Knack

Utopení na mělčině

Při pohledu na výtvarné pojetí Knack vás spíše než slovo originální napadne název libovolného animáku od Dreamworks. Je to hezké, konzistentní ale dech vám to opravdu nevyrazí. Knack ale měl být výkladní skříní next-genové fyziky a částicových efektů, tak nám to alespoň v únoru bylo řečeno.

Bohužel, obojí je využíváno střídmě a po chvíli si toho přestanete všímat. Není divu, během náročných soubojů s rozmanitými nepřáteli se budete soustředit na něco jiného, než odpadávající kostičky vašeho hrdiny. Celkově vzato Knack určitě není hrou, na které byste svým přátelům předvedli novou konzoli.

Navíc to ani není hra, která by vás odzbrojila příběhem. Pokud je grafika konzistentní, o příběhu totéž říct rozhodně nejde. Je to velká škoda, protože potenciál by tu určitě byl. Záhadné prastaré artefakty, na kterých stojí technické vymoženosti lidstva a ze kterých je koneckonců poskládán i sám Knack coby hlavní hrdina hry, případně konflikt vyspělé civilizace s primitivními orky – zajímavých témat by se našlo dost. Jenže hra freneticky přeskakuje od jednoho k druhému a ve výsledku nedává pořádně vyniknout žádnému. Ba co hůř, spoustu jich nechává otevřených.

Totéž platí pro postavy, se kterými se ve hře setkáte. Kromě Knacka tu máme doktora, jeho mladého asistenta a strýce – dobrodruha. Nesmí chybět ani osvědčený záporák ztělesněný geniálním vynálezcem s bradkou, který disponuje hi-tech roboty (co mi to jen připomíná…). Ve hře sice nemají postavy dost prostoru na to, aby vám na nich jakkoliv záleželo, na druhou stranu ale ani na to, aby vám začaly jít na nervy.

Kapitolou sama pro sebe je Knack sám. Má údajně svou vlastní osobnost, ve hře se ale chová stejně jako roboti, proti kterým příležitostně bojuje. Neptá se, neprotestuje, vlastní názor nemá a jen plní příkazy. V těch několika okamžicích, kdy se projeví nějakou snaživou hláškou, si budete přát, aby to už víckrát nedělal.

Rodinný titul pro hardcore hráče

Jakkoliv absurdně mezititulek zní, máloco je blíže pravdě. Knack se umí i na normální obtížnost proměnit v hotový očistec. Vysloveně se nabízí přirovnání k Dark Souls, problém ale je, že v Dark Souls se prakticky každá hráčova smrt dala vystopovat zpět k hráči samotnému a jeho vlastní chybě. Opakovat jeden úsek Knacka desetkrát není nic výjimečného, jen příčiny se mění.

Někdy je to zdráhavě reagující ovládání (obzvláště úhybný manévr na pravé páčce by mohl vyprávět), někdy je to zvláštně namapovaný chvat (operovat zároveň s pravou páčkou a čtverečkem je úkol hodný hlavonožce) a jindy je to pochybný level design, který vám nachystá past za roh, kam není vidět. Anebo vás vhodí do arény, ve které vás nepřátelé zabijí, ještě než dopadnete na zem.

Nemůžu nezmínit ani další skvělou vychytávku. Určitě znáte ten ošklivý designový zlozvyk mnoha současných her, kdy je vám v pokročilé části hry odebráno všechno, co jste tak pracně sbírali, často včetně schopností. Knack se s tím nepáře a dopřeje vám tento zážitek na konci téměř každé úrovně, když vašeho hrdinu připraví o všechny nasbírané díly, čímž z něj udělá zase tu slaboučkou loutku z úplného začátku.

A tak bojujete stále dokola se stejnými nepřáteli, z nichž vás může kterýkoliv kdykoliv zabít, třeba i na jednu ránu. Sbíráte dílky, aby Knack povyrostl a mohli jste alespoň ty otravné brouky zašlapávat beze strachu o svůj život. Ve výsledku se ani netěšíte na úspěšné zdolání úrovně, protože již tušíte, že opět začnete od nuly.

Pravda, ve hře sbíráte kromě kostiček na Knacka i jakousi „sluneční energii“, díky které můžete používat speciální útoky. Jejich účinnost je ale v ostrém kontrastu s celkovou obtížností, protože si s dotěrnými nepřáteli poradí až nepatřičně snadno. Dá se říct, že je to takový zabudovaný cheat, který vám umožní překonat ty opravdu hodně obtížné a frustrující části hry, která je jinak nemilosrdná a potrestá i sebemenší zaškobrtnutí.

Knack to zvládne sám

Tenhle pocit vás přepadne pokaždé, když vám Knack obrazně vyrve ovládání z rukou, jen aby mohl přehrát kratičkou animaci hlavního hrdiny šplhajícího na skálu. Snad měli vývojáři pocit, že byste to třeba nezvládli - těžko říct. Celkovou odtažitost od hry ale budete cítit téměř na každém kroku a zvlášť výrazně ve všech těch chvílích, kdy vám Knack povyroste.

Není to totiž ani jednou jedinkrát vaše zásluha. Děje se to díky zásobárnám kostiček rozesetým po úrovni, takže jste za každých okolností přesně tam, kde vás vývojáři chtějí mít. Člověku to sebere i tu poslední možnou radost, kterou by z této hry mohl mít.

Psát o Knackovi dále už by bylo vařením z vody. Knack je podprůměrná a nenápaditá hra, u které zapomenete, že hrajete na next-genu. Jejím největším problémem ale není promrhaný technický potenciál zbrusu nové konzole, nevyužité dějové linky nebo postavy a dokonce ani nelítostná a místy až krutá obtížnost.

Největší problém Knacka je v tom, že absolutně selhal v žánru, ke kterému se hlásí. Chce být titulem na vyplnění kolonky „pro celou rodinu“, snad měl i zopakovat úspěch Crashe Bandicoota. Jenže se nejde zbavit dojmu, že nikomu v Sony nesešlo na tom, aby byl Knack něčím víc, než jen odškrtnutou položkou v seznamu.