Legacy of Kain: Defiance Remastered

Velkolepé finále

Defiance přímo navazuje na události Soul Reavera 2. Karty jsou rozdané, Raziel zjistil víc o svém osudu i propojení své energetické čepele s Kainovým mečem a chystá se na vzpouru proti svému pánu z hlubin propasti. Kain pronásleduje Mobia, aby zjistil víc o své věštbě o jeho smrti. A to je jen úplný začátek hry, která si ještě pořád do finále drží karty v ruce, a musím říct, že i po letech její konec umí chytit za srdíčko.

Cestování časem zase odhaluje detaily historie Nosgothu a v extra materiálech najdete jak shrnutí předchozích her, ale třeba i originální intro. Pokud si koupíte vyšší edici hry, tak dostanete i komiksy nebo demo zrušeného dílu Prophecy, ale i majitelé základní verze můžou přijít na chuť třeba úrovním, které byly ze hry původně odstraněny. Celkově je pak sekce bonusů radost pro všechny milovníky upírské ságy, kteří se rádi probírají detaily příběhového pozadí celého světa Legacy of Kain.

Samotná hratelnost se soustředí pořád stejně na akci a lehké enviromentální hádanky, což se pořád hraje velice dobře. Oba antihrdinové dostanou k dispozici několik elementálních variací svých legendárních čepelí, které se liší v boji i v interakci s okolím. Skvělé je i tempo, které vlastně nepolevuje od začátku do konce hry.

Pomáhá tomu i nová funkce, která vás jediným stisknutím tlačítka nasměruje tam, kam máte jít a nehrozí tak bloudění v gotických hradech, kde přeci jen umí jednotlivé chodby být dost podobné, a hra má tendenci vás nechat chodit tam a zpět. Navíc často bez jasného zadání, kudy vede cesta dál. Ocenil jsem ale i fakt, že je tato funkce zcela dobrovolná, a pokud chcete hledat cestu po svých, nic vám nebrání.

Dneska mi už Defiance nepřišel tak těžký jako v době vydání. Soubojový systém je založený na lehkých útocích, uskakování, telekinezi a vyhazování nepřátel do vzduchu. Přitom potěší i pestrá skladba protivníků, kdy jsou skupiny složené z oponentů, co zesilují útoky ostatních nebo vás umí shodit na zem, střelců a dalších nepřátel, které je dobré likvidovat co nejdřív. Každý mrtvý je navíc zdrojem životů nebo energie pro váš meč, záleží jen na tom, jak a zda ho vysajete, nebo pohltíte. I přes řadu schopností, které Reaveři dostali už v originále, je právě na soubojích nejvíc vidět, že Defiance je hrou vytaženou z archivů, a ne čerstvou novinkou.

Hratelnost lepší než dřív

Možnost navigace není ale jedinou změnou oproti originálu. Rozhodně největším vylepšením je za mě kamera. Ta se totiž přesouvá ze statických záběrů za záda vaší postavy. Můžete se rozhlížet kolem a kochat se výhledy temného světa, ale hlavně se s ní doopravdy lépe hraje. Ostatně kdykoliv můžete přepnout na statickou a vyzkoušet si, jaké to bylo lovit lučištníky schované ve slepém úhlu, nebo si lámat tesáky na skocích, kdy se vám směr běhu najednou přehodí spolu s výhledem.

Ostatně ono přepínání mezi starým a novým kabátkem rychle sundá růžové brýle, které naznačují, že takhle Defiance vypadal i před lety. Nevypadal. Zároveň je to přesně ten typ remasteru, který zachovává původního ducha estetiky hry a zároveň umí vypadat hezky. I přes pro sérii typické pokroucené modely okolí, hlavně ve světě mrtvých, který za Raziela budete navštěvovat víc než často.

Když jsem ale tuhle legendu herního průmyslu poprvé opět viděl vyrazit z hlíny a setřást ze sebe kusy nebožtíka, kterého použil jako svou novou schránku, zahřálo to mého vnitřního milovníka upírů, kteří mají i jiné zájmy než balit své osudové školačky.

Nově vám hra nabídne i možnost si u protagonistů přepínat skiny, což potěší primárně znalce příběhu i vývoje ságy Legacy of Kain, protože se jednotlivé modely hezky opírají o oba tyto pilíře. Nic vám nebrání si tak zahrát hru třeba jako Kain, když býval ještě člověkem, nebo si vybrat Raziela v podobě z intra prvního Soul Reaveru.

Vraťte nám upíří legendy!

Tenhle remaster je ukázkou toho, jak zvládnout převést starou klasiku tak, aby mě vývojáři donutili otevřít peněženku. Pomrknutí směrem k fanouškovi, který tuhle ságu miloval a nezapomněl na ní za celou dobu. Není to moderní hra, dnes už jsou některé animace za zenitem, zvuky kroků třeba působí až komicky rušivě, ale je to přesně ten Defiance, který mi svým světem, postavami i příběhem učaroval před lety. Ten, co skvěle připomene, že by si Kainova sága zasloužila pořádné, temné zpracování, věrné svým gotickým kořenům.

Hlasy původních dabérů, hudba ani příběh ale neztratily nic ze svých kvalit, a to je podle mě to hlavní, co dělá z celého Legacy of Kain legendu, která ve svých čtrnácti kapitolách uteče možná až moc rychle. A především se jedná o poctivý remaster, který vyřešil nejplačtivější problémy originálu, aniž by jakkoliv zasahoval do ducha původní hry.