Marauders

Nafťáky v kosmu

Marauders se esteticky řadí do žánru dieselpunku. Divné slovo, že? Představte si, že nasednete do masivně železného vesmírného plavidla. Zapnete žhavící svíčky, nastartujete a chvilku necháte naftové motory probublat. Nějaký čas trvá, než se tyhle rachotiny dostanou do tahu. Mezitím si pod krkem utáhnete pásek z typicky vykrojené německé helmy a dobijete si zásobník samopalu Thompson. Mrknete na datum na přístrojové desce, kde svítí 21. 12. 1992, a vyrazíte do vesmírného prostoru.

Dieselpunk je, jako kdybyste chtěli udělat další díl Call of Duty v tématu druhé světové války, zombíci by vám však nepřišli zábavní, tak to celé prsknete do vesmíru a lehce posunete vpřed v čase. Nenechte se mýlit, to není hanlivý popis. Vlastně to je hlavní věc, která mě u Marauders drží.

Dieselpunk proniká do designu prostorů v temném vesmíru umístěných stanic. Jejich vnitřek je z hrubých železných plátů, věci jsou uloženy v papírových i dřevěných bednách a v místnosti velitelství běží promítačka jako ve starém kině. Vtipná je i masivnost přetlakové brány. Její ovládací mechanismus složený z velkých pístů a ozubených kol dává jasně najevo, že tady se začal dobývat vesmír ještě dříve, než se stihly vyvinout moderní technologie.

Loot, Kill, Escape

Marauders mají tři roviny zábavy. Práce na základně, boj lodí na cestě vesmírem a klasické přestřelky z vlastního pohledu. Na své základně si vybavíte postavu zbraněmi, lékárnami, neprůstřelnými pláty, slušivým batohem a můžete se vydat na takzvaný raid, který trvá 25 minut.

Hra vás kopne do útrob podivné rakety, s níž se dopravíte do lokace, kde budete rabovat. Tou bývá například asteroidový těžební důl, drsné vězení pro kosmické desperáty nebo vesmírná teraformovací stanice. Tady ze své lodi vystoupíte a jdete do kruté střílečkové řeže z vlastního pohledu. Kosíte NPC protivníky ovládané umělou inteligencí a obíráte je o vybavení.

Jenomže na vesmírných základnách má podobnou zábavu několik dalších hráčů, a tak se s nimi brzo potkáte. Mezi souboji prohledáváte bedny, skříně, trezory i tajné lokace s cílem nalézt co nejlepší předměty, suroviny či výzbroj. Pokud přežijete, což se nestává tak často, musíte se vrátit na loď, případně použít únikový modul, a doletět do časoprostorové brány. Ta vás již střihem přemístí zpět na základnu. V případě, že vás sejme protivník, ztrácíte veškeré vybavení, které jste si přinesli i co jste našli. Drsné.

Práce na základně a let

Teď to vezmeme trochu detailněji. Než se někam vypravíte, je nutné vybavit postavu. Zbraně, zbroj i náboje si lze donést z raidů nebo si je vyrobit pomocí součástek a surovin, které jste na výpravě našli. Další možností je nákup od obchodníků, kteří jsou navíc rozděleni do frakcí a každá nabízí něco jiného. Čím více úkolů pro frakce splníte, tím širší nabídku mají.

Ono vlastně celé to střílení a válčení směřuje k práci na základně, která je katarzí po tuhých bitvách. Výrobou a nákupem se trochu uklidníte, ale vzápětí vás nenažrané ego tlačí vpřed. Chcete znovu do akce, najít další nové zbraně, suroviny a další šrot, z něhož pak na základně vyrábíte vylepšení zbraní i lodí. Hezký návykový mechanismus kombinující adrenalin z akce a uspokojení z nalezeného lootu.

Po vybavení postavy vás čeká cesta vesmírem k cílové stanici. Tahle pasáž Marauders je ještě hodně v plenkách. Většinou se přesouváte v zadarmo dostupné rezavějící lodi a let samotný je spíše nudných pár minut trvající přesun než zábavné dobrodružství. Ano, můžete si koupit nebo vyrobit větší, rychlejší či lépe vyzbrojenou loď. Ale k čemu to? Prudit palbou raket chudáky v základních plavidlech? Nic pro mě.

Dokud nebude mít zásadní význam pořídit si lepší plavidlo, a tedy dát jejich soubojům větší smysl i motivaci, nemá cenu se do hvězdného poletování pouštět. Tahle fáze boje poskytuje jen jednu zajímavou možnost – opustit svou vlastní loď únikovým modulem a nabourat se do lodi protivníka. Což samozřejmě dělají i jiní hráči a přináší to nesmírně napínavé situace při boji v útrobách plavidla.

Palebná síla je trumf

Jakmile se vesmírem probijete na nepřátelskou základnu, začíná drsný boj o život. U Marauders je fajn, že akce je rychlá a svižná, reálně trvá 10 až 20 minut. Přestřelky jsou spíše arkádovější a mnohdy je zřejmé, že palebná síla zbraně převyšuje schopnost se dobře trefit. Což tak úplně nevadí. O to více musíte být opatrní a nevyběhnout na otevřený prostor jako prase ze chlívku. Nejdříve jen třeba naslouchat, kdo kde chodí.

Audio stránka Marauders je boží a její využití je klíčové pro přežití. Počítačem ovládaní soupeři jsou rozdělení na několik různých skupin dle chování. Někteří vás ostřelují z dálky, jiní jsou nebezpečně sebevražední a nabíhají přímo proti vám. Naprosto zdrcující jsou NPC s brokovnicí, kteří se neštítí naběhnout pár metrů před vás a ukončit bídný život záškodníka jednou ranou.

Nejtěžším nepřítelem je samozřejmě jiný hráč, kterých může být ve hře až 40. To se nestává často, muselo by být deset posádek lodí a v každé čtyři kooperující hráči. Reálně v bitvách bývá zhruba dvacet hráčů.

Teprve v boji s nimi skutečně poznáte důležitost zvukových stop. Dříve, než nepřítele vidíte, zaslechnete, jakou má zbraň, jak rychle se pohybuje nebo že zrovna přebíjí či se obvazuje. Načasování útoku je klíčové.

A rozhodně si k sobě sežeňte parťáky. Marauders jsem testoval ve složení já, syn, švagr a tenhle počet mi přišel naprosto optimální. I přesto v nepřehledných přestřelkách docházelo k rodinným virtuálním tragédiím s nešťastným postřelením spoluhráče.

Boj naháče

Naprosto zbožňuji takzvané „naked runs“, tedy vezmete si jen pistoli a jdete do akce. Postupně si zbraně i zbroj berete od zabitých soupeřů a máte z toho dokonalý pocit uspokojení. Mnohdy získáte kvéry, které ještě nemáte ani odemčené.

A zbraně celkově? Jsou sakra rozmanité. Dostanete do ruky britské STENy, německou ratata klasiku MP40, ale i masivní kulomet MG-42, s nímž střílíte jen od boku. Postupně se najdete ve favoritech, jako jako UZI vylepšený o tlumič, M16 proslulá z války ve Vietnamu nebo starý dobrý Thompson. Brokovnice s honosným názvem Liberator nebo Jackhammer dělají svoji práci také dobře. No a ve slabých chvilkách skončíte u plamenometu. Široké spektrum zbraní jsem si užil, hlavně poznávání jejich výhod v boji.

V Marauders je kromě kvérů mnoho dalších zajímavostí, jejichž popis a hodnocení si nechám až na recenzi verze 1.0. (což bude zhruba za rok). Třeba úkolová linka Zero to Hero, plnění misí pro frakce nebo aspekt prestiže, kdy si na určité úrovni můžete celý postup vynulovat, čímž získáte například rozšířený inventář. Tohle všechno se viditelně s každým patchem vyvíjí, mění a bobtná.

Rudý Baron

V Marauders je vidět, jak na hře vývojáři ze Small Impact Games makají a poslouchají své hráče. Například na můj report nepříliš závažné chyby odpověděli druhý den a chtěli vědět více detailů.

V půlce prosince navíc vyšel druhý masivní update s názvem Red Baron, který do hry přidal mystickou postav bojovníka za spravedlnost – Rudého Barona. Toho lze občas (šance je 20 %) potkat ve vesmíru při cestě na základnu a jako pirát mu můžete zkusit dát nakládačku. Třeba nejprve soubojem v lodi, nebo se mu rovnou natvrdo nabourat do vyšperkovaného plavidla, sejmout ho a získat cenný loot.

Tenhle vesmírný borec však není jen jediným přídavkem patche. Kosmický prostor je nyní o 40 % rozsáhlejší a lze chodit na výpravy až do třech různých základen. Jelikož jsem do hry zaplul ještě před tímto druhým patchem, udělal mi radost i citlivým vyladěním zbraní, lootu a ovládacího rozhraní.

Samozřejmě vše není jen dobré a mnoho chyb stále zůstává. Patch také kompletně resetoval postup a likvidoval nalezené věci, což někteří hamouni nesli nelibě.

Sledujte vývoj Marauders

Marauders jsou primárně PvP multiplayerová hra závislá na dostatečném počtu hráčů. Jejím zakoupením riskujete, že malý vývojový tým z Anglie nezvládne další postup, že hra nenaláká tolik hráčů a zhyne. Jsem však přesvědčený, že ten risk je malý, a cítím obrovský potenciál strhnout slušný objem publika.

Myslím si, že hrát tuto verzi Marauders má smysl právě i v tom, abyste byli svědky vývoje hry. Jako příklad uvedu podobnou zkušenost s Hunt: Showdown, který mě právě v beta verzích bavil více než v současném stavu. Z Huntu postupně zmizela hororová atmosféra, souboje s NPC nebo hlavními „bossy“ jsou snadné a celá hra se posunuje k rychlým soubojům mezi hráči. Sype se to prostě směrem ke stylu rychlého Fortnite.

Marauders by tak dopadnout nemuseli. Jsou v mnoha směrech hrubí, nemilosrdní, nedodělaní, ale kdo ví, možná to je jejich kouzlo, na které budeme v dobrém vzpomínat. Současná verze má chyby, ty však neničí základní myšlenku ani hratelnost. Už teď celý balíček můžu jedině doporučit.