Laysara: Summit Kingdom

Dalajláma?

Laysara: Summit Kingdom staví (he he) na základech prastarých budovatelských strategiích jako Caesar, Pharaoh nebo Zeus: Master of Olympus. Ovšem na rozdíl od moderního epigona Nebuchadnezzar si z nich bere jen jádro hratelnosti, na které vrší už docela jiné mechanismy. Ty jsou dány právě unikátním zasazením pod rozeklanými vrcholky několikatisícovek.

Velmi povědomé je například uspokojování potřeb vesničanů. Aby se vaše obydlí rozvíjela a mohla pojmout více obyvatel, potřebují dostatek rozmanitého jídla, přístup k lázním, chrámům a modlitebnám a v neposlední řadě i nástroje, materiály a různé výrobky.

Obyvatelé jsou rozděleni do kast. Nejenže každá umí něco jiného, ale má i různé podmínky pro vylepšování. Hodí se proto čtvrti mezi sebou moc nemíchat a mít jednotlivé svahy hory dedikované segregovaným skupinám obyvatel. Takoví řemeslníci, které potřebujete pro práci v dolech a ve výškách, vyžadují pro vylepšování svých přístřeší trochu jiné suroviny než běžní obyvatelé nížin.

Vysokohorský skladník

I průmyslové řetězce fungují v Laysara: Summit Kingdom podobně jako ve starověkých budovatelských simulátorech. Osadu je na svazích potřeba stavět pečlivě a s rozmyslem, protože místa na horských terasách není nazbyt. A než se tradiční tibetská mouka campa dostane obyvatelům na stůl, je potřeba ji vysadit na poli, sklidit, převézt do mlýna a nakonec z mlýna na tržiště, odkud si ji horalé rozeberou.

Naštěstí jsou veškeré tyto logistické hlavolamy ve hře zpracovány náramně intuitivně a postačí jednoduché kliknutí na to, co chcete odkud kam dopravit. Nemusíte mít strach z nepřehledných tabulek, zběsilých grafů a nákupního seznamu číselných hodnot, hraní Laysara je hlavně o relaxu.

I když začnou být distribuční řetězce složitější a na přepravu surovin a výrobků na delší vzdálenosti je nutné nasadit kurýry, hra vám skvěle a nevtíravě komunikuje, kde máte nedostatky. Jednoduchým kliknutím na sklad hned jasně vidíte, kolik surovin do něj proudí, a kolik ho zase na hřbetech jaků opouští na různé trhy. Úprava distribuce se pak provádí zase kliknutím na jedno jediné tlačítko, přičemž změny se projeví okamžitě, a vy tak hned víte, jestli je nutné přistavět další doly, kovárny nebo jačí pastviny.

Kupříkladu příbory vyrobíte tak, že ve výše položené oblasti vydolujete měď, v kovárně z ní vyrobíte nože, vidličky, čajové konvice a hrnce a ty dopravíte do skladiště, které je distribuuje na jednotlivá lokální tržiště.

Jakmile se vaše domečky rozrostou natolik, že nabídka nepokrývá poptávku, hra vám skrz jednoduchou, ale opět intuitivní kontextovou bublinu nad konkrétním skladem naznačí, čeho se nedostává a kde je třeba posílit produkci.

Členitost horského masivu v Laysara není jen tak pro srandu vysokohorských králíků. Různé nadmořské výšky skýtají odlišné suroviny a třeba takovým včelám se daří nejlépe ve středně vysokých polohách, kde také produkují nejvíce medu.

Snad odpadá v jiných hrách tolik otravné domino, kdy vám selže jedno průmyslové odvětví, na které se nabalí postupný úpadek celé ekonomiky a nenávratný konec hry. Za zbořené stavby totiž dostanete jejich hodnotu zpátky, takže kdykoliv můžete celé čtvrti srovnat se zemí a bez jakékoliv penalizace budovat znovu a lépe.

Hněv matky přírody

Předpokládám, že hlavním mrzením bude ničivá síla přírody. Demoverze končí vystavěním masivního rohu, jehož dunění spustí impozantní lavinu, která pod svou bělostnou tíhou pohřbí dobrou polovinu vesnice.

Jak tomu bude možné předejít? Jak naopak drtivou sílu využít ve svůj prospěch? A jak bude vypadat stavění mohutných tibetských chrámů ve vrcholcích oblaků, na které lákají četné trailery? To si v demoverzi bohužel nevyzkoušíte, protože obsahuje pouze ty nejnutnější základy.

Je to trochu škoda, protože k tomu nejzajímavějšímu, co by Laysara mohla nabídnout, se vůbec nedostanete. Přesto, pokud jste viděli trailery a obrázky ze hry, moc dobře víte, že právě ono krkolomné vestavování do tváře hory a vzpírání se nepřízni počasí bude to hlavní, co Laysaru odlišuje od podobných strategií.

Zkyslé jačí mléko

Mé vrtošivé povaze, která má ráda pořádek a věci úhledně zarovnané, trochu vadí, že budovy není možné rotovat. Nijak to nesráží hratelnost, naopak to nutí k velehorskému urbanismu přistupovat trochu jako k tetrisu. Jen mě štve, když v úhledné zástavbě vznikne volný prostor, do kterého se nevejde jiná budova, protože vám hra nedovolí stavby otáčet. Místa totiž na příkrých svazích není příliš, nemluvě o tom, že taky trochu trpí oko estétovo. Snad budou v plné verzi existovat kosmetické možnosti, jak si svoji vísku přizpůsobit a dodatečně zkrášlit.

Ocenil bych i více Tibeťanů v ulicích. Jasně, od osady pod horským vrcholem nelze očekávat desetitisícové obyvatelstvo, i přesto ale kamenné chodníky zejí prázdnotou, kterou naruší pouze občasný kurýr. Více vesničanů by pomohlo s vytvářením iluze skutečné žijící komunity. 

Doufám taky, že hra nabídne úpravy terénu. Nějaké nástroje, jak tesat do skály a měnit reliéf štítu. Aby stavení zkrátka vypadala, že rostou přímo ze skály jako tibetské modré mákovníky.

Uklidňující mandala

Celkové vyznění Laysara je velmi uvolněné a pozitivní. Podporuje to i autentická meditační hudba. Dechberoucí Himálaj hraje pestrými barvami, skvělé působí efekty počasí, kdy třeba sněžení postupně pokrývá návětrnou stranu hory. Kliknutím prostředního tlačítka myši si můžete celou perspektivu oddálit a kochat se tím, jak krásně budovy přirozeně splývají s přírodou. Hra má navíc výborný fotorežim, se kterým vykouzlíte nejednu tibetskou pohlednici.

I ta lavina, kterou vám demo umožní rozpoutat, působí skvěle a je jen škoda, že jsem neměl možnost vidět víc. Když se stovky tun sněhu a ledu valí po stráních a berou s sebou stromy, kameny a bohužel i budovy, je to pohled stejně tak úchvatný, jako děsivý.

Laysara: Summit Kingdom se rýsuje jako skvělá budovatelská strategie pro všechny, kteří si u hraní chtějí odpočinout a nehodlají řešit složité tabulky a úřednické grafy o produkci. Navíc v originálním a úchvatném zasazení.