Magin

Verdikt

Ponuré karetní RPG se vůbec nehraje špatně. Brzy to budete moci zjistit sami, hra se ještě letos chystá k vydání.

Počítač

WindowsWindows

Nedostupné

Další informace

Výrobce: The Rat Project
Štítky: karetní, indie hra, fantasy, adventura, rpg

Drsný, zjizvený, od pohledu už vůbec ne mladý hrdina se zkomoleným anglickým jménem vstává ze skromného lože a vyráží do temného, depresivního světa porážet zlo pomocí dvou zbraní a trošky magie, za což si samozřejmě nechá štědře zaplatit. Ne, není to Geralt, který jde stříbrem a ocelí lovit monstra. Přivítejte Elestera, hlavního hrdinu nového karetního RPG Magin od studia The Rat Project (neplést s CD Projekt Red).

Podívejte, já vím, že karetek je momentálně na trhu víc než oběšenců na velenských dubech. Však je taky pokrýváme v relativně enormním množství. Ale občas je zkrátka čas zbystřit a věnovat některé takové hře o trošku intenzivnější pozornost než normálně, protože dělá něco jinak.

Magin dělá jinak to, že je silně příběhově zaměřený. Většinu času na karty ani nesáhnete. Místo toho chodíte po temném kraji, povídáte si s lidmi (přičemž hlas jedné z významných vedlejších postav obstarává samotný Zaklínač, herec Doug Cockle), rozhodujete se, co uděláte a jakým směrem pošoupnete příběh. Ten se mimochodem větví natolik, že na Elestera a jeho přátele číhá 12 různých konců.

Všichni jsou patřičně podezřívaví a hlídají si vlastní píseček, nikomu v celém tom marasmu vlastně ani nepřijde divné, že se kousek za vesničkou usídlili šílení zdrogovaní kultisté – je to zkrátka svět, který si natolik zvykl na zlo, že možná už ani nedokáže poznat, co je dobro. A to je samozřejmě zábavná dynamika, zvlášť když je zkombinovaná s poměrně charismatickým, herecky dobře ztvárněným protagonistou a povedeným uměleckým ztvárněním.

Pomocí rozhovorů a rozhodnutí si odemykáte nové karty, které obohacují stále rostoucí balíček – a ten využijete kde jinde než v boji. Jakmile dojde k otevřené konfrontaci, obě strany kromě nožů vytasí i kartičky a začnou do sebe šít hlava nehlava. Vy sice nevíte, co přesně nepřítel udělá, jako je tomu například ve Slay the Spire, ale aspoň díky nápomocné ikonce máte jistotu, zda chce blokovat, útočit nebo provádět nějaké speciální kulišárny.

V úvodu, který mi bylo umožněno odehrát přímo na základně vydavatelství Daedalic, jsem měl z karetních soubojů maličko rozpačitý pocit. Ano, bylo zábavné v těch nemnoha kartách, které jsem měl k dispozici, hledat co nejlepší synergie, ale samotný boj většinou ubíhal přibližně stejně svižně jako cesta z Gamescomu autobusem ve chvíli, kdy vám uletí letadlo. Upižlat pět příšer za sebou, když má každá z nich 100 životů a vy často útočíte třeba jen za 7, to byla ke konci vážně spíš práce než zábava.

Představoval bych si mnohem rychlejší zážitek, kde na každém tahu a rozhodnutí záleží. Tady jsem se několikrát přistihl, že se vlastně ani nesnažím objevit optimální způsob, jak postupovat dál, protože mě přece stejně čeká minimálně 10 dalších tahů. Což je škoda, protože některé nápady fungují skvěle a kladou před hráče spoustu zajímavých rozhodnutí – například otočné karty, které vám buď uberou manu za silný efekt, nebo vám ji přidají za slabší.

Konkrétní balanc karet je pochopitelně něco, s čím se dá nekonečně štelovat před vydáním a vlastně i po něm. Doufám, že se to autorům povede a že karetní část bude nakonec těšit stejně jako ta příběhová, která na mě udělala doopravdy výborný dojem. Už jenom úvodní série rozhodnutí, která určí, jestli si Elester právě uvařil chutnou snídani, nebo odporný blivajz, hezky ilustruje, jak moc se hra snaží, abyste se do hlavního hrdiny vžili a provedli ho všemi osudovými zákruty a emočními zvraty.

Magin nás do svého nepřátelského světa pustí ještě někdy během letošního roku. Uvidíme, jestli ho přivítáme podobně nadšeně jako kdysi jiné karetní, na příběhu postavené RPG – zaklínačský Thronebreaker.