Kvark

Slav life

Probuzení v podzemním komplexu Kvark rozhodně není z nejpříjemnějších. Jak už to v životě herních protagonistů bývá, všechno šlo do háje, hemží se to tu nepřátelskou havětí a vy musíte popadnout svůj věrný hasák a vydat se na průzkum temného světa osmdesátých let v České republice. Vlastně jsem čekal, že dobové zasazení bude pro hru tím největším přínosem. Ve finále jsem ho ale shledal jako největší slabinu.

Nechápejte mě špatně, kulisy jsou to solidní. Jenže jde právě jen o kulisy. Člověk vidí všude kolem povědomé věci, které ale jako celek nefungují a to, že se KVARK odehrává v České republice vlastně nemá valný význam kromě toho, že nápisy jsou v mateřštině, stejně jako hlášení v rozhlase nebo občasné výkřiky nepřátel. V zásadě by se daly podzemní laboratoře zaměnit za jakoukoliv jinou zemi sovětského bloku.

Hlavní vinu na tom má „příběh“. I když ve hře najdete spoustu záznamů na papírcích a každou ze tří kapitol doplní krátké intro formou instruktážního videa, autoři se ve většině případů rozhodli být vtipní. Jenže humor je na takové úrovni, že hlavní tajná zbraň společnosti je uran s koprem, v jídelně podávají buchtičky s koprem a přepisy rozhovorů vojáků doopravdy bolí číst. Navíc jsem měl zatracený problém rozeznat, kdy čtu něco vážného, ale špatně napsaného, nebo právě někdo trapností překročil mojí hranici vnímání humoru. Když ve sprchách najdete na zemi ležet mýdlo, možná se zasmějete, jenže když ho najdete v desáté sprše, je vám spíš smutno. Vlastně největší nostalgie, kterou mi tohle přineslo, byly vzpomínky na hry od Becherovky, a to zrovna ne v tom nejlepším.

Navíc i samotných dobových odkazů je ve hře vlastně minimum kromě toho, že lokace vypadají zhruba tak, jak by mohly vypadat v osmdesátkách. Podobně jsou na tom i zbraně a i přes hromady arzenálu, který naše republika v historii vyprodukovala, si budete muset vzít do rukou klasický kalašnikov, dvojhlavňovou brokovnici nebo mosina. Ostatně i protiradiační obleky, které má na sobě většina nepřátel, působí o dost moderněji. To, že jsou pak všude automaty na plechovkové pivo nebo vodu, která je samozřejmě těžká, je zase další ústupek třeskutému humoru hry.

Zkrátka a jednoduše to, co dělal v tomto ohledu skvěle Hrot, Kvark prostě nezvládá. Přitom by stačilo, kdyby byl humor alespoň trochu chytrou satirou tehdejší společnosti a autoři si víc pohráli s dobovým zasazením. Škoda, že právě tohle nevyšlo.

Čest práci, soudruzi

Když ale odhlédneme stranou a zaměříme se na samotnou akci, je na tom hra o poznání lépe. Nevymyká se sice ničemu, co od staré dobré střílečky očekáváte, ale zkrátka a dobře funguje. Všechny zbraně mají své využití a budete točit celý arzenál podle druhů nepřátel. Kromě základních zaměstnanců Kvarku s palcátem a pistolí vás čekají i v olověných plátech zakutí horníci s brokovnicemi, zmutované krysy, lidé i pavouci a na závěr i sbírka robotů, které považuji za nejzábavnější a vzhledově nejoriginálnější z celé hry.

Mezi už zmíněným arzenálem najdete i kuši s optikou na armatury a granáty omotané hřebíky. Hlavní ale je, že všechny zbraně mají ten správný zvuk i pocit ze střelby, který od staromilské střílečky očekáváte. Navíc vás na konci každé kapitoly čeká boss. Ne nějak mechanicky originální, ale aspoň vizuálně zajímavý.

S čím má hra naopak trochu problém, je dělení obsahu. Na ploše tří aktů rozdělených na čtrnáct misí projdete podzemní komplex, doly, a nakonec i samotné kanceláře Kvarku. I přes to, že máte za necelých šest hodin hotovo, se hlavně druhá kapitola celkem táhne. Přidá do mixu totiž nejméně nových nepřátel a při prolézání úzkých jeskyní a komplexů postrádá rozmanitost. Možná je to i tím, že po podzemním komplexu je to už druhá část hry v pošmourných klaustrofobických koridorech, které prostě ani moc rozmanitosti nabídnout nemůžou.

Naštěstí pak situaci zachrání poslední kapitola, která se konečně odehrává částečně i v exteriérech a budovy administrativy a vedení společnosti svou opulentností rozbijí stereotyp, který se začíná vkrádat v rámci prvních dvou kapitol.

Moderní podpásovky

Díky tomu, že KVARK běží na Unreal enginu, vypadá na poměry boomer shooterů velice dobře. Ano, pixelů se nezbavíte, ale modely jsou dobře udělané a nasvícení funguje více než dobře. Hudba je příjemná a jediný problém je trochu s tím dabingem, který sice stylově chrčí, ale třeba u většiny lidských nepřátel až do takové úrovně, že jsem jim mezi štěkáním zbraní vlastně téměř nerozuměl.

Ve hře navíc můžete svou postavu i vylepšovat pomocí jednoduchého vývojového stromu. Zdvihat si životy, rychlost, poškození střelami do hlavy nebo třeba dostat schopnost léčit se kouřením všudypřítomných cigaret. Tahle mechanika je vlastně příjemná a zvyšuje chuť k průzkumu a hledání injekcí, které vám přidávají body právě na nákup vylepšení.

Co ale hře nemůžu úplně odpustit, jsou některé designerské přešlapy, které do roku 2024 prostě nepatří. Prvním je samotný systém ukládání. Nevadí ani tak to, že nemůžete ukládat libovolně, ale že se stroje na ukládání aktivují automaticky, jakmile se přiblížíte do určité vzdálenosti a nejdou použít znovu. Když tak popoběhnete dopředu, musíte při načtení třeba opět posbírat místnost za sebou, koupit perky nebo v mnoha případech projít celou vedlejší odbočku plnou zásob a doufat, že neumřete cestou k dalšímu ukládacímu přístroji.

Ostatně, pokud nebudete postupovat s jistou dávkou opatrnosti, je docela snadné umřít. Hlavně zpočátku hry se rambo styl úplně netoleruje. Jenže zároveň je obtížnost jako taková fér. Akorát v jistých částech hry se vývojáři rozhodli, že je čas sáhnout po podpásovce v podobě spawnování nepřátel za vaše záda, protože pro hráče není nic „příjemnějšího“ než nacouvat do hejna krys, které přiběhnou z už vyčištěné části mapy nebo si užít společnost několika kamarádů s brokovnicemi, kteří vás přijdou navštívit z chodby, jíž jste do místnosti právě přišli.

Atom s koprovou omáčkou

Kvark je vlastně solidní střílečka. Tak akorát dlouhá, aby zabavila a nezačala otravovat. Je škoda, že nedokáže doopravdy využít svoje zasazení do osmdesátkového Česka, a že tlačí na pilu humorem, který přijde trapný i mně, a to už je co říct! Přesto jsem si těch pár hodin střílení robotů, mutantů a věrných stranických zaměstnanců vlastně docela užil a překvapilo mě, že nakonec byly síly hry přesně tam, kde jsem čekal, že bude Kvark pokulhávat a naopak. Český Half-Life jsme tedy sice nakonec nedostali, ale obstojnou střílečku rozhodně ano.