Lost Judgment: The Kaito Files

Právě poslední možnost je naštěstí případem The Kaito Files, rozšíření výborné akční adventury Lost Judgment, kde hrajete za japonského soukromého detektiva. Ano, to je ta hra, která vypadá jako Yakuza, protože z Yakuzy původně vychází a je zasazená do stejného světa. A je to svět, který si tentokrát prohlédnete z maličko jiného úhlu pohledu.

Stará láska nerezaví

Ústřední postavou The Kaito Files není nikdo jiný než Masaharu Kaito, přítel starého dobrého detektiva Jagamiho a dvorní ranař Jagamiho detektivní společnosti. Zatímco hlavní postava obou dílů série Judgment se nachází kdesi mimo hlavní sídlo firmy a pracuje na vlastním případu, Masaharu se poflakuje doma v Kamuruču.  Pokud vám tedy návštěva Jokohamy v poslední Yakuze i Lost Judgment stačila, návrat do starého dobrého prostředí určitě oceníte.

Nejde ovšem jen o nějakou samoúčelnou nostalgii. Naopak, Masaharu je plně propracovaná postava se vším všudy a autoři se rozhodli reflektovat snad všechny skutečnosti, které ranaře s plejádou barevných košil odlišují od Jagamiho.

Jedno ovšem zůstává skálopevně zakotvené – kvality, na které se člověk může v rámci obou sérií, Yakuzy i Jugmentu, spolehnout. The Kaito Files sice nejsou kdovíjak rozsáhlý přídavek, zvládají ale nabídnout perfektně zpracovanou cestu do hlubin několika postav, jejich historie, motivací a pokřivených osudů, kvůli kterým budete hltat další a další anglické titulky na obrazovce a odpočívat od jinak rutinní hratelnosti.

The Kaito Files jednoduše i na malém prostoru ukazují scenáristickou sílu a pohnuté příběhy. V tomto směru rozšíření exceluje stejně jako plnohodnotné díly a zvládá přihodit i tradičně bizarní situace všeho druhu.

Nad těmi se ovšem tyčí ústřední dějová linka, která nejen ukáže hodně ze života Masaharu Kaita, ale opět vás postaví před společenské problémy v Japonsku. A přitom všechno začíná tak nenápadně: Mrtvou ženou, která se dva roky po spáchané sebevraždě začala objevovat v Kamuruču.

Ranař

Předpokládejme, že čtenáři těchto řádků Jagamiho znají. Vědí, že je to bývalý právník a jeho osobnost je navzdory síle pěstí stále plná elegance, což se projevuje i v jeho stylu boje nebo pátrání. Masaharu je naopak v angličtině označovaný jako muscle, bruiser – normálně po našem bychom řekli „ranař“. A právě jeho až místy zvířecí stránku stojící v kontrastu k Jagamimu autoři šikovně staví do popředí a přizpůsobují tomu jak některé herní mechaniky, tak i soubojový systém.

Jakmile získáte nad Kaitem poprvé opravdovou kontrolu, rovnou si budete mít možnost vyzkoušet jeho speciální detektivní režim. Ten už není jen o důkladném pozorování okolí, ale protože hra akcentuje jeho zvířecí já, budete k hledání důkazů používat i další smysly – sluch a čich.

Nejde sice o žádnou zbrusu novou mechaniku, spíš jen doplnění těch starých známých a funkčních, ale je to pěkný detail reflektující povahu nového hlavního hrdiny. Tuhle vyčmucháte bonboniéru, jinde uslyšíte někoho mumlat si cosi pod vousy a samozřejmě nesmí chybět ani nahánění kočičích mazlíčků po Kamuruču.

Když nebudete pátrat po chlupatých mazlíčcích, abyste si odpočinuli od strastí běžného dne, budete se rvát. Soubojový systém je potřeba pochválit i pohanit v podstatě ze stejných důvodů. Jak už bylo řečeno, právnické eso Jagami má svoje elegantní bojové postoje nazvané po zvířatech. Masaharu je tak trošku zvíře sám o sobě a má k ruce pouze dva bojové módy, který by se daly popsat jako „jdu do toho naplno“ a „tank“.

Druhému jmenovanému stylu se „tank“ říká i přímo ve hře – a to slovo odpovídá. Masaharu je jednoduše chodící hora svalů, která umí údery ve velkém rozdávat i přijímat. Souboje jeden na jednoho nejlépe vyřešíte v bojovém postavení, proti skupince zapnete tankovací režim, v němž Masaharu automaticky popadne všechno, co může použít jako zbraň, a zároveň má vyšší obranná čísla, takže vydrží víc.

Právě popsané aspekty jsou bohužel sobě samy největším nepřítelem. Jelikož jsou The Kaito Files poměrně malým DLC, ani talentů a schopností, které se můžete s Kaitem naučit, není moc. Omezený výběr vám nenabídne žádná velká vylepšení, a buď jde o moji zrezlost (od posledního hraní Lost Judgment uplynul nějaký čas), nebo jsou souboje opravdu špatně vybalancované, ale přijde mi, že dvojice bojových postavení prostě není dobře navržená.

Rozdíly mezi oběma postoji jsou příliš malé a zároveň je hodně zvláštní, že onen smrtící mód, v němž berete do ruky všechno kolem a rozdáváte rány zleva zprava, je přiřazen právě k „tankovacímu“ režimu. Možná že předměty v ruce mají zvýšit poškození, které je automaticky snížené na úkor větší výdrže, ale v praxi jsem se nemohl zbavit dojmu, že žádné vyšší poškození neuděluju.

Možná by tudíž nebylo od věci udělat tankovací postoj ještě o něco tankovitější, a naopak režim zaměřený na poškození obohatit právě o ono automatické sbírání předmětů v okolí, které nadělají ještě větší paseku. Takhle to prostě moc smysl nedává.

Není to málo, Masaharu Kaito?

Tím jsem v podstatě vyčerpal všechno, co je možné o The Kaito Files říct, aniž bych vyzrazoval dějovou linku. Ta je to hlavní a kvůli ní budete rozšíření hrát. Pokud tedy vlastníte původní Lost Judgment a jste ochotní utratit třicet dolarů.

Pokud bych měl rozšíření něco vytknout, je to rozhodně optický nepoměr mezi herní dobou a cenou. Samozřejmě se dá argumentovat, že nejde o odfláknuté DLC, je v něm plno textů, myšlenek, příběhů a dalších kvalit, které od studia Ryu Ga Gotoku právem očekáváte. Cena je ale opravdu vysoká, zvlášť když musíte vlastnit základní hru.

Otevírat diskusi o cenách ale nechci. The Kaito Files je stejně jako všechny hry od Ryu Ga Gotoku Studio vybudované na solidním příběhovém základu, hratelnost uzpůsobuje na míru výbušné hlavní postavě a po dějové stránce opravdu překvapí a dodá parťákovi detektiva Jagamiho překvapivou hloubku a vrstvy.

Podobná DLC by si zasloužily i další postavy z této série a já bych je hltal jedno po druhém, když bych na ně tedy našel finance. Ale já nejsem úplně běžný konzument. Proto, pokud nejste skalními fanoušky série Judgment, můžete rozšíření s čistým svědomím ignorovat. Jestli jste ale jako já, hraní si užijete víc než dost.