Just Cause 3

Buďme upřímní, výše uvedený popis však sedí nejen na úvodní seznámení s šílenstvím hry, ale rovnou i na všechny ostatní mise. V Just Cause 3 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň.

"Sympaťák"

To vše je bohužel podloženo velice slabým příběhem. Dějová linka sleduje revoluci v utlačované zemi, kterou bude muset Rico Rodriguez, hlavní hrdina, osvobodit. Nic dalšího už v podstatě není nutné dodávat, to je totiž vše, čeho se od zápletky dočkáte. Žádné zvraty, překvapení nebo alespoň nějaké ozvláštnění nečekejte. Ani jednou si nebudete moci vybrat dějové řešení situace, vše je jasně nalinkované a pointa je jasná - zničit toho co nejvíc.

To by ještě nemusel být takový problém, ale povrchnímu scénáři nepomáhají ani postavy. V čele neslavného průvodu stojí ústřední protagonista, charismatický jak pojišťovací agent. Nudnější, plošší a nezáživnější charakter si dovedu představit jen velmi stěží. Hra navíc nepředkládá žádné důvody, proč se s ním ztotožnit, proč by vám měl být jeho boj sympatický či proč si Rica vlastně oblíbit.

Nulová citová rezonance tak poznamenává celý příběh. Postavy jsou nezajímavé, archetypální a příšerně dvourozměrné. Když se tak hra nakonec pokusí vyvolat nějakou emoční odezvu, selhává, protože ať se děje cokoliv, stejně nad tím mávnete rukou. Nedostatečný scénáristický podklad způsobuje, že jsou vám osudy ostatních panáků zkrátka lhostejné.

Oheň revoluce

Kvůli propracované zápletce stejně nikdo Just Cause 3 kupovat nebude. Hlavním a v podstatě jediným důvodem se stane téměř lyrická báseň destrukce, kterou hra dokáže co pět minut recitovat. Možnosti ničení jsou obrovské, nástrojů máte k dispozici přehršel a fantazii se meze nekladou.

Základem všeho je Ricovo spidermanské zápěstní lano. S ním se můžete nejen přitáhnout naprosto k čemukoliv, ale také připoutat libovolný předmět, vozidlo či nepřítele k jiné věci. Přivázat nebohého vojáka k tlakové lahvi, střelit do ní a pozorovat, jak soldát odletí do vesmíru? Žádný problém. Zachytit lano jedním koncem za helikoptéru, druhým za skálu a nechat vrtulník se o ni rozbít napadrť? Ale jistě, poslužte si.

Vzhledem k tomu, že podobně můžete využít jakýkoliv předmět, budovu či libovolný terénní prvek, je asi jasné, že i jen za pomocí samotného lana máte možností k překonání nepřátel nespočet.

Tím ale arzenál samozřejmě nekončí. Do rukou se vám dostanou nálože, které můžete dál modifikovat a udělat z nich třeba tryskové motory. Ty pak lze připevnit na cokoliv, nechat vozidlo či kontejner vymrštit vpřed s ničivou silou, ještě k němu třeba lanem přivázat pár výbušných barelů a koncert, ve kterém se snoubí oheň a kouř s vaší vlastní kreativitou, je na světě.

Přidejte řadu vrtulníků, stíhaček, tanků, pušek, raketometů a stacionárních zbraní a máte před očima nástin hratelnosti. Just Cause 3 je totiž hlavně sandbox. Obrovské pískoviště, ve kterém se můžete příšerně nudit, pokud budete dokola opakovat stejný rutinní postup, ale i královsky se bavit, v případě, že popustíte uzdu své vražedné představivosti a podobný druh vyžití vás oslovuje.

Souostroví Medici

Veterány série rozloha herního světa nepřekvapí - je totiž zhruba stejná jako v Just Cause 2, tedy circa tisíc kilometrů čtverečních. Je zřejmé, že ručně vytvářet každé zákoutí na podobně rozlehlé ploše není v lidských silách a jisté recyklaci obsahu se nevyhnete. Situace je ale překvapivě dobrá - ano, v případě měst si sice opravdu lze povšimnout výrazné podobnosti, kdy jsou zástavby jen sadami jinak uspořádaných stejných budov, ale zbylý terén je zajímavý a díky pěti zastoupeným biomům i příjemně rozmanitý.

Podíváte se na vrcholky zasněžených hor, proletíte se nad zlatavými poli zemědělských oblastí, prosvištíte nad smrkovými lesy, projdete se zdánlivě bezstarostným tropickým rájem. Světu jako takovému, krom lehké, ale očekávatelné repetice, nelze nic většího vytknout. Jen škoda jeho mizerného scénáristického naplnění.

Jednotlivé cíle misí od sebe dělí občas klidně i deset kilometrů. Rico je sice jistě zdatný výletník, ale cestování si i tak nejspíš budete chtít zkrátit. V ten moment nastupuje další aspekt, který je nutno pochválit. Jedná se o značnou vertikalitu prostředí. Hned od začátku budete mít k dispozici již zmiňované lano, padák a také wingsuit, tedy létající kombinézu. V podání Just Cause 3 sice jde jen o rozpínací blány pod pažemi, což by se v realitě samozřejmě rovnalo okamžitému střemhlavému zřícení hlavou napřed, ale musíme si připomenout, že jde o hru, kde zastavíte pád ze dvou kilometrů tak, že se lanem přitáhnete k zemi.

Podobnými malichernostmi se ale přestanete zabývat v okamžiku, kdy se poprvé vrhnete z útesu a vystřelíte vzduchem vpřed. Svět se rozmázne v divoké šmouze, vzduch řve kolem uší a rychlost je omamná. Za letu se lze přitahovat a vymršťovat od budov, terénu či stromů jak z praku. Stejně tak můžete nekonečně kombinovat a přepínat mezi padákem a wingsuitem. To ve výsledku znamená, že lze vzduchem cestovat dlouhé kilometry bez toho, abyste se vůbec dotkli země.

A je to parádní zážitek. Přitahovat se k budovám s padákem je sice účelné a funkční, ale ta pravá zábava propukne, až když vám trochu přejde do krve fyzika a ovládání wingsuitu. S padákem totiž můžete narážet do čehokoliv a hře to vůbec nevadí, ale na křídlech kombinézy nesmíte o nic ani škrtnout, a to dodává letu správně adrenalinový punc. Však si zkuste proletět hustým lesem a sami pochopíte.

Pihy na kráse

Několik výraznějších nedostatků se hře ale bohužel nevyhnulo. Vojenské síly na obou stranách barikády, tedy diktátorovy šiky a přátelští rebelové, jsou dementní jak pytle plesnivých brambor. Hra kvalitu vynahrazuje kvantitou a davy nepřátel vám bezostyšně spawnuje do zad z čistého vzduchu, což se ještě dá se skřípáním zubů snést, ale hloupost spolubojovníků dokáže snaze podrazit nohy ještě daleko hůř.

Opravdu by byl takový problém, kdyby hrdinní spojenci přestali bezhlavě pálit na nepřátelské vozidlo, když vidí, jak se do něj zrovna dostáváte? Nezřídka se tak stane, že než stačíte vyhodit pilota z vrtulníku, bodří kamarádi vám mašinu rozstřílejí pod rukama, a následná exploze vás klidně rovnou zabije.

Militaristická mana a závan stereotypu

Pokud zrovna nemáte náladu na přesun svépomocí, můžete si nechat z letadla shodit libovolné auto či vrtulník a odletět vstříc světlým zítřkům. Jen pozor, abyste si proviant z nebes poručili na opravdu rovnou plochu. Vzhledem k michaelbayovské náchylnosti čehokoliv okamžitě hořet a bouchat není neobvyklé, že vrtulník rovnou po doručení exploduje, protože dopadl trochu nakřivo. To potěší o to více, že lepší helikoptéry lze shazovat jen jednou za třeba čtyřicet minut reálného času.

Vzhledem k otevřenosti hry bych šlo přimhouřit oči nad všemi těmito nedostatky. Nad jednou věcí to ale nejde. Metoda povinné zábavy, kterou hra opakovaně uplatňuje, mi totiž zážitek dokázala místy znechutit vcelku spolehlivě. Just Cause 3 vás totiž často nepustí dál v ději, dokud neosvobodíte předepsaný počet provincií.

To znamená jít, ničit, ničit a zase ničit, dokud neponičíte úplně všechny vojenské stavby v regionu, a pak se přesunout vedle, a tam do zemdlení opakovat to samé. Znáte ten pocit, když tvrdohlavě z principu něco nechcete dělat proto, že vám to někdo přikázal? Hra by v hráči měla vzbudit chuť k čištění mapy z vlastní vůle, nikoliv to prostě rozkázat.

Tak co s tím?

Je velice těžké Just Cause 3 bezvýhradně doporučit, nebo naopak nemilosrdně zatratit. Pokud od her očekáváte špetku hloubky či nějakou intelektuální duševní potravu, můžete jít rovnou o dům dál. Podobných věcí totiž toto dílo neobsahuje, ani co by se za nehet vešlo.

Just Cause 3 je jako béčkový biják. Takový ten druh, který si pustíte po dlouhém a únavném dni, abyste u něj nemuseli přemýšlet, a mohli na sebe jen z obrazovky nechat valit tupě efektní akci, zatímco vám z koutku úst kape slina na košili. S panickou hrůzou všech intelektuálských buněk ve vašem těle pak zjistíte, že vás to vlastně vcelku baví. Velcí filozofové pláčou, myslitelé se křižují a učenci odešli zvracet, ale ano, nemá cenu to zastírat, hra je prostě zábavná.

V případě, že se chcete jen nepříčetně vyřádit, všechno rozstřílet namaděru, občas viset pod vrtulníkem za lano hlavou dolů a metat kolem sebe granáty jak pomatený Mikuláš, je Just Cause 3 ta nejlepší volba. Destrukce je ve hře prvotřídní, dynamická a vířící adrenalinem, takže se u ní lze zabavit velice dobře, pokud jde o váš šálek čaje. Nic víc ale hra nenabízí a nelze se ubránit dojmu, že kdyby se autoři alespoň pokusili o snesitelný příběh a větší variabilitu úkolů ve hře, mohl být výsledný dojem ještě o třídu vyšší.