Like a Dragon: Ishin!

Verdikt
80

Like a Dragon: Ishin se povedlo skvěle zkombinovat povědomost mechanismů série Yakuza s unikátním historickým zasazením. Souboje jsou zábavné, příběh napínavý a plejáda vedlejší úkolů a aktivit pobaví a zabaví na desítky hodin. Zamrzí snad jen slabší technická stránka, která zamrzla někde na pomezí remasteru a remaku.

Další informace

Výrobce: Ryu ga Gotoku Studio
Vydání: 21. února 2023
Štítky: krimi, japonsko, adventura, akční

Japonská série Like a Dragon, dříve známá jako Yakuza, letos oslaví osmnáctiny, na západ se ale k popularitě intenzivněji snaží probojovat až v posledních několika letech. Recenzovaný remake spin-offu Like a Dragon: Ishin! je toho ostatně jednoznačným důkazem – původní akční RPG vyšlo před devíti lety exkluzivně v Japonsku pro PS3 a PS4.

Samurajský spin-off prošel určitou modernizací, stejně jako lokalizací do světových jazyků v čele s angličtinou, bohužel se mu ale v některých ohledech nedostalo tak důkladné péče jako prvním dvěma dílům v předělávkách s podtitulem Kiwami. I přes zjevné stáří některých mechanismů má ale šarmu a zábavy na rozdávání.

Rozervaný rónin proti všem

Ishin se odehrává v šedesátých letech 19. století, v turbulentních časech japonské historie na sklonku období Edo. Šógunát se pomalu rozpadá, na otřesenou ostrovní mocnost si dělá zálusk Britské impérium, postavení tradičních katan zase ohrožuje rozmach střelného prachu. Hra není v ohledu historických událostí kdovíjak přesná a ani neaspiruje na pozici učitelky dějepisu, zároveň ale vystihuje tehdejší atmosféru, náladu i měnící se kulturní prostředí.

Obléknete v ní kimono Rjómy Sakamota (s obličejem Kazumy Kirjú), jemuž maskovaný vrah zabije adoptivního otce, a jak už to tak bývá, Sakamoto je z jeho vraždy samozřejmě obviněn. Z rodné provincie Tosa odchází do exilu v Kjótu, kde se pod falešnou identitou jménem Saitó Hadžime stává róninem a v pátrání po otcově pravém vrahovi infiltruje elitní policejní jednotku Šinsengumi, která si víc než ve spravedlnosti libuje v šikaně a zabíjení. Z osobní pomsty se rychle stane politická machinace, kde není nouze o zvraty ani překvapivá odhalení. Díky tomu si příběh zvládá udržet napětí až do samotného konce.

Ishin se hlavním dílům série v mnohém podobá. A to nejen v pomalejším rozjezdu nebo v tom, že kapitáni Šinsengumi nosí tváře, hlasy a povahy ikonických postav, Gorem Madžimou počínaje, Adačim a Hanem ze sedmého dílu konče. Povědomé obličeje fanouškům pomohou se rychle zorientovat a přilnout k hrdinům i záporákům v odlišném prostředí, a pokud byste se v té záplavě jmen a termínů snad ztráceli, vždy můžete zamířit do glosáře, který vám osvětlí nejen názvy, s nimiž se operuje v rozhovorech, ale v myšlenkové mapě i vztahy mezi jednotlivými postavami. Zamotanosti děje si tvůrci byli patrně velmi dobře vědomí, a tak na začátku každé z třinácti kapitol dostanete i shrnutí dění z těch předchozích.

Každý správný samuraj zpívá Baka Mitai!

Vedle veskrze seriózní příběhové linky samozřejmě nechybí ani pro sérii ikonické vedlejší úkoly, které jsou mnohdy přehlídkou naprosté bizarnosti a specifického smyslu pro humor. Varuji vás předem – je jich hromada a občas vás při honbě za osvobozením otcovraha budou trochu nesmyslně brzdit. Nezřídka se stává, že než přeběhnete z jedné strany Kjó na druhou, zastaví vás klidně tři osoby v nesnázích, které leckdy nemůžete ani odmítnout, nemluvě o náhodných setkáních s hrubiány potloukajícími se po městě, kteří číhají doslova za každým rohem.

Čímž vůbec neříkám, že tyhle odbočky nejsou skvělé, protože vesměs jsou. Přehlídka vedlejších aktivit v Ishin je úctyhodná a můžete v nich snadno utopit spoustu desítek hodin, ať už sáhnete po rytmických minihrách při vějířovém tanci bujó, v předchůdci karaoke baru (Baka Mitai nechybí a v předělávce s tradičními nástroji a sólem na flétnu zní snad ještě lépe než originál) nebo při kácení dřeva, oddáte se klidnému rybaření, oddřete si hektickou šichtu za pultem v krámku s rámenem nebo vsadíte na závody kuřat. Náhradu za baseball zase poskytne přetínání koulí vystřelených z kanónu, a pokud té vší akce máte dost, můžete jít třeba prohrát pár rjó v pokeru.

Vůbec nejkouzelnější je pak linka s holčičkou Harukou, které v rázu Kirjúovy moderní dobročinnosti pomáháte splatit dluh a společně s ní farmaříte, staráte se o zvířata a učíte se vařit, jakkoliv je tahle role pro samuraje poněkud zvláštní.

Vedlejší úkoly a aktivity jsou vůbec plné zajímavých postav a příběhů, od těch roztomilých, jako je chlapeček s neukojitelnou chutí na zeleninu nebo pomoc s překladem dopisu pro zamilovaného snoubence, přes ty vážnější, kdy se snažíte nebohé sedláky dostat z dluhových pastí nebo mamánka školíte ohledně mezilidských vztahů, až po ty absurdní, kde Rjóma po Kjó pobíhá nahatý ve snaze dopadnout zloděje svého šatstva.

Pěsti, střely, katany pro každý den

Vedle odhaleného běhání po městě a plejády vedlejších aktivit jsou jádrem hratelnosti samozřejmě souboje se systémem postojů – ano, tahový souboják představený v sedmičce si dává pauzu. Rjóma je mistrný šermíř, zároveň se ale umí ohánět i holýma rukama (a nohama v sandálech) a palné zbraně mu taky nejsou cizí.

Každý ze čtyř stylů má svá pro a proti, respektive se hodí do jiných situací, a zároveň využívá trochu odlišné ovládací schéma. V soubojích mezi nimi můžete volně přepínat, přičemž čím víc daný postoj používáte, tím víc dostáváte barevných kuliček, které můžete investovat do jeho vylepšování. Zkušenosti naskakují poměrně rychle, a tak se nemusíte bát experimentování.

Vedle toho má na boj vliv také výbava, kterou Rjóma nosí – kupříkladu postoj beze zbraně je bez pořádné výstroje prakticky neúčinný. Nové zbraně a zbroje dostáváte za porážku obzvlášť silných protivníků, případně si je můžete časem nechat vykovat v kovárně. Gáže kapitána Šinsengumi je ale mrzká a vzácných materiálů málo, a tak se bez živelných vylepšení a silných pistolí musíte poměrně dlouho obejít.

Mojí obvyklou strategií bylo zkusit postřílet protivníky zdálky a přeživší po jednom šťouchat katanou, což je co do hratelnosti asi nejkontrastnější dvojice postojů – střílení nevyžaduje prakticky žádnou zručnost, šermířství naopak žádá přesné časování útoků, úhybů, komb a parírování, ale odmění vás za něj velmi uspokojivým a elegantním tancem smrti, kdy se jako tornádo zkázy proženete celou úzkou uličkou. A když tahle promyšlená taktika nefunguje, vždycky můžete kousek poodběhnout a zkusit do drzého samuraje nasolit celý zásobník.

Souboje jsou zábavné a jedinou větší výtku v nich mám k absenci zamčení zaměřeného cíle, které v kombinaci se zdivočelou kamerou občas vyřizování účtů zbytečně komplikuje.

Tři plus šest je devět, Džina sežral medvěd

Další vrstvu boje tvoří různě vzácné sběratelské kartičky vojáků, které Rjómovi propůjčují nepřeberné množství speciálních schopností. Získáte je v náhodných setkáních, za některé úkoly či procházením dungeonů pro Šinsengumi. Ke každému bojovému stylu si můžete přiřadit až čtyři, kde posléze levelují spolu s vámi.

Jejich dovednosti mají nespočet podob – některé vám jen doplní trochu zdraví, jindy na nepřátele vyšlete hejno rudých spektrálních katan, nacpete jim do pusy pomeranč anebo v centru města necháte někoho roztrhat obřím medvědem. Každopádně jde o další aspekt, který boj zajímavě ozvláštňuje a v kombinaci s různými speciálními finishery, které vás naučí na střelnici a v dódžó, je na souboje zkrátka radost pohledět.

Celá hra ostatně vypadá většinou skvěle, byť nevím, jestli přídomku „remake“ dělá v tomto ohledu úplně nejlepší jméno. Dojem ze zdálky pěkných scenérií kazí detailnější záběry a statičtější druh rozhovorů, kde některé animace působí docela prkenně. Všechny podstatné filmečky jsou nicméně předrenderované, a tak vás v důležitých momentech nemusí trápit, že se s Unreal Enginem 4 ve studiu Ryu Ga Gotoku patrně teprve učí.

Sakury odkvetly a NPC taky

Podobný je i rozpor mezi detailností modelů postav v hlavních misích a náhodných kolemjdoucích nebo lidí, s nimiž mluvíte jen jednou. Není to sice v sérii zdaleka poprvé, ale rozdíl mezi Rjómovou zaťatě kamennou tváří, na které můžete počítat jednotlivé vousy, a žebrákem, který prosí o pár monů, nespočívá pouze v bohatství a masivnosti čelistního oblouku. Někteří obyvatelé Kjó zkrátka zblízka vypadají, jako by si od éry PS3 zapomněli vyzvednout nový model a texturu. V některých ohledech se remake zasekl kdesi na půli cesty od remasteru, třeba přechody mezi lokacemi a interiéry se neobejdou bez načítání.

Na PlayStationu 5 jsem nedostala na výběr z žádných režimů – vzhledem k tomu, že vlastním jen FullHD televizi, bych stejně volila ten zaměřený na výkon, přičemž až na občasné zadrhávání při přechodu mezi lokacemi hra s aktuálním patchem běží stabilně kolem 60 FPS. Nic, co by tahalo za oči, ale jak už jsem zmínila, nečekají vás ani kdovíjaké grafické orgie.

Ani na výraznější bugy jsem při hraní nenarazila, snad s výjimkou několika kolemjdoucích, kteří vytrvale zkoušeli projít zdí. Z technických záležitostí mě pozlobila synchronizace uložených pozic, která probíhá při každém spuštění a nemohla najít moji hru v cloudu, dost možná se ale jedná o problém na straně Sony, nikoliv Ishinu.

Když to vezmu kolem a kolem, strávila jsem s Rjómou Sakamotem nějakých šedesát hodin a vesměs jsme si spolu užili spoustu zábavy. Změna prostředí spin-offu svědčí, ale zároveň si skrz povědomé mechanismy uchovává svou typickou návykovost. Pokud vás předchozí díly Yakuzy Like a Dragon bavily, užijete si hromadu narážek a v Kjó se budete cítit skoro stejně doma jako v Kamuroču.

Pro fanoušky série jde o jednoznačné doporučení. Jako vstupní bod bych spin-off nabízela maximálně v případě, že máte pro tuhle japonskou éru slabost – ne pro fetišizovanou západní verzi z Posledního samuraje, ale pro tu autentičtější, která nemá potřebu se publiku podbízet Kurosawovským černobílým filtrem.

Like a Dragon: Ishin! je zkrátka svůj, v zabrání do svojskosti občas dělá chyby, ale jakmile vás jednou pohltí, dostanete chuť večeřet s Rjómou udon, zalít ho kalíškem saké, ustlat si na futonu a ráno si to pár dobře mířenými seky jít vyřídit se všemi, kdo se jen pohledem otřeli o vaši rodinu.