Kromaia

Univerzální inspirace

Svoboda nezávislého vývoje znatelně posunula hranice vlastností, které dnes mohou vesmírné poletování charakterizovat. Kromaia se proto nijak nevzdaluje modernímu pojetí vesmírných válek, přestože jí chybí například velkolepost ságy X, technická propracovanost Elite či elegance Homeworld. Má však úplně jiné přednosti.

Svoji představu vesmíru realizují tvůrci Kromaia především jako generační crossover. Do svého mezihvězdného prostoru totiž míchá prvky, jejichž slávu už dávno odvál čas a tím, že si potrpí zejména na hbitost, připomíná kdysi slavnou éru arkádových automatů. 

Díky skvělé dynamice vábí Kromaia na nostalgii a touhu po starých časech podobně, jako nablýskaná Astebreed, arkádovka, schopná vyvolat téměř epileptický záchvat. V Kromaii se také střídá akce s akcí, úhybné manévry se počítají po stovkách a obrazovka se plní nekonečnými vizuálními efekty. 

Galaktický zmatek

Nejlépe tedy hru charakterizuje její univerzálnost. Jako savý papír pohltila Kromaia inspiraci odjinud a lze ji považovat za směs všeho, co již bylo v dávné i nedávné minulosti možné hrát. Ovšem hned v úvodu galaktického třeštění leckoho Kromaia zklame. Start hry je podobně nepřívětivý jako v Miner Wars 2081.

Akce si bohužel nepotrpí na dlouhá vysvětlování – tu máš loď, šipka ti ukáže, kam letět, a než se nadějete, už se vám o pancíř otírají tisíce střel, nevěda od koho a odkud. Zvládnout úvodní minuty letu (spíš desítky minut) za všeobecného stresu a také ve zcela "ohebném" vesmírném prostoru, v němž se poloha a směr stávají silně abstraktními pojmy, je sousto i pro zkušené piloty. Neptejte se, kde je podlaha a kde strop, kde sever či jih, a proč jste, proboha, tak rychle ztratili hlavu.

Kromaia hodlá hned v úvodu okrást každého pilota o zdravý úsudek, ne-li o příčetnost. Nedivte se proto záplavě absurdit. Například tomu, že se ve hře příliš nebourá. Namísto toho se hrdinova loď ráda od překážek odráží a to do všech směrů, zejména těch naprosto nepředvídatelných. Nesčetněkrát se vám také stane, že se po dlouhém letu k checkpointu začnete od svého cíle naopak vzdalovat. Koho by to nerozhodilo?

Válka s bloky

Aby "svébytnostem" hry nebyl konec, doplňuje Kromaia svůj tanec v prostoru o vskutku zvláštní vzezření vesmírných objektů. Kromě stanic, doků, éterických chrámů či různých kaskádovitých patvarů, se na obrazovce míhají i blikající bloky podobné popelnicím či snad kuchyňskému nádobí. A mezi nimi potkáte i nepřátele, pocházející z jakési živočišno-mechanické říše.

Technovážky, stonožky či hadi se v Kromaia prohánějí tak samozřejmě, až to navozuje pocit, že vám vyhlásila válku vaše vlastní zahrada. Byl to autorský záměr, či nepovedený vtip? Nechť každý posoudí sám, ale míra bizarnosti je v této hře na neměřitelné hladině.

Kromaia je zkrátka prazvláštní herní projekt. Její netradiční pojetí vesmíru může leckterého pilota donutit předčasně opustit loď i počítač. Ke vzájemnému porozumění nejspíš nepřispěje ani všudypřítomný efekt rozmazání obrazu. Pořízené screenshoty tento zvláštní jev (či neduh) jasně dokumentují. Pokud vám grafická technologie známá jako "blur" není sympatická, budete to mít s Kromaiou opravdu těžké.

Slalom se smrtí v zádech

Efekt slouží zřejmě k dalšímu zdůraznění všeobecné paniky, bez níž jako by hra nedokázala vůbec existovat. Ovšem, a to se pozná až podle notně prosezeného polštářku v pilotově křesle, Kromaia si z paniky plynoucí z dezorientace vyrábí jen tlustou slupku. Pod ní, a nutno to opravdu dlouho a detailně zkoumat, ukrývá jádřinec upřímné herní radosti. 

Samotná akce, obalená úvodní dezorientací a mnoha podivnostmi, patří ve skutečnosti k velkým devizám tohoto malého dílka. Neustálá početní přesila na straně soupeře přináší mnoho vypjatých bitev, honiček na kočku a na myš, zběsilých úniků, manévrů, schovávaček i nečekaných setkání. Díky ním člověk nesčetněkrát zatají dech, ale také vycení zuby ve spokojeném pousmání. Teprve tehdy odhalí Kromaia svůj smysl. 

Vzdušné souboje přináší netušenou výzvu. Kromaia opravdu nepatří mezi jednoduché arkády. Čím více budete umělou inteligenci provokovat, tím obtížnější bude v herním prostoru přežít. Vesmír je holt drsné místo a Kromaia, bez ohledu na mnoho jejích sporných vlastností, umí drsnost obrovského prostoru skvěle podat.

Nutno podotknout, že souboje jsou jen pouhou součástí celkové hratelnosti. Jsou doplňkem pro hlavní herní element v podobě arkádového prolétávání checkpointů, které přináší nejen body do celkového skóre, ale je též prostředkem k postupnému vylepšování vlastností lodi, tedy její obrany, útoku i manévrovacích schopností.

Vzhledem ke koncentrovanosti kontrolních míst a k velké zásobě souvisejících odměn se výbava lodi a tím pádem i charakter celé akce neustále proměňuje. Variabilita herní výbavy je fantasticky motivující a navíc se snoubí se základním rozdělením herního vesmíru do několika různých světů. Ty se liší nejen barvou, ale i schopnostmi protivníků, tuhostí bossů a v neposlední řadě i v základní konfiguraci samotné lodě. Totiž co svět, to nový dopravní prostředek, nové zbraně i schopnosti a tedy dost prostoru k novému levelování. 

V pozdějších fázích Kromaia dokáže skvěle držet hráčovu pozornost. Najednou už se nejeví jako směšné divadlo střel a záblesků. Dolet k finálnímu bossovi a poznání pravdy (jak hra hrdě slibuje) mohou klidně doprovázet potlesk i slova chvály. Ovšem zaznít musí zároveň i povzdechnutí. S výstřednostmi by se to nemělo přehánět. Mnohým z vás může Kromaia připadat tak odporná, že se dobrovolně ochudíte o její kvality. A nedá se říct, že by to byla chyba vašich předsudků, protože Kromaia vážně vypadá hodně zvláštně.