Katamari Damacy REROLL

Hovniválův průvodce po Galaxii

Zvláště v Japonsku se v dávných dobách druhého PlayStationu dařilo menším studiím, která pod záštitou jednoho z tamních větších vydavatelů popustila uzdu své fantazii a japonské publikum (u pár vyvolených titulů i zbytek světa) si tak mohlo dopřát takové tituly, jako třeba bláznivou zombie akci Oneechanbara, začátky série Earth Defense Force nebo „simulátor“ komára Mr. Mosquito.

Byť si ne každá z těchto her zaslouží pozornost i dnes a po stránce kvality se mnohé tituly velice lišily, jedno měly společné – byly naprosto neotřelé a některé z nich dodnes drží laťku šílenosti poměrně vysoko. Že do této kategorie patří i dnes recenzované Katamari Damacy REROLL, dokazuje jeden jednoduchý fakt. Po krátkém představení hry bude většina lidí, kteří o Katamari Damacy nikdy neslyšeli, reagovat upřímným: „Cože?“

Zhostíte se role malého prince. Váš otec a zároveň král celého vesmíru po vás chce jediné – navrátit na oblohu všechny hvězdy, které z ní zmizely. No a způsob, jakým to zařídíte, by se líbil kdejakému proponentovi minimalistického životního stylu. Prostě se podíváte na Zem a začnete nabalovat všechno ve vaší cestě do krásné kuličky, kterou následně vystřelíte zpět do vesmíru.

Toto shrnutí a jediný pohled na grafickou stylizaci stačí spoustě lidí k odepsání Katamari Damacy jako hry, na kterou mohli přece přijít jen Japonci. Přitom by však nemohli být dále od pravdy. Katamari by se sice dalo nejlépe zařadit mezi oddechové hry, ovšem pod hravým kabátem a bláznivým konceptem se ukrývá opravdu návyková hratelnost, o jejíchž kvalitách mluví i to, že se od svého prvního vydání v roce 2004 objevila její pokračování na všem od Xboxu 360 až po PS Vita.

Uválel si kuličku pod stolem

Na začátku každého z levelů dostanete kuličku o určité velikosti, je vám stanoven časový limit a velikost, na kterou se musíte v daném limitu dostat. Když tuto podmínku splníte dříve, můžete danou úroveň ukončit, nebo pokračovat v chaosu, který jste již zvládli rozpoutat.

Ze začátku budete sbírat připínáčky či kostky na mahjong a čemukoliv většímu se vyhnete, protože jakmile narazíte do něčeho, co má větší průměr než vy, všechny ty těžce nasbírané věci se rozletí všude okolo. Navíc vás každý živý tvor vidí jako nebezpečí a automaticky na vás útočí. Jakmile tedy uvidíte kočku, která si to namířila k vám, je čas vzít nohy na ramena a odkutálet se do bezpečí.

Jakmile ale posbíráte dost věcí a pořádně narostete, nic vám nebrání začít sbírat lidi, auta a po chvilce cviku i celé domy, nebo dokonce malé ostrovy. Není to však jen o sbírání, ale také o taktizování.

Jakmile seberete třeba komín, musíte počítat s tím, že vám bude trčet z koule a může se stát, že se kvůli němu nevejdete do míst, kam byste se jinak bez problémů vměstnali. Když naberete například kus plotu, budete poskakovat pokaždé, když na něj najedete. Je tak potřeba nejen myslet na to, co posbírat, ale také v jakém pořadí to posbírat, abyste se nedostali do situace, kdy si sami zablokujete cestu dál.

Just keep rollin‘, rollin‘, rollin‘

Největší boj budete zpočátku svádět hlavně s tím, jak vlastně kuličku přinutit jet směrem, jakým chcete. Jednou páčkou totiž ovládáte směr samotného prince a druhou udáváte směr, kterým tlačí kouli.

Tento způsob ovládání dá sice zkraje trochu zabrat a je nutné si na něj zvyknout, ale u třetí úrovně už budete kutálet jako profesionálové a ke konci hry vám přejde ovládání natolik do krve, že si ho ani nedokážete představit jinak.

Když pak budete chtít trochu výzvy, není nic jednoduššího než si dát jednu z úrovní v lokálním multiplayeru. Souboj dvou princů otestuje hlavně vaše taktizování, co se sbírání věcí týče, protože oba máte svoji kouli a snažíte se tomu druhému ukrást co nejvíce surovin.

Škoda jen, že se do hry nedostal kooperativní režim z pokračování We Love Katamari. Zde oba hráči tlačí jednu kouli a oba musí spolupracovat a válet kouli pokaždé stejným směrem, což není zrovna jednoduché. A to zvláště ve chvílích, kdy už vám dochází čas a vy máte stále kus práce před sebou.

They see me rollin’, they hatin‘

Jestli patříte mezi jednoho z těch pěti lidí, kteří měli o Katamari Damacy ponětí i před čtením této recenze, a ještě se vám doma povaluje jak PS2, tak samotná placka se hrou, REROLL vám kromě vymazleného vizuálu moc nového nenabídne. Na poli hratelnosti se nic nezměnilo a jedná se o stejnou pecku, ať už ji hrajete kdekoliv.

Jestli se však řadíte mezi ty, co o Katamari Damacy slyší prvně, určitě hru vyzkoušejte. A společně dejme Bandai Namco dostatečný podnět k tomu, vydat na PC třeba kompilaci všech zbylých dílů, nebo ještě lépe nový přírůstek do série.