Kona

Silničáře překvapil sníh

Do hektického řešení problémů vás hra uvrhne dřív, než se vůbec stihnete rozkoukat. Musíte najít úkryt a nezmrznout. Také by bylo vhodné nějak vyprostit auto z příkopu. Na benzínce vás ale místo pokladní uvítá náhodná mrtvola a v celé vesnici není ani živáčka. Během několika okamžiků se rozjede horská dráha vyšetřování, hledání úkrytů a snahy o přežití při střetech s vlky, kteří se potulují v místních lesích. Vysoké tempo ale vydrží jen krátce. Po adrenalinovém začátku se situace uklidní a příběh přejde na klidnější vlnu.

Vaše počínání od začátku komentuje vypravěč, který popisuje Carlovu aktuální situaci, a často i zmíní, kam by vaše kroky měly dále směřovat. V oblasti vyprávění není o žádnou novinku, ale v Kona své uplatnění nachází hlavně díky faktu, že kromě toho neuslyšíte po většinu herní doby nic a nikoho jiného. V celé vesnici se totiž nachází jediný člověk, se kterým můžete vést jakoukoliv, byť velice omezenou, konverzaci. Po zbytek hry si musíte vystačit s vypravěčem a Carlovým zápisníkem.

Všichni jsou už v Mexiku

Deník shromažďuje veškeré stopy, které po cestě posbíráte, a automaticky vám s každou další nadhodí, kam by vaše kroky měly směřovat dál. Jde o nenásilný způsob, jak hráče vést přirozeně za ruku a nenechat jej napospas divočině. Nedá se ale říct, že byste se bez pomoci ztratili. Vesnici tvoří jen pár domů, benzínka a několik specifických míst, na která se podíváte.

Odpadá tak nešvar s blouděním po mapě, a i v případě, kdy musíte urazit delší vzdálenost, vám cestování nezabere déle než několik minut. Díky krátkým přesunům mezi místy a vedení za ruku se hře daří držet pozornost a celkem úspěšně eliminovat hluchá místa i pro hráče, kteří nechtějí trávit hodiny blouděním po prázdné mapě.

A ještě přidáme toto…

Carl není robot, proto musí pravidelně hledat zdroje tepla, aby neumrzl. Nejde však jen o život. Čas strávený na mrazu se negativně projevuje na jeho schopnosti běžet na větší vzdálenost nebo se koncentrovat. Jako správný detektiv má pro tyto případy u sebe krabičku cigaret, které ho za cenu ztráty zdraví uklidní.

Na papíře zní tento nápad skvěle. Problém však tkví v tom, že lze všechny survival prvky po většinu času ignorovat. Každý dům, do kterého vstoupíte, má nějaký krb a suroviny na rozdělání ohně jsou často vzdálené jen pár kroků. Jednou zapálený oheň navíc zůstane hořet po celou dobu. Pryč je tudíž jakékoliv napětí spojené s nervozitou, že se z posledních sil doplížíte do chaty a zjistíte, že v krbu dávno vyhaslo. Stejně tak hráče před zimou chrání i auto a cigarety na koncentraci najdou uplatnění jen v několika konkrétních okamžicích.

To samé se dá říct i o možnosti ukládat nalezené věci do kufru auta. Pokud vyloženě neplánujete sbírat každé poleno nebo zmateně pobíhat po mapě s kanystrem benzínu v inventáři, nestane se, že byste kufr využili. Carlův inventář je natolik rozměrný, že předměty nutné k postupu hrou se do něj pokaždé vejdou.

Zdánlivě ideální mechanismy pro navození pocitu napětí v praxi působí spíše jako nápady, které tvůrci do hry napasovali na poslední chvíli, aby hru nějak odlišili od konkurence.

Útěk z Kanady

Kona je první ze čtyř her, které mají mapovat Carlovo vyšetřování a následnou cestu zpět do civilizace. Příběh sice ničím nepřekvapí, ale díky dobře nadabovanému vypravěči působí dostatečně zajímavým způsobem. Bez větších obtíží tak dokáže udržet pozornost hráče po celou dobu. Zároveň si nemyslíme, že je natolik propracovaný, aby si hra zasloužila další tři pokračování. Useknutý konec hry navíc působí dojmem, že se vývojáři při psaní dostali do slepé uličky, a aby se z ní dostali, použili první nápad, který někdo z týmu přednesl.  

Kdyby tvůrci věnovali více péče survival mechanismům, aby hrály větší roli, jednalo by se o zážitek, který by šel s klidným svědomím doporučit. Takto však hra působí nedodělaně. Pokud vás tedy vyloženě nepřitahuje prostředí, ve kterém se Kona odehrává, nestane se nic zásadního, když hru vynecháte. Minimálně počkejte do chvíle, kdy tvůrci vydají zbylé části.