Kunitsu-Gami: Path of the Goddess

To je pro recenzenta samozřejmě věc nepříjemná. Asi nejjednodušší by bylo říct: „Zahrajte si demo a pochopíte.“ Ale to není příliš profesionální, ani fér k samotné hře, protože jsem si jistý, že to teď většina z vás neudělá, i když byste měli. Protože Kunitsu-Gami je pozoruhodná, originální, příjemná, dobře vybalancovaná a takřka na každém kroku překvapující hra, která navíc krásně vypadá. Což je pro recenzenta na druhou stranu věc velice příjemná, jelikož máte konečně zase šanci okusit něco nového, neokoukaného a nemačkáte jen „X pro výskok“.

Pokud bych měl popsat Kunitsu-Gami jedním slovem, bylo by to… ne, to nejde. Přinejlepším ze sebe dostanu termín akční strategie. Pokud budu chtít víc pracovat s vysvětlující šablonou, přidám akční tower defense strategie a pokud půjdu po specifikaci samotného žánru, skončím někde u lineární akční strategie s budovatelskými, managment a puzzle prvky. Což zní obludně komplikovaně, ale ve skutečnosti je Kunitsu-Gami velmi snadno uchopitelná hra, která se jen větví do mnoha směrů, aniž byste ale ztratili přehled o tom, co děláte.

Cesta bohyně

Samotný příběh je vyprávěný beze slov, pouze pomocí obrazu a hudby, což silně evokuje třeba takové Journey. Právě audiovizuální zpracování je jednou ze silných stránek hry. Běží na RE Enginu, takže technická kvalita tu je, ale především, tvůrčí tým skvěle pracuje s celkovou stylizací. Hra se silně opírá o šintoismus, ale nemusíte být odborníky na japonská náboženství, abyste se v příběhu vyznali. Naopak, ten je vyprávěný prostě a stylově a maximálně se během hraní něco málo přiučíte.

Jde o styl, tedy to, jak věci vypadají, jak zní a jak se hýbají, přičemž poslední jemnované je důležité, jelikož se vše točí kolem tance. Tanec je vaše síla, tanec je způsob, jak se se vším vypořádáte. Tancujete při vyvolávání, rituálním očišťování, přípravě na bitvu i při samotném boji.

Vaším úkolem je očistit horu Kafuku od spirituální nákazy, která postihla celé tohle nádherné místo, pohltila vesnice, z vesničanů nadělala zkroucené sochy a šintoistické brány torii přeměnila k nepoznání. Nicméně, katastrofě unikla Panna, božstvo, které si na pomoc vyvolala ducha a osobního strážce Soha, jež ji provede celou cestou od vrcholu až po úpatí hory, a za kterého hrajete vy.

Jak už jsem řekl, popsat, jak se Kunitsu-Gami: Path of the Goddess hraje, není snadné. Nejlepší je začít se samotnou strukturou misí a plynutím hry. Soha ovládáte z pohledu třetí osoby v reálném čase. První krok v každé z řady lineárních misí je vstup do zamoření vesnice.

Na začátku cesty máte Pannu, které se nesmí nic stát a představuje onu věž v rámci tower defense stránky hry. Zároveň v reálném čase běží cyklus noci a dne. Ve dne běháte se Sohem po vesnici a osvobozujete přeměněné vesničany, likvidujete duchovní znečištění a připravujete prostor pro vytvoření cesty své bohyni k bráně torii. Ano, v názvu hry de facto máte i samotný obsah.

Ve dne huj, v noci Maiden Defense

Trik je v tom, že jakmile nastane noc, z nakažené brány torii na druhém konci vesnice začnou proudit démoni a míří k vaší bohyni. Podle toho, jak je vystavěná mapa celé vesnice, může k vaší svěřenkyni vést několik cest a na vás je, aby byly všechny zajištěné. Zcela teoreticky můžete vše zastat sami, běhat se Sohem jako šílenci a užívat si jednoduchý, ale funkční a příjemný akční boj. Soh může používat jednoduchý útok a následně taneční útok, který je mnohem účinnější, ale trvá déle.

Musíte zároveň řetězit i jednoduchá komba, kdy Soh buď vede útok vzhůru (dobré na lítající démony), vpřed nebo plošně. Zároveň si odemykáte nové záštity ke svému spirituálnímu meči, které vám dávají speciální typ útoku či schopnosti a vybavujete se dodatečnými amulety, jež zase dávají bonusy v různých aspektech hry. Samotný boj je přesný, čistý a uspokojující a je poznat, že na hře pracoval tým z první divize Capcomu, který stojí za sérií Devil May Cry.

Nicméně, v pozdějších misích byste ani při vší snaze nedokázali Pannu ohlídat sami a tady přichází na řadu vesničané. Pokaždé, když jednoho osvobodíte, můžete mu přidělit povolání. Na začátku máte jen prostého drvoštěpa, který se ohání mocnou sekyrou, ale časem si odemknete lučištníky, kněze, který vytváří zpomalovací bariéru, mágy, jež chrlí ochromující útoky na dálku a další bojovníky. Následně je na vás, abyste své vesničany rozestavěli po mapě tak, aby chránili klíčová místa a samozřejmě Pannu. Prostě tower defense systém. Jeho kouzlo spočívá v tom, že v každé vesnici máte k dispozici předem jasně daný počet vesničanů, a tak pracujete s puzzlem, který před vás tvůrci postavili.

Kunitsu-Gami je lineární právě proto, aby fungoval systém jednotlivých misí jako hlavolamy, v nichž pracujete s materiálem, který dostanete k dispozici a využíváte jej co nejefektivněji. Během noční bojové fáze samozřejmě můžete běhat se Sohem a lepit díry v obraně anebo třeba stát u brány a likvidovat nepřátele, aby vaši vesničané dočišťovali zbytky. Strategie je jen na vás. Dostáváte spoustu svobody a necítíte se pod tlakem, pokud se pod něj nedostanete vlastním rozhodnutím.

Běž, Forreste, běž!

Jak bylo řečeno, vy musíte během mise dostat Pannu k bráně na protější straně. Vytvoříte přímou, předem definovanou stezku napříč vesnicí a bohyně se po ní, na váš povel vydá. Má to háček. Během pohybu vykonává rituál očistný tanec a je pekelně (božsky?) pomalá. Čas můžete zrychlit, nicméně musíte počítat s tím, že během cyklu jednoho dne se prostě na druhou stranu vesnice nedostane a vy ji musíte v určitý moment zastavit a znovu kolem ní vytvořit obranný perimetr.

Je tedy důležité poznat, kdy Pannu v její cestě zastavit a neriskovat, že noc přijde ve chvíli, kdy bude ve zranitelné pozici. Chcete ji mít někde, kde bude kontrolovaný přístup ze všech možných stran, a ne na nějakém plácku, kam se hrne jedna vlna nepřátel za druhou. Což se mi jednou povedlo. Myslel jsem si, že už stihne dojít k bráně a misi ukončit, ale ouha, zastavila se kousek od ní a bránit ji šlo jen tak, že se se před ni postavila řada vesničanů v čele se Sohem a místo nějaké strategie to byla maximální řež. Šlo o jednu z prvních misí, takže jsem ji zvládl, ale v pozdějších misích byste celou úroveň opakovali odznova.

Po očištění celé vesnice přijde fáze, kdy ji znovu budujete. Teoreticky to není nutné, ale odemykají se vám tím materiály potřebné pro levelování vesničanů, respektive jednotlivých povolání. Nejprve musíte určit, která část vesnice se má opravit, pak přidělíte potřebný počet vesničanů,a pak ve stanu bohyně můžete měnit svou výbavu nebo zlepšovat obyvatele. Každé povolání má několik úrovní, kdy se jim zvyšují statistiky či získávají nové schopnosti. Pokud byste se stresovali, že snad špatně vyberete, žádný strach, mise jdou hrát znovu a vy si teoreticky můžete dostupná povolání nalevelovat před náročnějšími misemi. Nestane se vám, že se zaseknete, protože jste nevylepšovali nějaké povolání, bez kterého se neobjedete.

Sevřít řady a rubejte ho

Opravy vesnice proběhnou po fázi, která spočívá v absolvování další bitvy. Tou je po vyčištění vesnice souboj s bossem. I na tuhle bitvu se opět připravujete samostatně, vyberete povolání u stále stejného počtu vesničanů jako jste měli v misi a jdete do boje. Tentokrát nemusíte Pannu nikam vést, role se obrací. Z brány vyleze boss a vy a vaši vesničané musí nepřítele udolat, než sníží počet životů Panny na nula. Je třeba říct, že souboje s bossy jsou mnohem obtížnější než průchod vesnicí.

Musíte se dobře připravit ve smyslu výběru povolání, dobře odhadnout, kam rozestavit vesničany a Soh se v boji musí hodně otáčet. Na řadu přijdou jak speciální schopnosti, kterými musíte bosse nejprve dostat na zem, aby dostával vyšší poškození, tak využívání nového rozkazu, který vesničanům řekne, kdy opustit pozice a bosse napadnout a kdy se stáhnout na původní pozice.

Souboje s bossy jsou nesmírně zábavné a zároveň budou patřit mezi části hry, které budete nejčastěji opakovat. Opět ale platí, že jde o adrenalinovou pasáž, ale ne stresující. Pokud Soh padne, pohybuje se po bojišti jako bezmocná duše, dokud neuběhne časový limit pro oživení. Jde o krizovou část, kdy spoléháte jen na vesničany, a ne na masivní poškození, které Soh dokáže vyprodukovat.

Pokud Panna padne, můžete buď loadovat pozici ve vesnici anebo si bitvu zopakovat úplně od první fáze, ale zůstanou vám bodíky, které jste si vydobyli. Jakmile bosse porazíte, dostanete masku, jež vám odemkne nové povolání u vesničanů a na vaší cestě se objeví další vesnice. V těch dobytých uběhne jeden cyklus výstavby, vy se můžete vrátit, zadat další práci, posbírat bodíky, udělat vylepšení vesničanů či Soha, zahrát si znovu nějakou misi nebo se vydat vstříc nové vesnici.

A to je skoro vše, co v Kunitsu-Gami najdete. Samozřejmě, postupem času se přidávají nové prvky, ale základní kostra vypadá takhle. I když, základní je hodně silné zjednodušení… Musím ovšem zdůraznit, že i když to zní složitě, Kunitsu-Gami je vlastně velmi jednoduchá a příjemně relaxační hra. Při boji se sice zapotíte, občas se něco nepovede a misi zopakujete, ale nikdy nepřijdete o velký kus investovaného času. Hlavně nikdy nejste v situaci, kdy si řeknete :„Tak a teď nevím, jak to udělám.“

I když narazíte na obzvlášť silného bosse nebo náročnou mapu vesnice, víte, že se můžete vrátit do přechozích misí, nafarmit bodíky a vylevelovat své vesničany na maximum. Teoreticky tak přijdou na řadu i úrovně, kdy jen všechny rozestavíte a v klidu se Sohem sledujete, jak vaše obrana drží. Je jen na vás, jak si cestu touhle hrou usnadníte.

Příjemně předvídatelná pohoda

Takže, Kunitsu-Gami je originální, nápaditá, krásná, stylová, dobře se hraje a její slabiny? Postupem času je repetitivní. Kolem sedmé, osmé vesnice si říkáte, že už víte, co a jak a chtělo by to nějaký větší zvrat, který vše třeba obrátí na hlavu. Což by ovšem šlo proti étosu – víte, do čeho jdete a i když vás hra občas potrápí, tušíte, s jakými veličinami můžete počítat. V tomhle je Kunitsu-Gami uspokojující a hodně ve starém stylu, kdy hry nepotřebovaly do poslední čtvrtiny narvat totální zvrat v hratelnosti. Nicméně, platí, že až na pár malých odklonů je hra pořád stejná.

Jestli je to chyba, poznáte asi jen ve chvíli, kdy hru zkusíte a pochopíte, že možná i pro vás je její jasně dané tempo tím malým ostrůvkem mírně adrenalinového klidu. Samozřejmě, pokud se rozhodnete splnit nepovinné úkoly jako "zabij bosse do minuty a půl" nebo "nepoužij jediné léčení" rázem se ze hry stává mnohem náročnější záležitost.

A vy byste si Kunitsu-Gami měli vyzkoušet minimálně ve zmiňovaném demu. Rychle si osaháte to, co jsem tu složitě popisoval slovy a pochopíte, jaké je tempo hry a její styl. Za sebe jen dodám, že opravdu oceňuji Capcom za to, že zkouší něco zcela nového a nebojí se do hry nacpat nemalé zdroje. Vždyť samotný vývoj trval čtyři roky a jak jsem zmiňoval, dělal ji tým z divize Capcomu, která se věnuje jejich hlavním sériím jako Devil May Cry a Resident Evil. Už jen za tohle si zaslouží Capcom velké uznání… a samozřejmě i za to, že výsledek je skvělá hra.