Lost Planet 3

Z Lost Planet 3 se stala ona tuctová blondýna, která na nás kouká ze všech plakátů. Namísto kvality sází na levné šminky a hlavně kvantitu. Třináct až patnáct hodin je dnes na singleplayerovou kampaň slušná cifra, jenomže k čemu to je, když ani jednu hodinu si vysloveně neužijete. Ledaže by Lost Planet 3 byla vaše první third-person střílečka za uplynulou dekádu.

To tady už někdy bylo

Lost Planet 3 má vše, co jste už během této, předchozí i předpředchozí konzolové generace mockrát absolvovali, a už vám to leze krkem. Zdlouhavé chození tam a zpátky (backtracking), donekonečna nabíhající vlny retardovaných nepřátel (respawning), drcení kláves během totálně zbytečných QTE (button mashing) nebo jakoby-plíživá pasáž, kde vás ale stejně nikdo nemůže odhalit, protože od toho tu je cut-scéna za rohem (sneaking but not really).

A samozřejmě zde máme i nadnárodní korporaci (stará známá Nevec), která se tváří jako spasitel lidstva, ale nakonec se z ní vyklube největší megera v galaxii. Teď nepadlo nic šokujícího, protože příběh Lost Planet 3 vyžvanily trailery už rok předem a v zásadě jde o vykrádačku Cameronova Avatara. Nehostinná cizí planeta, revoluční nerost, kolonie „původních“ obyvatel atd.

Dějová zápletka nicméně funguje slušně, zejména díky několika dobře vykresleným postavám. Manželka hlavního protagonisty je sympaticky emancipovaná baba, zatímco mechanik Gale je mladý ťunťa s podezřele japonským smyslem pro humor, ale srdcem na správném místě. Je s podivem, že nás Capcom otevřeně seznámil s dějem dlouho předem a vyfoukl si tak vítr z plachet. Moc jiných dobrých věcí už na Lost Planet 3 nenajdeme.

Tvůrci si toho snad i byli vědomi a třetí díl je rozhodně „nejpříběhovitější“. Oproti dvojce, která na singleplayer naroubovala kooperativní multiplayer a v jednom člověku byla stěží hratelná, je trojka osobním příběhem Jima Peytona. Celá hra se kolem něj točí. Jim je pragmatickým chlapíkem, který vyrazil na cizí planetu za melouchem, aby zabezpečil rodinu doma na Zemi. A k tomu mu jeho důlní mech pomáhej.

Zase ti samí brouci

Poněvadž na časové ose Lost Planet univerza zaujímá trojka pozici prequelu, neuvidíte tu obří dvounohé mašiny osazené kulomety a raketomety. Tou dobou se na totálně zmrzlé planetě E.D.N. III pouze dolovalo a hmyz se odháněl plácačkami. Staré dobré ozbrojené „Vital Suits“ najdete až v multiplayeru, který na papíru nezní špatně (čti standardně) a nabízí obstojnou dávku módů, leč v recenzentské verzi ještě nefungoval.

Kvůli kánonu si tedy Jim během pilotování svého kolosu musí vystačit s obřím pařátem, vrtačkou a později třeba svářečkou. Drtivou většinu konfliktů však řeší jako nebojácný mariňák – z mašiny vyleze, na kolegu Isaaca Clarka zapomene a do rukou vezme konvenční kvér. Brokovnici, kulomet, pušku, granáty nebo pistoli s nevyčerpatelnou municí.

V takových momentech (a že jich je většina) se z Lost Planet 3 stává nudná a stokrát přežvýkaná střílečka se zoufale nevariabilními a nenápaditými oponenty. Nudné boje sem tam oživí klání s dvoupatrovými lídry Akridů, která tradičně spočívají v házení parakotoulů a míření na slabá místa. Avšak na rozmáchlé bitvy z jedničky mám, inu, epičtější vzpomínky.

Bossové se navíc opakují, takže zatímco první souboj je ještě docela vzrůšo, další potyčky představují již jen recyklaci toho samého. Kolikrát jste už uskakovali před velkým krabem, jen aby se zapíchl do zdi a vy jej mohli okusovat zezadu?

Být in

Opět po vzoru moderních trendů se tvůrci pokouší i o jakýs takýs otevřený svět, leč výsledek je rozporuplný. Planeta je rozdělena do spousty malých buněk (de facto arén), takže co chvíli zíráte na obrazovku s loadingem a nechápete, proč teď fast travel nelze použít, když v předchozí oblasti ještě fungoval. Ale na dumání není čas, máte důležitý úkol: běž do pěti oblastí a zmáčkni pět tlačítek.

Otevřenost světa funguje jako v nedávném Tomb Raiderovi, jenomže zatímco tamní kulisy byly krásné a člověk s chutí objevoval jejich zákoutí, ledová planeta E.D.N. III je nudná, šedivá, zamračená a plná neviditelných bariér. Nezaujme, neponoukne k průzkumu a triviální vedlejší úkoly jen nesmysluplně natahují hratelnost.

Ono co také od ledové planety čekat. Příběh je slušný, avšak monotónní kulisy jej neumí přivést k životu a fádní koridory nezvládají budovat sebemenší napětí. Proč byste se měl bát, když i na střední obtížnost hrdina ustojí asi 57 kousanců a už mu nevadí zima.

A proč byste se měl kochat, když není čím? Lost Planet 3 je přinejlepším průměrně vypadající hra a její po všech stránkách zastaralé a prkenné zpracování, navíc doprovázené hromadou chyb, atmosféru nepřifoukne. Přechod mezi filmečky a cut-scénami je kvůli mizerné mimice a animacím až bolestivý, ale musíme uznat, že jen co usednete do Jimova mecha a pustíte rádio, dojem se výrazně zlepší.

Soundtrack má totiž na svědomí Jack Wall, slovutný autor hudby k Mass Effect, který speciálně pro Lost Planet 3 složil parádně futuristický mix rocku a country. K těžařskému průmyslu taková muzika sedne jako ulitá a kdyby vaším sluchovodům náhodou nějaká písnička nesedla, můžete jim nalít jinou, skoro jako v GTA. S klidným svědomím ignorujte celou hru, ale soundtrack si vyslechněte.

Jednooký král

Je dobré připomenout, že hru již netvořil interní tým Capcomu, ale najaté kalifornské studio Spark. Jeho členové mají na triku bídnou střílečku Legendary a ještě bídnější střílečku Turning Point, takže i přes mraky problémů Lost Planet 3 vlastně představuje vrchol jejich tvorby. Jednou se Capcomu sázka na externí západní studio vyplatila (DmC), podruhé se už japonští přidělovači práce sekli.

Nezkušenost, neschopnost a/nebo neochota vývojářů ze Spark se neprojevuje pouze v tuctovosti celého projektu, ale také zástupem objektivních vad jako u málokteré vysokorozpočtové hry.

Když kvůli technické chybě musíte třikrát po sobě opakovat nepřeskočitelnou cut-scénu a souboj s bossem, je čas na procházku na čerstvém vzduchu. Už hůře se ale bude opravovat haprující kamera, propadání objektů texturami, nenadálé objevování se a mizení nepřátel, nefungující údery na blízko, vypadávající zvuk nebo křiklavě stupidní, resp. neexistující umělá inteligence.

No a s nesmyslným designem už tutově nehne nikdo. Proč vás na deset identických míst vytáhne standardní vystřelovací kotva, ale na jedenácté místo potřebujete kotvu magnetickou? Proč hrdina Jim zastřelí padesát bídáků, ale od jejich šéfa se nechá přihlouple odzbrojit? Proč nepřátelům mizí zbraně? Proč v šachtě musíte držet W+D, abych šel dopředu? Proč mají promrzlí horníci ledové zdi na ubytovně? Proč…?! Videohry nemusí být logické, nesmí však být blbé.

Lost Planet 3 je tak ve výsledku fádní a špatně fungující střílečka. Ve vlastním světě bez her by dozajista obstála a pobavila, ale ten náš je naštěstí hrami nacpaný, a tak víme, že third-person akce se dají dělat mnohem funkčněji, nápaditěji a vůbec zábavněji. Sedíte-li třeba v lochu, Lost Planet 3 vám to čekání příjemně zkrátí a při takové konstelaci ji lze doporučit. Nezažijete tam však nic, co byste už mockrát nezažili jinde a lépe. Nechť odpočívá v pokoji.