Kyn

Hned na začátku je potřeba konstatovat, že obě jeho definující části - tedy akce a RPG - totiž stojí, co si budeme nalhávat, za starou belu. Přidejte k tomu neintuitivní a zbytečně komplikované ovládání, tuctový příběh, místy silně nepovedený design úrovní, a musí být jasné, co z výrobního pásu vyjede na konci. Vadný kus.

Kyn se neodehrává v realistických kulisách severských bájí, ale ve světě, který si z nich pouze bere částečnou inspiraci. To by samozřejmě vůbec nevadilo, kdyby byl protkán nějakým zajímavým a poutavým příběhem. To se ale bohužel nestalo, zápletka se klepe někde mezi marnou snahou a nudou. Fantasy klišé buší do činelů ze všech stran tak, že neslyšíte vlastního slova, když vám hra představuje nájezdy nečistých sil, ukradené artefakty netušené moci a, pozor, vyvolené bojovníky, kteří se musí zlu postavit. To jsme už dlouho neslyšeli...

Nepříliš povedený příběh lze ještě s trochou sebezapření odpustit, ale zde kráčí ruku v ruce s úkoly, které nepobraly smyslu, co by se za nehet vešlo. V jedné z úrovní vám kupříkladu bude blokovat cestu obrovská sněhová závěj. Budete ji muset prokopat, odházet, či rozmetat? Co vás nemá, stačí si na druhé straně mapy promluvit s poustevníkem a ejhle, sníh sám od sebe jen tak pro srandu roztaje. Copak to nebylo jasné od začátku?

A i to by se ještě dalo pochopit jako, v rámci možností snesitelnou, designérskou berličku, kdyby se tvůrci alespoň pokusili to v rozhovoru nějak odůvodnit. To ovšem leželo mimo jejich pisatelské dovednosti, což vám při čtení herních textů dojde vcelku rychle.

Z rádoby vtipných hlášek běhá po zádech ten nejhorší druh mrazu, dialogy jsou neumělé, postavy se vyjadřují jak adolescenti na propustce z výchovného ústavu. Je to škoda, protože vizuálně není Kyn vůbec špatný a výtvarný styl světa dokáže příjemně pohltit, ale stačí, aby někdo promluvil, a radost je ta tam. Textové stránce věci vůbec měla být věnována větší pozornost - že si autoři nebyli schopni pohlídat, jak se například v angličtině správně píše "plátno", a předmět se ve hře jmenuje s překlepem, je na pováženou.

První vlaštovkou rozčarování bude už to, že vás hra nenechá si vytvořit vlastní postavu. Nu, dobrá, s pevně definovanými charaktery by se ještě dalo smířit, když je příběh vyžaduje. Nedostatečné možnosti jejich rozvoje už se ale odpouštějí daleko hůře. Postav ovládáte maximálně šest. Každá z nich má pouhé tři statistiky a může využívat pouhé tři dovednosti.

A to není vše, jedna z nich je speciální, nabíjí se, a nelze ji tak použít vždy - reálně má tedy postava DVA skilly. Jejich samotný výběr připomíná Diablo III - na určitých úrovních se odemykají sady dovedností. Mezi nimi pak můžete volně přepínat. Nepochopitelně omezené množství najednou aktivních skillů ale jakoukoliv snahu o vytvoření fungujícího buildu s grácií zabíjí.

Taky jste se někdy v životě podivili nad tím, jak je možné, že opravdu dobrý štrúdl zvládne upéct jenom babička? Jako by snad důchodkyně měly nějaký tajný konvent, ke kterému dorazí pozvánka až po narození prvního vnoučete, a na něm se předává pod slibem mlčenlivosti ten nejtajnější recept. Něco podobného by bylo ideální i pro vývojáře akčních RPG a předávat by se mělo tajemství ovládání. Kdyby tvůrci Kyn na takových schůzkách nechyběli, nemohli by totiž nikdy vyrobit podobnou zhůvěřilost.

K tomu, aby hra nějak jakž takž odsýpala, musíte drtit tlačítek jak kdybyste se snažili kočírovat kolabující jaderný reaktor. Proč je nutné neustále znovu vybírat celou partu poté, co provedete v podstatě cokoliv? Proč neexistuje auto-follow? Proč přepnutí mezi postavami Tabem výběr nezruší, ale překliknutí myší ano? Proč, proboha, neběží aktivní postava jako první, a vy tak musíte na každém druhém kroku hrdinům vysvětlovat, že lučištník opravdu nepatří na přední linii? Libůstky, jako že se útočí pravým tlačítkem myši, ale skilly se používají levým, což si ve frenetičtějším boji není problém plést, už za zmínku raději skoro nestojí.

Kyn můžeme s klidným svědomím brát jako téměř čistou akci. Jak už ale bylo řečeno, ani tady pšenka zábavy příliš nekvete. Boje jsou zmatené, postavy dělají, respektive nedělají, co se jim chce a přemáhat budete spíš samotnou hru než své krvelačné protivníky.

Záchranou tak zůstává možnost aktivní pauzy, která zpomalí čas a dá vám možnost rozdělit příkazy. Na rozdíl od mnoha jiných her je v Kyn vcelku potřebné tuto funkci využívat, ale ani ona nepřináší úplnou spásu a rej andělíčků pějících „Hosana.“ Po nastavení akcí se totiž příkazy rekové řídí jen chvilku - do smrti nepřítele, do provedení skillu - reálně by tak bylo potřeba pauzovat každé tři vteřiny, což už samozřejmě nepříjemně narušuje tempo.

Graficky je hra přinejlepším průměrná, ale celkové výtvarné provedení to bohatě vyvažuje. Města jsou pohledná, výstupy ledovými stržemi správně mrazivé, potěší i drobenka různých sošek, ornamentů a podobných detailů, které libě dotvářejí atmosféru.

Se samotným designem úrovní už to ale tak slavné není. Víte, proč je v Diablo III na konci každého nepovinného dungeonu příhodný patník, který vás vyhodí zpátky před vchod do kobky? Abyste nemuseli pokaždé nadávat, že je nutné těch sto kilometrů běžet zpátky. Přesně to vás ale čeká, pokud se rozhodnete dát Kyn šanci. Levely se jen hemží dlouhými slepými uličkami, za jejichž průzkum vás hra občas odmění jednak truhlou, ve které je zpravidla pět zlatých a kus hadru na crafting, a dále frustrující nutností se pak trmácet pět minut zpět. Touha prošmejdit celé lokace vás tak přejde nejpozději ve druhé kapitole.

Crafting nicméně není špatný, vyžaduje řadu materiálů, ale vyvažuje to nabídkou předmětů dost mocných na to, aby vám schraňování bronzových cihliček, speciálních drahokamů a kovových ingotů nejen nevadilo, ale abyste to dokonce dělali cíleně. Tak to má být.

Hudba je dobrá, sedí k tématu a ačkoliv nejde o nic, co by vás přinutilo se říčně drát pro soundtrack, rozhodně neurazí. Vytknout ji lze jediné - trochu nešťastné dávkování. Svůj koncert totiž rozpoutává úderně, dynamicky, téměř až akčně, a hlavně nonstop. Máte tak pocit, že usilovně zachraňujete svět, i když se zrovna hádáte s pomateným dědkem, který vám nechce otevřít dveře.

Další klacek pod nohy dokáže hodit kamera, kterou nelze otáčet, ale hra tomu není dobře přizpůsobená. Pokud tak vběhnete například do příkopu či za strom, překážka se nezprůhlední, zůstane trčet ve výhledu jak bolavý palec, a vy neuvidíte nic. Kouzelné je, že v menu sice najdete tlačítko k rotaci kamery, ale to je užitečné asi jako pračka na studentských kolejích - nedělá vůbec nic.

Je třeba pokračovat? Ačkoliv se některé zmíněné nedostatky mohou občas jevit jako pouhé maličkosti, tisíckrát nic umořilo osla. A kdyby náhodou ještě žil, otravný bojový systém, rozbitý pathfinding, kdy hrdinové nedokážou bez osobní asistence vyběhnout schody, a na kost ořezaný RPG model mu hlavu srazí už bezpečně. Hraní Kyn v podstatě nikdy není bezproblémové či bez zádrhelů. Výsledek je jasný - hra, kterou nemohu s klidným svědomím doporučit.