King's Bounty: Warriors of the North

King's Bounty: Warriors of the North ovšem nemlčí a dává Vikingům široké pole působnosti v pohádkových krajinách. Chcete vyslat do boje bezohledné berserkry? Házet po nepřátelích kamení? Zmrazit je druidskou ledovou bouří nebo zatarasit urostlým jarlem jejich postup a zpražit je magií od samotných valkýr? Můžete. A to všechno v tahových bitvách. Silný zážitek z příběhové strategie vás uvede do transu, ve kterém lehce přeslechnete slova ďábelského našeptávače: tohle už přece hraješ po čtvrté, kde je nějaká inovace?

Se zásadním posunem herních mechanik si autoři z vladivostockého studia Katauri (společně s kolegy z 1C-SoftClub) hlavu nelámali. Na poli tahových strategií typu Heroes of Might & Magic jsou v podstatě jediní, a už v předchozích třech King's Bounty hrách našli enormně zábavnou rovnováhu mezi tahovými souboji, prozkoumáváním krajiny a plněním úkolů. A tak necítí puzení výrazně míchat s jednou vyloženými kartami.

Nové vikinské jednotky a speciální magické schopnosti jsou pro Warriors of the North jen kosmetickou úpravou, aby se neřeklo, že tu někdo vydává jednu a tu samou hru. Autorská zbabělost? Naopak: konzervativní a úspěšný kalkul. Jak Katauri, tak hráči vědí, že kdo má rád King's Bounty, ten chce dostat především King's Bounty.

Recenzentovy ruce levitují nad klávesnicí a rády by staccatem úderů vytvořily větu: „Autoři usnuli na vavřínech, Warriors of North chutná jako čaj po čtvrtém zalití.“ Jenže to by byla i přes nezvratné důkazy lež. King's Bounty je totiž něco jako jídlo, kterého se nemůžete přejíst a drobné nedostatky tolerujete, protože víte, že kuchař to už lépe nezvládne, a když ho vyženete z kuchyně, tak už si nikdy nepochutnáte.

Samozřejmě by bylo pěkné, kdyby se systém zadávání a plnění úkolů nezvrhl v bludiště, kde už nevíte, komu jste co slíbili, kde to máte splnit, a kde odevzdat. Zaradovali bychom se, kdyby nové bojové runy fungovaly. Naprosto úžasné by bylo, kdyby nová magie byla něčím víc, než jen draky z Armored Princess vyměněnými za valkýry, a kdyby skutečně dokázala výrazně ovlivnit bitvy. A úplně nejkrásnější by byla změna enginu, posunutí konceptu od odysey jednoho hrdiny k epičtější válečné situaci, uvedení multiplayeru nebo dynamické doplňování nepřátel do jednou dobitých a vyčištěných území. Ale nic z toho zde nenajdete. Přesto "nové" King's Bounty funguje.

Věc se má takto: u ostatních sérií často kritizujeme pokračování ve stylu nastavené kaše. Důvod, proč takový argument nezazní nyní, je evergreenová variabilita soubojů, rozvoje schopností a relativně svobodný pohyb herním světem. Většinu času investujete do hledání nejsilnější konfigurace jednotek v armádě a s každým objeveným ostrovem je budete přizpůsobovat novým nepřátelům. Úvodní vikinské ostrovy jsou z tohoto pohledu trochu fádní a zavání tutoriálem, protože optimální armádu je lehké naverbovat, a pak se bez potíží dostat až na hlavní kontinent. Tam teprve přichází ke slovu přemýšlení o taktických výhodách různých jednotek a pořádná práce se schopnostmi a inventářem.

Hře jako je King's Bounty můžete v klidu věnovat několik let nebo celý život. Způsobů, jak se dá hrát, je téměř neomezené množství. Jednou vyrazíte s velitelem válečníkem, podruhé s kouzelníkem, pak zase s všeumělem, a každého z nich máte možnost vyvíjet jinak skrz důmyslné tabulky schopností. Skriptované mise ustupují na pozadí a nechávají vyniknout volnému rozhodování o prožitcích.

Vymýšlení vlastní taktiky je strategiím vlastní, jenže v King's Bounty: Warriors of the North jsou její možnosti nafouknuté do megalomanských velikostí a zároveň zůstávají pochopitelné jak na základní, tak na hardcore úrovni. V tom leží důvod popularity celé série, kterému se Katauri nezpronevěřuje: jde o strategii pro všechny.

Warriors of the North neztrácí ani ve směru příběhového humoru. Lehkou rukou psané dialogy nabourávají klišé fantasy her, třeba ve chvíli, kdy mluvící lední medvěd, kdysi spořádaný občan, prohlásí: „Prostě jsem vypil nějakej elixír, upadl do bezvědomí a probudil se jako medvěd! Ještě, že ze mě neudělali myš! Fakt by mě nebavilo běhat a schovávat se do děr!“

Anebo když po nekonečných peripetiích získáte amulet na potlačení zombifikace v milence strážce majáku, tak ho ta ženská znovu ztratí a musíte si celým peklem projít znovu. Úsměvná poetika se blíží The Bard's Tale a trefně doplňuje roztomilou přebarvenou grafiku. Kdyby měl někdo napsat knihu ze světa King's Bounty, měl by to být Terry Prattchet – humorný nadhled je prostě návykový, nečekaný a udrží pozornost i po několika desítkách hodinách hraní.

Této hře se nedá nic zásadního vytknout. Je ale také třeba pochopit, že King's Bounty: Warriors of the North není plnohodnotným pokračováním, ale v podstatě datadiskem. Warriors of the North se proto bude nejvíc líbit fanouškům série a těm, které zatím tahové souboje od Katauri nepolíbily. Patříte-li k nim, tak není nad čím přemýšlet: Warriors of the North je skvělou vstupní branou do desítek hodin zábavy.