Let it Die

Některé náležitosti Let it Die trousí její hlavní aktérka Věž už od začátku vašeho putování. Jedná se ovšem o nejasné zkazky a náznaky, které po vzoru například série Dark Souls musíte z prostředí a událostí doslova ždímat. Tvůrci vám opakovaně předkládají různé střípky, ale podaří-li se vám je zachytit nebo jak si je vyložíte, je čistě na vás a na vaší fantazii. Žádné obsažné filmečky nebo dlouhé písemné elaboráty nepomohou. A podobně jak tohle dobrodružství začíná, tak i pokračuje.

MHD nikdy nezklame

Střih. Nacházíte se v jedoucím vagonu podzemní dráhy. Po vaší pravé i levé straně sedí v řadě na lavici nazí spící lidé. Vlevo muži, vpravo ženy. Výběr herní postavy může začít. Není nijak obsáhlý – tři odstíny pleti a volba pohlaví – zarazí vás ale způsob, jímž se postava dostává do hry. Jakmile volbu potvrdíte, tělo dostane ránu elektrickým proudem a tím ho přivádíte k životu. Zpět z jakési hibernace. Jenže ani potom není tělo tak docela živé. Jedná se pouze o loutku, respektive jednu z mnoha loutek, které v této free to play hře z pohledu třetí osoby ovládáte.

Princip Let it Die je podobný jiným hrám financovaným prostřednictvím mikrotransakcí. Hru si můžete stáhnout a hrát zdarma. Platit musíte pouze v případě, že se rozhodnete využívat některé nadstandardní služby nebo vybavení, které sice nemusíte mít, ale s kterým je život a hraní mnohem růžovější. Asi sami znáte ten rozdíl, když na hlavního bosse vyrukujete s holou zadnicí nebo když se do něj vrhnete v neprůstřelných kalhotách, s přilbicí +10 a s pořádnou brokovnicí v ruce.

Některé zajímavé předměty najdete během hry. Problém je, že trpí opotřebováním, a to docela dost. Jakmile se zaradujete, že v ruce držíte extra ostrý sekáček, vyvrhnete dva nepřátele a máte po něm. Smutek ze ztráty vybavení však bohatě nahradí radost z objevování nových kousků a potažmo i ze slušně fungujícího soubojového systému.

Rozbíjení kokosů

Soubojový systém je jednoduchý, ale přesný. Kromě úderu pravou a levou rukou a blokování úderů nepřátelských máte k dispozici úskok stranou, speciální útok z rozběhu a extra silný útok při nastřádání dostatečného množství energie. Tyto prvky se lehce mění také v závislosti na zbraních, které v soubojích použijete, a mezi nimiž můžete rychle přepínat kdykoliv si vzpomenete. Na začátku můžete potvoru opižlávat z dálky výstřely z pistolí. Později můžete pistoli vyměnit za kladivo a dát jí pár úderů do hlavy. A nakonec ji doděláte třeba dranžírovacími noži.

Ačkoliv vám některé zbraně padnou do ruky více než jiné, rozdíl mezi nimi není zase tak markantní na to, abyste bez některé z nich nemohli být. A tak je to vlastně i s vybavením a zdánlivě nadstandardními položkami, jako jsou obrázky, které své postavě můžete nadobro vetnout pod kůži. Můžete se jimi vybavit, ale pokud je mít nebudete, tak se nic neděje.

Soubojový systém je hlavně o dovednostech, o detailním plánování a perfektním načasování, čímž se Let it Die opět zrcadlí v sérii Dark Souls. A podobné je to i s ukládáním zkušeností. K levelování se vracíte do tzv. „waiting roomu“. Pokud si věříte, svůj návrat oddalujete. Přitom shromáždíte více zkušeností a ještě si ušetříte poměrně dlouhou cestu do podzemí (pokud nechcete platit za nadstandardní výhody). Na druhou stranu ale riskujete, že o všechno přijdete.

Zajímavé je, že v tom samém okamžiku, kdy se Let it Die s Dark Souls hrami překrývá, se zároveň podstatně rozchází. Ve hře totiž existuje jistá pojistka proti smrti. A to doslova. Nabídne vám ji mladá Asiatka v sexy oblečku pokaždé, když zaklepete bačkorami. Má to ale jeden háček – něco to stojí. Pojistka patří mezi placené výhody – tedy kromě těch pár poukázek, jimiž vás hra bude zpočátku zahrnovat, abyste si na resuscitaci dobře navykli a pak ji vyžadovali.

Nevyměknem!

Pokud svou postavu necháte zemřít, promítne se její charakter do dobrodružství jiných hráčů. Tím si Let it Die snaží zajistit pestrost a nepředvídatelnost prostředí. Ne že by to potřebovala. Pod Let it Die se podepsali tvůrci z Grasshopper Manufacture, kteří se mohou pochlubit jedinečným výtvarným stylem a nápaditostí.

Obecně se dá říci, že hra vás zaplavuje vtípky, které stojí na hranici vkusu a nechutností. Postava na sebe časem vezme mnoho exotických oblečků, jako jsou dětské pláštěnky, kovbojské kalhoty s dírou mezi nohama nebo dopravní kužel. Zkušenosti získáváte pojídáním žab, krys a dalších zvířat, a to buď zaživa, nebo po rozšlápnutí. Ani v jednom případě se nejedná o vyloženě lákavý pohled, ačkoliv mrskající se ocásek u úst člověku na obličeji někdy dokáže vykouzlit úsměv. Znáte to asi sami z jedné české televize – nalít kamarádovi kyselinu do obličeje je zábavné, ale špatné.

V tomto úhlu pohledu však panák s holým zadkem jakožto odkaz nezdaru nějakého jiného hráče zase tolik nezaujme. Postavy cizích hráčů sice mohou být o chlup silnější než běžní pěšáci, ale jinak jsou vcelku tuctoví a jejich potenciál tvůrci v podstatě promarnili. Škoda, že je nenapadlo na těchto odkazech postavit třeba souboje s bossy, které by obecně potřebovaly trochu vylepšit. Malá rozmanitost způsobů, jak bossové útočí, společně s nevýrazným vzhledem a vystupováním je umenšuje na lehce odolnější pěšáky. U hry, která přetéká zajímavými nápady, je to dost paradoxní.

Tohle volá po uklízečce!

Let it Die vám může posloužit jako obstojná náhražka Dark Souls her. Pokud se tedy nerozhodnete platit jako mourovatí a skutečně budete ohrožováni permanentní smrtí, odkázáni na resuscitaci postavy, kterou jste si uložili při poslední návštěvě základny. Na Dark Souls ostatně hojně odkazuje animacemi v soubojích (minimálně úskok stranou jí nikdo neodpáře), nehledě na neotesané prostředí a celkově temnější prostranství. Přitom se ovšem budete muset smířit s několika nepříjemnostmi.

Už na první pohled je jasné, že Let it Die rozhodně není adeptem na titul nejlepšího grafického zpracování roku. V porovnání s aktuální produkcí je hra značně zastaralá, hrubými texturami prostředí počínaje, absencí drobnějších detailů na postavách a nepřátelích konče. Úroveň grafiky by se dala přirovnat k takovému Dark Souls II, které bylo za slabší grafiku plísněno už v době vydání.

V neposlední řadě musí zaznít, že Let it Die by dost prospěl lehký úklid. Vyházet některé méně zajímavé prvky a pečlivě vycizelovat nosnější myšlenky. Tvůrci to zkrátka s nápaditostí dost přehnali. Nebo ji spíš vyplácali plošně, místo aby se soustředili na tvorbu menšího množství prvků (zbraně, nepřátelé, prostředí), které by pak do prostředí zanesli pečlivěji. Ačkoliv se tedy Let it Die v mnoha ohledech dokáže tvářit jako takové free to play Dark Souls zasazené v neotřelém prostředí, ten nejdůležitější prvek, tedy neskutečná provázanost a vyšší smysl, který se v Dark Souls vine jednotlivými prostředími (alespoň v 1. a 3. dílu), jí nakonec chybí.