Last Call BBS

Vzpomínání

Když se řekne Zachtronics, ihned mi z paměti vyskočí několik úžasných zážitků, ať už je řeč o pásové automatizaci z Infinifactory, logickém programování v TIS-100, či míchání lektvarů v Opus Magnum. Tyto hry nezmiňuji jen tak, protože dřívější tvorba studia se odráží v jeho poslední hře Last Call BBS.

Ona to vlastně není jedna hra, ale rovnou osm her v jedné. A zároveň je to i mnohem víc – úžasný výlet do časů dávno minulých. Do časů, kdy ještě Zachtronics ani neexistovali. Do časů, kdy bylo zcela běžné hry pirátit a stahovat nesmyslně dlouho.

Když zapínáte Last Call BBS, tak nezapínáte hru, ale počítač Z5 Powerlance, který jste odkoupili od předchozího majitele Barkeepa. Pomalu vám proto nabíhá CRT monitor se zakřivenou obrazovkou, objevuje se logo operačního systému Sawayama a už koukáte na domovskou obrazovku.

Na té máte rovnou k dispozici nastavení počítače, poznámkový blok, pevný disk a karetní hru Solitaire, která prostě nemůže ve hře od Zachtronics chybět. Pro další hry už musíte na „internet“. Jenže jsme v dávných 90. letech, kdy ještě neexistoval Steam ani jiné digitální obchody a internet nebyl žádnou samozřejmostí. Musel se vytáčet. Modemem. Dělalo to ikonický zvuk a tomu zde budete naslouchat, tedy o nostalgii by bylo dobře postaráno.

Na tomto místě se přiznám, že pro mě o nostalgii nešlo, neb jsem tuto dobu a technologii nezažil. Přesto na mě styl hry, tedy fakt, že si celá hraje na starý počítač se vším všudy, neskutečně zapůsobil a byl jsem zcela fascinován tím, jak věci dříve fungovaly a jak moc jsme se za těch pár desítek let posunuli. Tady je to samozřejmě velmi zjednodušené, ale atmosféra je i přesto skvělá a neměl jsem žádný problém vcítit se do časů minulých, které jsem osobně neprožil. Funkční stroj času.

Po krátkém vyčkání na vytočení a připojení k síti se dostanete na titulní Last Call BBS, tedy stránku, na kterou původní majitel Barkeep nahrál již zmíněný balík her. A vy je musíte upirátit. Přečtete si krátký popisek a sami se rozhodnete, jakou si stáhnete jako první, přičemž na její stažení (nebojte, ve skutečnosti žádný download neprobíhá) budete reálně čekat několik minut, klidně i čtvrt hodiny.

Co máte do té doby dělat? No prozkoumávat! Počítač obsahuje nějaká ta tajemství a když ho celý probádáte, můžete se zabavit solitérem nebo jednou z již stažených her. A ty vám, přátelé, zaberou ne minuty, ale hodiny a hodiny času.

Od bludišť k fastfoodu a organické hmotě

Nebudu zde rozebírat každou hru jednotlivě, to by vydalo na osm samostatných minirecenzí, ale zmíním aspoň ty, které mě nějakým způsobem ovlivnily. Asi nejzábavnější a nejpřístupnější pro mě byla hra Dungeons & Diagrams, v níž máte za úkol umístit stěny do připravené místnosti tak, abyste vytvořili de facto mapu pro dračák.

Přitom následujete několik základních pravidel, jako třeba že počet zdí je v každém řádku a sloupci přesně daný, monstra jsou vždy na konci chodby a truhla jako jediná je v místnosti o 3x3 polích, jinak všude musejí být úzké koridory.

Tato hra má desítky a desítky úrovní, přičemž nad každou jednotlivou si budete více či méně lámat hlavu. Některé jsem okamžitě pokořil vylučovací metodou, jiné jsem musel pro jejich náročnost přeskočit a vrátit se k nim později. Dungeons & Diagrams jsem ale nakonec hrával, když jsem si potřeboval odpočinout od zbylých brutalit, případně čekal na stažení další hry.

Zachtronics ve vrcholné, jedinečné formě

Zachtronics jsou pověstní náročností svých her, které vás sladce odmění pocitem, jací to jste pašáci, že jste na to konečně přišli. Ale některé jejich hry je těžké už jenom pochopit a rozchodit, natož ve hře Last Call BBS, kde se s návody moc nemažou.

Třeba takový ChipWizard Professional, v němž vytváříte jakési sítě serverů, mi dal pořádně zabrat, než jsem jeho principy pochopil a zkusil s nimi něco vyčarovat. Marně.

Nepěkně jsem se zasekl i ve hře 20th Century Food Court, v níž s pomocí pásů a automatizace vyrábíte pokrmy. To by samo o sobě nebylo takovou výzvou, ale tvůrci tuto klasickou logickou automatizační hru okořenili o nutnost propojit kabely jednotlivé přístroje jako mikrovlnku, dávkovač sýra a skládač věcí na tác, což už opět vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti, zamyšlení se a namáhání mozkových buněk, které mně osobně v posledních letech asi pořádně zarezly.

Z dalších her je tu variace na tradiční japonskou karetku Hanafuda, pak velmi, ale velmi podivná, těžko popsatelná hra X’BPGH: The Forbidden Path, v níž pracujete s buňkami a tvoříte kůži, tuk, svalovou hmotu, ochlupené svinstvo a další zvláštní nechutnosti, a v neposlední řadě je tu i obdoba tetrisu.

Detailněji ale musím zmínit jednu z her, která mě vyloženě nadchla. Jedná se o Steed Force Hobby Studio. Vlastně to není ani hra, ale spíš simulace plastikového modelářství, kdy si rozbalíte krabici s robotem a pustíte se do jeho kompletování.

Nejprve musíte z platíček vyštípat jednotlivé díly, ty posléze slepit s pomocí velmi nenávodného návodu, což je v tomto případě opravdu příjemná výzva, větší kusy správně pospojovat a zanedlouho před sebou máte celého plastikového robota.

Ale tím zábava zdaleka nekončí a teprve přichází to nejlepší – barvení. Návod v japonštině nabízí dvě barevné varianty, ale klidně se můžete rozvášnit, jak se vám zlíbí. Já se návodu držel a snažil se o co největší preciznost.

Té lze dosáhnout díky tak obyčejnému předmětu, jakým je krycí páska. Barvičky totiž fungují jako sprej a mají velký rozptyl, takže musíte zakrývat modré části při nanášení žluté a naopak. 

Možná si říkáte, že jsem blázen, ale právě tato minihra mě zaujala ze všech nejvíc. Byla totiž v balíku všech těch logických očistců naprostým zjevením. Skládat a barvit robota je neskutečně uklidňující, člověk u toho úplně vypne, na nic nemyslí a jen se snaží, aby byl výsledek jednu ku jedné s návodem. Zkrátka pohoda.

Proto mě moc mrzí, že v Last Call BBS jsou k dispozici pouze tři stavebnice, všechny s roboty a nemožností skládačku opakovat. Zamrzí to, když ostatní minihry obsahují desítky úrovní, ale zjevně to tvůrci brali jako jednorázovou, doplňkovou kratochvíli k tomu skutečnému masíčku, kterým je nálož náročných rébusů. Já si teď každopádně umím velmi barvitě představit místní skládání stavebnic jako samostatnou hru. Škoda, že to od Zachtronics už asi nehrozí.

Povím vám, jak to bylo

O jednotlivých hrách by to už myslím stačilo, ostatně jejich objevování je jedním z kouzel hry. Ale musím ještě zmínit jednu velmi důležitou součást zážitku, která je takovou třešničkou na celém tom nostalgickém dortu. Jsou to vzkazy od již zmíněného předchozího majitele počítače Barkeepa.

V poznámkovém bloku se vám po dosažení úspěchů (stažení nové hry, pokoření její první, druhé a další úrovně…) zobrazují zprávy, které odkrývají podrobnosti vzniku jednotlivých her a poskytují i vhled do Barkeepova života. Postupně se tak dozvídáte například to, jak se kdysi díky své práci dostal do Japonska, kde se mu moc zalíbili plastikoví roboti a chtěl je pořídit svým dětem, což mu ale obsah peněženky nedovoloval. A tak ho napadlo zprostředkovat je potomkům aspoň formou digitální simulace...

Jindy se zase dočtete, jak na nějaké výstavě poznal svérázného vývojáře Zacha Bartha ze studia Zachtronics. A otevřeně tu mluví i o tom, jak vám hry skrze svůj server nabízí a že se nejedná o pirátství, protože jeho cílem je podělit se o fantastické zážitky, které v té době nebyly jinou cestou dostupné.

Last Call BBS je unikátním balíčkem, který vás skvělým způsobem vrátí do minulosti a připomene, jak tenkrát fungovaly internety a jak se hráči dostávali k novým hrám. Zaujme vás poutavým vyprávěním, překvapí oddychovým stavěním robotů a nechá vás pořádně se zamyslet nad velmi sofistikovanými logickými hrami, jak jsme ostatně u Zachtronics zvyklí.

Studio se se světem rozloučilo v opravdu velkém stylu. Ne jednou, ale rovnou osmi hrami, z nichž má každá něco do sebe a pravděpodobně vás ne každá zaujme stejně jako jiná. Ale to vůbec nevadí. Je jich dost, sám jsem nakonec trávil čas jen ve třech z nich a necítil jsem se o nic ochuzen. O to víc vystoupila zdejší atmosféra. O to víc jsem uvěřil, že sedím před starým počítačem a pařím na něm jen to, co chci.

Last Call BBS není důvodem jen k nostalgickým slzám, pociťuju radost a smutek zároveň. Radost z toho, co všechno Zachtronics dali světu a jak se s ním rozloučili. Smutek z toho, že budoucnost je chudší o opravdu unikátní tvorbu tohoto studia. Zbývá říct jen jediné: Díky za vše!