Legend of Grimrock

Legend of Grimrock je totiž nezvykle okázalým pokusem o exhumaci žánru. Co si budeme namlouvat, ta hra vypadá krásně a v určitých chvílích je i dost náročná. Díky nutně omezenému dohledu mohli autoři věnovat čas a peníze tesání krásných detailů, což je místy docela znát. Výsledek však stojí za to.

Princip Grimrocku je prostinký. Jste uvrženi do světa bez přirozeného světla. Dopředu, dozadu, doleva, doprava, otočka o devadesát vlevo či za druhou pazourou. Předmět položit, sebrat, hodit do dáli. Dveře otevřít odemčením, použitím správného spušťadla či prostřednictvím nějakého zapeklitého triku. Potvoru něčím bacit, něčím střelit, něčím po ní mrštit nebo na ni seslat kouzlo. Vskutku prostý výčet pravidel.

Není oldschool jako oldschool

Je důležité zdůraznit, že hra částečně selhává při zdůraznění důležitých pravidel. Bývávalo zvykem, že dřív se člověk musel prokousat manuálem, než vůbec pochopil, jak na to, ale... Dnes je herní průmysl přeci jen kousek dál (alespoň v něčem) a naučil se, že lidé manuály nečtou, že chtějí intuitivní ovládání a rádi by předem věděli, jaká je optimální volba vlastností. Ne bezdůvodně.

Člověka frustruje, když jedno malé nepochopení nepořádně vysvětleného prvku nebo jedna špatná volba zruinuje jeho hru o deset hodin později. Tvůrci Legend of Grimrock si sice něco podobného uvědomili a tak máme ve hře kontextové tooltipy, velmi funkční ovládaní, volitelnou předdefinovanou partu a automatické sbírání vystřílené munice. Stejně tak ale ve hře najdete několik vágních rad, jež sice vedou k cíli, ale jasné a zcela srozumitelné úplně nejsou.

Pardon, co jste to tuhle povídal?

Velmi brzy ve hře narazíte na modrý krystal. Vedle něj leží svitek, v němž stojí, že pokud se krystalu dotknete, obnoví vaši energii, životy a navrátí zpět mrtvé spolubojovníky. Kliknutí na krystal je ale otázkou půl sekundy a jeho efekt ihned vidíte, je tedy za zbytečné vysvětlovat podobnou věc in-game. Na druhou stranu co se ve hře nedozvíte přímo, ale dost kostrbatě, to jsou věci ohledně jídla.

Ona oldschoolovost je navíc docela marně uchopená, neb vedle nemazlení se s každou blbostí nabízí i možnost vypnout si vykreslování mapy. Pamětníky neláká oldschool kvůli jinému obalu a už vůbec ne kvůli tomu, že bychom se při jeho rozbalování rádi pořezávali a byli trýzněni slzným plynem za doprovodu neutichajícího řevu sirén. Láká je odlišným obsahem, který se dnes už nedělá – a v tom Legend of Grimrock naprosto kraluje.

Sklepní primabalerina...

Středobodem hratelnosti je tu svatá trojice: prozkoumávání, boj a puzzly. Příběh je krásně švihlý, ale hraje druhé housle a ke slovu se skutečně dostává až v samotném závěru. Hudba zcela chybí, což je škoda, protože ta v menu je povedená. Průzkum je pekelně náročný na prostorovou orientaci a paměť, stejně jako na umění řádně si opoznámkovat mapu. Ostatně koukání do ní vám dohromady vyplní jedno líné odpoledne.

Grimrock na pomoc svým komplexním puzzlům tasí portály, propadla do jinak nepřístupných částí spodních podlaží, skryté spínače a další radosti a je třeba říci, že dungeon master se tady opravdu vyřádil. Díky bohu se neutrhl ze řetězu a neseskládal přehlídku „brainfucků“ řešitelných jen za pomoci soustavy diferenciálních rovnic čtvrtého řádu.

Hra navzdory náročným prostorovým hádankám teče až nečekaně dobře a mnohdy si ani neuvědomíte, že jste právě započali fázi bloudění a tápání. Dostane vás hlavně využití propadel, jejichž kouzlo jsem objevíte až v pokročilejší fázi hry, s čímž tvůrci evidentně počítali - pobaví, když nedlouho na to skočíte natěšeně do jámy a naleznete tam jen mile jízlivou poznámku, že tady jako nic k nalezení není.

...v levných botkách

Boje jsou, z neznámých důvodů, popsány jako taktické. Obecně má taktika několik úrovní, bohužel zde je omezena na chudokrevné kombo klikání na zbraně, metání účinných kouzel a couvání nebo běhání ve čtverci, kolem sloupu nebo díry.

Naháněčky jsou nutností, neboť je běžné, že vaše parta (či její část) vydrží tři čtyři zásahy, zatímco potvora jich zvládá dvacet a více. Jste-li napadeni z více než jedné strany a nemáte kam utéci, ani se nerozpakujte a rovnou načtěte save.

Oproti starým dungeonům, stojících na statickém přetlačování statistik, je zde patrný posun, ale je tu ještě prostor na vylepšení - třeba takové využívání pastí by změnilo souboje příjemně k nepoznání. Systém runového kouzlení vybízí k hrátkám ne nepodobným nedávné Magicce, ale zde je až trestuhodně nevyužitý, protože použitelných kouzel je sotva deset. Při teoretickém počtu 512 kombinací je to nuzný výsledek. Hra je však na těch svých deset kouzel navržená, takže nelze říct, že by tu bylo něco špatně. Také quicksloty a horké klávesy by tomu nijak výrazně neublížily.

Nadějný výhled na obzor

Textu možná zním, ale pravdou je, že souboje, tak jak jsou navrženy, přes všechny připomínky fungují. A fungují dobře, jen je patrný ten nevyužitý potenciál. Ten zamrzí o to více, když si člověk uvědomí, kolik v soubojích stráví času. Šesté pětiminutové pižlání zakrslého dinosaura v řadě, samozřejmě za "zběsilého obíhání v kruhu" závislého na bezchybnosti ovládání pohybu party, to už dokáže pokazit zážitek.

Nemá však cenu hořekovat nad něčím, co hra nemá, když to, co má, funguje dobře. Je velmi sympatické, že hra jako celek postrádá zbytečnosti a až na soubojovou složku je vysoustružená s nezvyklou elegancí. Takže vzhůru do nitra hory a často ukládejte.