Kingdom Come: Deliverance - A Woman's Lot

Tereza

K první polovině nového obsahu se dostanete snadno – stačí zajít za mlynářskou dcerkou Terezou a zeptat se jí, jak vlastně přežila skalický útok a drancování Zikmundovy armády. Hra vás pak nechá si prožít osudové okamžiky pěkně z první ruky.

Terezin příběh se povedl na výbornou. Důležité totiž je, že nezačíná přímo s dusotem železných bot cizích drancířů, ale den předem, kdy ještě nikdo neměl tušení, co se chystá. To znamená, že se nejdřív na příjemnou, poklidnou chvíli vrátíte do nekomplikované vesnické rutiny. A ta samozřejmě stojí v přímém kontrastu s politikařením, válčením, šermem, špionáží a vůbec zbytkem hlavní dějové linky.

Hře podobná odbočka prospívá. Skalický prolog v kůži původního protagonisty zabral v porovnání se zbytkem hry jen nepatrnou chviličku, rozhodnutí ho trochu prohloubit nelze než kvitovat. Návrat do venkovského života působí trochu nostalgicky a samozřejmě i hořkosladce, protože vy na rozdíl od obyvatel víte, co přijde.

Drobné příběhy ze života ostatních vesničanů sympaticky dokreslují jejich charaktery a posilují hráčovu víru v Jindřichovu motivaci. Krom toho je zkrátka fajn si nejdřív trochu oddychnout, nechat se pozvolna nést líným tempem v úvodu přídavku. Je to svým způsobem svěží prvek, protože ačkoliv ani původní Kingdom Come není prosté uvolněných chvilek, přeci jen jde o daleko výpravnější záležitost. Proč neztratit chvilku krmením slepic a toulkami po překrásné přírodě?

Hrdinka ze mlejna

Poklidný, jarním kvítím vonící začátek a triviální úkoly pak samozřejmě naberou daleko temnější tón, když přijde, co musí přijít. Pokud si Terezu pamatujete z původní hry, víte, že to nebyla žádná křehounká fajnovka, a teď už se i dozvíte proč. Pochopení přijde zhruba s první dýkou v maďarské krční tepně.

Hra vám sice umožní se dostat i ke zbraním na blízko, ale nedávalo by smysl, kdyby s nimi mlynářská dcera svedla cokoliv kloudného. Jakmile tedy dorazí cizí vojsko, budete se muset spolehnout na kradmý postup a v nejhorším případě na luk se šípy (proč s ním Tereza celkem umí zacházet, má mimochodem příběhové vysvětlení).

Nelze zastírat, že pustíte-li se do otevřeného konfliktu, je možné narazit na klopýtání, které provází hru po celou dobu její existence. Umělá inteligence nepřátel je sice lepší, než bývala, protivníci jsou agresivnější a při hře za Jindru mu dávají víc do těla, což je super, ale například s žebříkem si pořád rozumí jak zemědělci s výrazovým tancem.

Jinak řečeno, ano, jde si vylézt do podkroví a odtud bez větších problémů postřílet polovinu invazní armády. Je to celkem sranda, ale atmosféra je v tu chvíli samozřejmě v kopru, tudíž si dovolíme radu: Nedělejte to, jen se zbytečně připravíte o zážitek. Přídavek je očividně připravený na řešení stealthem, poslechněte tvůrce a dostane se vám kvalitního dobrodružství.

A to na vás opravdu čeká. Ve Warhorse umí dělat cutscény, což víme dávno, a Woman’s Lot to opět potvrzuje. Dovedně napsané texty už by také nikoho neměly překvapit, ale to neznamená, že by snad nebyla zábava je konzumovat. Jadrné, vtipné, šmrncovní průpovídky a uvěřitelné dialogy o vážnějších tématech, vše v povedené rovnováze. A napínavé chvíle s ostřím v ruce, když se do nich pustíte jako tiché vražedné kvítko. Terezina polovina se prostě vydařila.

Ruku v ruce

Ke slečně z mlýna je nakonec potřeba doplnit ještě jednu věc – kdo hrál Kingdom Come, ví, že mohl nechat Jindru s Terezou, aby... se měli rádi. Jenže pak linka najednou končila a výsledkem bylo, že Jindřich působil spíš jako sukničkářský floutek, co si užil svoji jednonočku a hurá jinam. A hráč v tom ohledu neměl na výběr, což mohlo způsobit nepříjemnou pachuť.

To už nyní neplatí, vztah lze dále rozvíjet, vyjít si občas ven, povídat si a prostě pokračovat v romanci. Nikdo vás samozřejmě nebude nutit, ale podobné možnosti jsou velmi důležitým aspektem, který dovolí hráči se ponořit do situace a zkrátka hrát RPG v pravém slova smyslu. Za dokončení milostné linky tudíž tvůrcům náleží oba palce nahoru.

Potěší rovněž milé detaily, kdy si třeba Tereza obrazně zaťuká na čelo, když ji pozvete na vycházku v lijáku, a řekne, ať to necháte na jindy. Že v tom samém nečasu v pohodě cosi vyšívá venku na lavičce, trakaře netrakaře, už působí trochu hůř, ale člověk nemůže mít všechno.

Jindra

Druhá polovina přídavku už je uzamčená příběhovým postupem, protože počítá s určitými událostmi, ke kterým došlo v pokročilejší části hry. Nová linka se točí okolo Johanky, která našla své nové bydlo v infirmatoriu sázavského kláštera. Noc co noc se jí začaly opakovat podivné sny, které si začne vykládat... všelijak.

Johanka je sice ze Skalice a nikoliv z Arku, ale inspirace je jasná. Jak se k jejímu novému náboženskému poslání postavíte, už je na vás, ale herně je to bohužel celkem rutina. Klasický řetězec questů. Někam doběhnete, někomu způsobíte bodnořezná zranění, přinesete támhleto, promluvíte s tímhletím... Není to vyloženě špatný zážitek, ale zároveň neskrývá moc úderných point ani se nevyhnul troše patosu a drobnému skřípání kontinuity, když mluvíte s postavami ve „špatném“ pořadí. Ve výsledku se tak nemůže rovnat nejlepším linkám z původní hry.

Celá avantýra je také zbarvená faktem, že zkrátka není úplně snadné chovat k Johance přehnaně vřelé sympatie. Jistě si pamatujete proč. A když je vám trápení postavy tak nějak jedno, prožitek tím samozřejmě ztrácí na síle. S Terezou se tvůrci trefili do černého, ale ve druhém případě jednoduše nebyla volba aktérů úplně šťastná, nemůžeme si pomoct.

Pes

Čekání sice bylo dlouhé, ale čtyřnohý společník je konečně tady! Dostanete se k němu hned ze začátku hry, budete-li chtít, a pak vás bude provázet až do konce. Běhá okolo, roztomile čenichá, hrabe všude možně a vůbec se chová psovitě.

Ačkoliv, nutno připustit, má člověk místy pocit, že se vývojáři občas inspirovali na druhé straně barikády – věrný pes se čas od času s oblibou plete do kroku. Správně, asi jako když se snažíte nakrmit kočku, které se nejspíš nechce čekat, než jí naložíte konzervu do misky, a tak se rozhodne vám podrazit nohy. Jedná se nicméně spíš o úsměvnou maličkost – že by někdy vyloženě překážel, se nám nestalo.

Psí kumpán není jen na okrasu. Potřebuje krmit a obstarávat, za což se vám odvděčí rostoucí dovedností, která umožňuje mu udílet více příkazů. Čím víc si ho budete piplat, tím lépe bude nacházet skryté poklady a hlavně bude platnější i v boji. A tam umí být co k čemu. Sám sice moc nepřátel neroztrhá, ale tesáky v zápěstí přeci jen ledaskoho docela rozptýlí. Jinak řečeno, pes funguje trochu jako synátor z nového God of War – protivníka zaměstná a vy mu rozpoltíte lebku. Nebo třeba alespoň pošlete šíp do zad.

Nebylo by samozřejmě fér, kdybyste byli majiteli jediného psa na světě, takže počítejte s tím, že čtyřnohých služeb budou nově využívat i nepřátelé. Dovedou být prvotřídně otravní – v tom nejlepším slova smyslu, protože fungují úplně stejně, jen ve váš neprospěch. Psisko zakouslé do rukavice se například v momentě, kdy se z vás chystá Kumán udělat ražniči, opravdu nehodí. Ozvláštňuje to boje a přidává výzvu, což si pochopitelně zaslouží pochvalu.

Celistvá hra

A Woman’s Lot zabere zhruba deset hodin. Na DLC celkem slušná porce, ale i tak nebyl čas ani příležitost psa pořádně využít. Je to na jednu stranu škoda, avšak dá se to pochopit – jedná se o novinku, která má hlavně ozvláštnit hraní od začátku.

To by se ostatně dalo vztáhnout nejen na celý přídavek, ale rovnou i na všechny čtyři expanze. Hodnoceny jako samostatné produkty se sice místy nevyhnuly kritice, ale nedá se jim upřít, že vždy dobře seděly do průběhu, nikdy nepůsobily naroubovaně, zpříjemňovaly celkový zážitek a zvětšily už tak velkou hru.

A pokud začnete nové dobrodružství, budou jednoduše fungovat lépe, než když se k nim vracíte až po dohrání. Nemluvě o tom, že už je nyní všechno pohromadě, v jednom uhlazeném celku. Bez znatelných švů, jinak řečeno. Hráč si tedy může užít kompletní Kingdom Come – a to hlavně bez půlročních prostojů, během nichž třeba zapomene bojovat a podobně.

Se vším všudy

Atmosféra je nedostižná. Připomněly nám to hned první kroky a pohled na chaloupky v dáli. Je tak snadné se nechat strhnout, tak sametově jednoduché být najednou tam.

Jedná se o obrovskou přednost. Hra umí skvěle polapit a člověk pak v podstatě nevnímá například technické nedostatky. Nejsou tak markantní jako dřív, ale budeme-li objektivní, o dokonalosti pořád nemůže být řeč. Jenže podívejte se třeba na dechberoucí svítání nad Ledečkem, poslechněte si flétnu uprostřed rozkvetlých luk, a to, že se vám před chvílí v lese komicky vyspawnoval kanec přímo pod nohy, vás prostě přestane trápit.

Hra je po obsahové stránce konečně úplně hotová a můžete si vychutnat královskou edici se vším přídavným obsahem, expanzemi a patchi. Pokud jste snad až doteď čekali, až to bude to pravé ořechové, až to bude opravdu stát za to... Už se do toho konečně můžete pustit.