Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name

Nejnovější spin-off Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name tvůrci věnovali právě časovému období, kdy Kirjú působí v utajení jako agent pod pseudonymem Džorjú, a zároveň slouží i jako odrazový příběhový můstek k chystanému Like a Dragon: Infinite Wealth.

Oproti většině ostatních dílů je o poznání kratší – kompletní dohrání se všemi vedlejšími úkoly a většinou miniher mi zabralo kolem 35 hodin – a tak může posloužit i jako ochutnávka, jestli vám tahle série do budoucna má co nabídnout v případě, že byste do ní chtěli naskočit nyní. Podstatné předchozí dění totiž shrnuje vcelku šikovně, nejvíc si ho ale samozřejmě užijí ti, kteří s Kazumou v minulosti strávili spoustu času, protože tak dostává vrcholně emotivní rozuzlení navíc.

Mimo značně rychlejšího rozjezdu a svižnějšího tempa jde o úplně typickou Yakuzu, co se týče otevřené městské čtvrti s potulujícími se skupinkami gangsterů, akčního soubojového systému s dvojicí postojů, celé řady miniher i mírně disonančních, humorem nabitých vedlejších úkolů vpletených do jinak vcelku vážně pojatého thrilleru, kde spoustu hodin čekáte, kdy skupinka mužů ve středním věku konečně odhalí svá pečlivě ukrývaná tetování.

S Kirjúem se vrací souboje bez tahů, ale nezůstávají úplně při starém. Samozřejmě můžete oprášit původní pohyby z pouličních bitek, spolupráce s organizací Daidódži i s jedním vynalézavým opilcem ale bývalému jakuzákovi vkládá do vínku nové hračky a triky jak vystřižené z filmů s Jamesem Bondem: Granáty maskované za cigarety, raketový pohon v botách, komando útočných dronů i zářivé laso, kterým si s nepřáteli můžete pohazovat, podrážet jím nohy kolemjdoucím, přitahovat si nedostupné předměty, a dokonce se občas i zachránit z nesnází.

Souboje jsou díky agentskému stylu zase příjemně svěží, tak akorát přepálené, jak se v sérii sluší a patří, a i boj s velkou přesilou je s novými možnostmi dost zábavný. Když vás technologické hračky náhodou přestanou bavit, nic vám nebrání vrátit se ke klasice, která spoléhá hlavně na pěsti a kopy z otočky. Schopnosti a bojové možnosti si samozřejmě postupně rozšiřujete, stejně tak vám vedle zdraví postupně poroste i ukazatel hněvu, který můžete proměňovat buď v nejbrutálnější zakončovací údery, případně zapnout režim, kdy vás z řetězení komb jen tak něco nevytrhne.

Vaše bojové schopnosti nejvíc prověří půtky ve zdejší variaci kolosea, kde si tentokrát můžete vedle bitek jeden na jednoho (nebo jeden na mnoho) složit i vlastní tým nepravděpodobných hrdinů, a dokonce je v bitvě i ovládat. Kirjúovy schopnosti jsou silnější, ale pobíhat po aréně s chlápkem s palcáty místo rukou je taky švanda.

Přehnaná akce je jedním z pilířů série, upřímně pro mě ale občas bývá spíš tím, co je místy nutné téměř přetrpět, abych se dostala k vypravěčskému jádru. Jistě, v rutině Like a Dragon už tušíte, že máte čekat nějaký nečekaný zvrat, ve spin-offu odehrávajícím se mezi dvěma existujícími díly a s dalším na cestě zase tušíte, kam děj směřuje, ani tak ale The Man Who Erased His Name rozhodně není nějakou nezáživnou vatou. Sami tvůrci ostatně přiznali, že by klidně mohlo jít o dvacetiminutové shrnutí v příští hře, načež jim nabobtnalo napřed v kratší DLC, nakonec v plnohodnotný titul a Kirjú si nabídnutý prostor dokáže sveřepě obhájit.

Vyprávění umí balancovat na hraně vypjatého špionážního dramatu, kterému pomáhají vynikající herecké výkony i mistrovská práce se střihem, a sebeironické parodie. Kirjú se coby agent v utajení Džorjú s utajováním nijak zvlášť nenamáhá - po vzoru Clarka Kenta si pouze nasadil brýle a doufá, že tenhle mistrný převlek bude fungovat, přinejhorším svou původní identitu vehementně popírá. A tak se samozřejmě záhy zaplete se starými známými, klanem Tódžó i aliancí Ómi, a zbytek už víceméně znáte, pokud jste hráli sedmou Yakuzu.

Kontrastem k seriózní zápletce jsou pak odlehčenější nepovinné vedlejší úkoly. Ty vám v nejnovější iteraci zprostředkovává Akame, která je Kirjúovou spojnicí s podsvětím, díky své síti lidí bez domova zároveň cenným zdrojem informací a také pilotka vrtulníku. Setkáte se kupříkladu se streamerem bažícím po slávě plynoucí z vysílání z bytu, kde se stala brutální vražda, zapletete se do sériové války gangů anebo se stanete ochráncem toulavých ósackých kočiček. 

Pokud vám dostatečnou odměnou za službičky pro Akame není humor ani finance, pak vězte, že za ně rozdává také speciální bodíky, bez kterých se neobejdete při vylepšování schopností. Je to trochu zvláštní levelovací systém, na druhou stranu neznám moc lidí, kteří by hráli Like a Dragon a ignorovali nepovinný obsah, takže ve své neobvyklosti svým způsobem dává smysl.

The Man Who Erased His Name se z valné většiny odehrává v notoricky známých uličkách ósackého Sótenbori, což hře zejména ke konci trochu ubírá na kouzlu, protože vám dojdou nápady, jak poměrně malou čtvrť posté proběhnout z jedné strany na druhou aspoň trochu originálním způsobem. Na chvíli zavítáte i do Kamuroča a zbrusu novým lákadlem je potom The Castle, nákladní loď přestavěná na neonový spektákl s kasíny, kabaretem, butikem, kde Kirjúovi můžete dopřát nový outfit, zmenšenou replikou ósackého hradu i výše zmíněným koloseem. 

Právě zápasnictví v aréně jsou jednou z propracovanějších miniher na způsob dřívějšího manažerského simulátoru Ičibanova podnikatelského impéria či strategické správy klanu z Yakuzy 6. Rekrutujete a najímáte bojovníky, kteří získávají zkušenosti a úrovně, můžete s nimi relaxovat u bazénu a po prohraném klání je utěšit lahví šampaňského. 

Za každého z nich zároveň můžete i hrát, mají různé bojové styly i speciální schopnosti, které přijdou vhod zejména při skupinových zápasech. Kromě řady výzev odstupňovaných vzácností drahých kovů v klecích i plamenometných a elektrizujících arénách nabízí koloseum i příběhový rozměr o svých čtyřech králích, kteří otestují vaše taktické, velitelské i bojové schopnosti naráz.

Kromě toho ve městě narazíte na spoustu dalších miniherních stálic jako je golf, šipky, kulečník nebo automaty na lovení plyšáků. Karaoke samozřejmě nemůže nikdy chybět a s ním ani Baka Mitai, novinkou je pak stylově vánoční píseň Sayonara Silent Night. 

Nejvíc času jsem osobně strávila na okruzích Pocket Circuit, kde se Kirjú vrací k někdejší vášni pro dálkově ovládaná autíčka, která si postupně tuní a závodí s ostatními obyvateli města. 

Milým dozvukem minulosti jsou kompletně hratelné retro hry od Segy, kazetky s nimi musíte nejprve nasbírat nebo nakoupit, abyste se v temné kanceláři mohli u konzole Sega Master System oddávat klasikám jako Alien Syndrome, v některých případech dokonce i se dvěma ovladači. Případně se můžete vydat do herny k arkádovým automatům s Fighting Vipers 2 nebo Sonic the Fighters. 

Trochu bizarnější ozvěnou minulosti jsou pak FMV pasáže z kabaretu s hosteskami, které mi daly vzpomenout na nechvalně proslulého Super Seducera. Pokud slečny zvládnete topornou konverzací, drinky a dárky okouzlovat dost dlouho, dočkáte se peprnější scénky, kdy jsou ochotné se s Kirjúem setkat mimo klub a třeba vyrazit do bazénu, uvařit mu večeři nebo napustit vanu. Asi nejsem úplně cílovou skupinou POV videí simulujících rande, takže mě pobavily spíš nezamýšleně, ale každému dle vlastního vkusu a míry osamění.

Po dohrání hlavní příběhové linky se vám v menu odemkne krátké demo pro nadcházející Like a Dragon: Infinite Wealth, které na konec příběhu přímo navazuje. A že je to závěr tak emotivní, že jsem si po hodně dlouhé době u hry dokonce poplakala. Abych si o chvilku později osušila slzy a proklínala Ryu Ga Gotoku, že si na pokračování slibně rozjetého úvodu budu muset počkat celé dva měsíce. 

Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name je dalším pokusem o rozloučení s dodžimským drakem, který se znovu snaží odejít do jakuzáckého důchodu, a je to mávání velmi pozvolné a důstojné. Nejlíp poslouží jako naladění pro nadcházející osmý díl - pokud jsou pravdivá tvrzení vývojářů, že takhle odladěný spin-off vznikal pouhý půlrok, máme se po čtyřletém vývoji rozhodně na co těšit. Uvidíme se na Havaji!