Lightyear Frontier
Pěstovat zeleninu můžeme v milionu her, ale takové sci-fi obilí z cizí planety, to je teprve něco! Lightyear Frontier je nicméně pod slupkou nevšedního zasazení poměrně klasická farmářská hra, což můžete zjistit sami, protože je k dispozici v předběžném přístupu
Jsou to bezmála dva roky od oznámení hry Lightyear Frontier, která se okamžitě zařadila na první příčky mého seznamu přání. Farmaření patří k mým oblíbeným videoherním kratochvílím, s chutí hraji hry plné barev a nádherné přírody, ale upřímně, hlavním lákadlem byl parádní design mecha-traktoru, s nímž budete obdělávat políčka.
Hru jsem si krátce vyzkoušel loni na Gamescomu a o to víc se nemohl dočkat, až mě do ní vývojáři pustí bez odtikávajících 30 minut. A tak se stalo s příchodem předběžného přístupu, abych docela rychle zjistil, že mám s touhle hrou jeden zásadní problém.
Farmářův paradox
Je to tak trochu paradox. Lightyear Frontier má totiž být relaxační hra a prakticky všemi svými systémy tenhle dojem podporuje. Krajina mimozemské planety je skutečně malebná, pobíhají po ní roztodivná, roztomilá zvířátka, nehrozí vám prakticky žádné nebezpečí, panenská příroda vám ochotně vydává své plody a vy si pomaloučku polehoučku budujete svou základnu plnou výroben a vylepšujete svého mecha.
Objevujete nové lokace, zjišťujete, jaká vylepšení budete potřebovat, abyste je zbavili jakési slizovité nákazy (vylepšili například hadici, protože slizu vadí obyčejná voda, případně vysavač, kterým vytrháváte zlomyslný plevel). V neposlední řadě taky prozkoumáváte struktury opuštěné nějakými dávnými návštěvníky.
Je to pohoda, je to fajn, ale přesto všechno jsem celý nešťastný zjistil, že mě hra stresuje. Na vině je na můj vkus až příliš rychlé střídání dne a noci. To zapříčiní, že klidně víc než půl dne strávím zaléváním zahrady, ochraňováním před náletovým plevelem, sbíráním vypěstovaných plodin i kutáním a dolováním dalších zdrojů, aby mi nestála výroba.
Na samotný průzkum světa, který je poutavý a plný tajemství, tak nezbývá mnoho času. Jakoby ano, nemusíte tu vyloženě spát, netrápí vás hlad a žízeň. A ne, ono se zas tolik nestane, když několik dní necháte zahradu i továrničky ležet ladem, ale můj strach ze zmeškání čehokoliv je v této hře veliký. Chci dělat všechno najednou, ale v takovém případě se ničemu nevěnuju pořádně. A zcela zanedbat jednu složku je prostě proti mé přirozenosti.
Když mecha-traktor klame tělem
Ale dobře, řekněme, že tohle není váš problém a zajímá vás, jaký je Lightyear Frontier obecně. Je fajn, ale čekal jsem víc. Není to špatná hra, ale navzdory příslibu vlastně nedělá vůbec nic nového. Že jste navlečení v traktoristickém mechovi, vlastně herně nedělá nic unikátního.
Máte několik udělátek od nástroje na dolování horniny a kácení stromů přes vysavač, jímž vytrháte plevel a naplníte zásobník vody, po pistoli na vystřelování semínek a kanón, jímž zaléváte.
Vizuálně je to kouzelné, z funkčního hlediska děláte přesně to samé, co už v tolika jiných hrách. Ze zdrojů tavíte vzácnější zdroje, těmi si lehce vylepšujete mecha a stavíte nová efektivnější zařízení na zpracování surovin.
Sem tam musíte z mecha vyskočit, abyste prozkoumali přírodní jeskyni a dostali se na jinak hůř dostupná místa, ale i přesto působí možnost být mechem a být člověkem jako zbytečný systém bez většího smyslu.
Vůbec nezbytečnější je v současné podobě hry obchod, kdy můžete nalezené předměty prodávat za peníze a za ty si pak pořizovat jiné předměty. Jenomže ani jeden z nich nepotřebujete, takže po druhé návštěvě obchodníka už ho budete zcela ignorovat.
Nějaká ta originalita se přece jen najde
Ve své podstatě je Lightyear Frontier velmi obyčejnou hrou, která vyniká jen svým pozlátkem. Ale v něm je opravdu dobrá. Mech a jeho vizuální úpravy vypadají jednoduše skvěle, stejně jako práce s nástroji. Baví i jeho animace, zvuky, pohyb, po skoku cítíte jeho mohutnost a není těžké s ním zakopnout a skácet se, což všechno podporuje dojem, že opravdu řídíte mnohatunový kolos.
Objevovat jednotlivé biomy je radost, stejně jako si představovat, k čemu sloužily ty prastaré struktury a co dalšího vám hra o svém příběhu jemně naznačí. Je tu i hezky ztvárněný dopad člověka na přírodu.
Ta je klasicky panenská, ale během chvilky vykácíte první lesík a na zelené louce se zhmotní spousta malých (když jste mech) či velkých (když jste člověk) přístrojů, které jí lehce ubírají na kráse.
Hra je ale naplněná kosmetickými prvky, abyste si svůj domov na planetě zvelebili a zároveň dělá moc hezké kroky, jimiž si své industriální řádění ospravedlníte – vysazujete tu nové stromy a vypěstovanými plodinami můžete nakrmit zdejší zvířectvo.
Za to druhé jmenované se vám příroda doslova odmění, jelikož se tím urychlí regenerace přírodních zdrojů. Člověka to zahřeje, když ví, že přírodě nic nebere, jen si od ní půjčuje a za moment své dluhy splácí a ona za to opět půjčuje.
Hezké, ale…
Vzato kolem a kolem je Lightyear Frontier dobrá hra, která umí zabavit, svou vizuální prezentací okouzlit, ale kromě uměleckého pozlátka je vlastně obyčejná, v ničem pořádně nová. Pokud máte stejný problém jako já, tak vás i přes svou uklidňující atmosféru a hratelnost může frustrovat na můj vkus příliš rychlým denním cyklem, který ve mně vyvolává strach z meškání.
Proto doufám, že následné patche vedoucí k plné hře přidají možnost upravit si délku dne a noci, případně nějakou motivaci, proč obchodovat. Určitě by nevadilo, kdyby se objevil i nějaký prvek, který bude v souvislosti s farmařícím mechem skutečně originální a nepůjde jen o to samé, co jsme dělali už v tolika hrách, jen v bleděmodrém, respektive zářivě červeném…