nováčky, tak zkušené veterány série. Skvěle vybalancovaná hratelnost, nečekaná hloubka i pestrý výběr režimů z něj dělají nejambicióznější díl v celé sérii – a možná i nejlepší. Nintendo opět ukázalo, že i po tolika letech má pořád čím překvapit. 

Otevřený svět s plynulým přechodem mezi tratěmi hře propůjčuje nový rytmus a nutí vás objevovat. Herní systém přitom zůstává maximálně přístupný a zábavný, ale zároveň nabízí dostatek prostoru pro zlepšování se.  

Menší výtky míří k omezené úpravě motokár a ne zcela dotažené mapě při volné jízdě, ale jinak se Mario Kart World trefuje téměř bezchybně. Je to výborně vyladěná hra, která si plně zaslouží místo mezi tím nejlepším, co dnes na Switchi 2 najdete. Jestli je to důvod k pořízení nové konzole, už nechám samozřejmě na vás. Pokud ji však máte, neměl by nový Mario Kart ve vaší knihovně chybět. Jestli nás čeká stejná podpora a další nášup obsahu (a taky obtížnost 200 cc) jako v případě Mario Kart 8 Deluxe, tak se máme na co těšit!