Legends of Honor

To ovšem samozřejmě záleží na tom, jak si ve hře povedete. Legends of Honor je v základu úplně obyčejná prohlížečová strategie. Naleznete zde všechny prvky, které lze od podobného projektu čekat, tedy stavbu budov (ty si lze tentokrát libovolně rozmístit), jejich vylepšování, správu surovin, verbování armády. Hratelnost je opět klasická, po investici určitého množství času zesílíte, získáte mocnější vojsko, a vyrazíte na loupeživé výpravy do svého okolí.

V jádru se tedy žádné překvapení nekoná, Legends of Honor je klasická válečná hra založená na souboji s ostatními hráči. Brzy si ale všimnete také dvou ne tak obvyklých ozvláštnění. Tím prvním je přítomnost již naznačeného frakčního systému. Hned v úvodu si zvolíte jednu ze tří válčících stran, a podle toho se můžete sdružovat s ostatními hráči a podobně. Jedná se o poměrně příjemnou motivaci k uzavírání aliancí a spolupráci s ostatními, což je třeba kvitovat s povděkem.

Druhá zajímavost je pak systém hrdinů, který funguje trochu podobně strategiím ze série Heroes of Might & Magic. Gerojů můžete mít několik, pojmenovat je, každý má svou úroveň a výbavu. Zvlášť jim přidělujete oddíly vojáků, a pak se můžete vydat na volný pochod po mapě, kde rozséváte zkázu a posíláte zpátky do hradu kořist. Ne, že by se snad jednalo o prvek, který jsme ještě v žádné hře neviděli, ale zdejší mini-RPG systém poměrně dobře funguje a slibuje sympatickou zábavu.

Pro hru je tedy, kolem a kolem, originalita sprosté slovo, ale to neznamená, že by byla špatná. Člověk se sice musí občas zamyslet, proč to za to vývojářům stojí - vyrábět stále stejnou hru dokola, jen s trochu jinou grafikou, ale na druhou stranu, jak se říká, nespravuj, co funguje. U slova funguje je ale třeba si představit uvozovky, protože největší vada na kráse, která podobné hry tradičně provází, se nevyhnula ani Legends of Honor.

Řeč je samozřejmě o váze prémiové měny, kterou si lze pořídit za skutečné peníze. Za draze nakoupené drahokamy můžete léčit jednotky bez čekání, přeskakovat čekací dobu u staveb a podobně. Použitím skutečných peněz je podmíněno kdeco, což ústí v jediný možný výsledek, a to že platící hráči jsou výrazně zvýhodněni. Z neustále vyskakujících nabídek a oken podsouvajících vám útratu skutečné měny se navíc po chvíli začne dostavovat lehká nevolnost.

Tempo hry je poměrně dobře nastavené, ale jedná se spíše o záležitost, kterou je potřeba kontrolovat častěji. Jakmile svůj hrad necháte chvíli bez dozoru, ostatní si ho v mžiku rozeberou a odnesou domů po kouscích. Legends of Honor lze tedy doporučit spíš hráčům, kteří vědí, že budou do hry moci investovat větší množství času a ideálně ještě nemají hluboko do kapsy. Ostatní by hra nejspíš zklamala.