Jotun
Krásná, stylová výprava do tajemných severských bájí. Čistý štít ji kazí méně povedený závěr, ale i přesto se jedná o hru, kterou by si měl vyzkoušet každý, komu není tématika zcela cizí.
Další informace
Výrobce: | Thunder Lotus Games |
Vydání: | 29. září 2015 |
Štítky: | umění, vikingové, dobrodružná, indie, fantasy, pro hráče do 18 let, akční |
Vikinská hra se
ještě sem tam objeví, ale herní dobrodružství přímo ze severských mýtů? To
opravdu není tak běžný úkaz. William Dubé se svým studiem Thunder Lotus Games
na Kickstarteru vybral něco okolo sedmdesáti tisíc dolarů a nasliboval za ně
hory doly, což už se s nadhledem bere jako jakási automatika. Jenže, světe, div
se, pro jednou to všechno nebyla jen prázdná slova.
Jotun je totiž od
úplného začátku krásně osobitá hra. Rozzuřené moře pohltilo vikinský drakar,
čímž znemožnilo jeho posádce zemřít čestnou smrtí na bitevním poli - dveře do síní
Valhaly pro ně zůstávají uzavřené. Thora ovšem procitá v Ginnungagap, zející
hlubině, pradávné propasti z dob před stvořením světů mezi ledovým Niflheimem a
ohnivým Múspellheimem. Dostala druhou šanci přesvědčit bohy, že si své místo po
jejich boku zaslouží.
Thora?
Jak už si někteří všímavější z vás ze jména či výstupků na těle hlavní postavy odvodili, ano, jde o ženu. Ženská bojovnice ve středověkém mýtu, to je nesmysl, ne? Ne tak docela. Je potřeba si uvědomit, že zrovna Vikingové a celá dobová skandinávská společnost byla, co se týče rolí pohlaví ve společnosti, dosti nadčasová. Existovala sice jistá sekularizace, jistě, ale před zbytkem Evropy byli seveřané o světelné roky napřed.
Ženy vyplouvaly
na moře zejména v případech, kdy Vikingové zakládali kolonie, protože tam to
bez potomstva jaksi nešlo, ale občas se účastnily i nájezdů. Šlo ovšem většinou
o štítonošky, protože nosit zbraně tradičně neměly povoleno. Obrovskou
obouruční sekeru v Thořiných rukách tak můžeme brát spíše jako ústupek
hratelnosti.
Jotun se nicméně
nesnaží být sociální studií, ale herní severskou bájí, a tam už se do reálií
trefuje lépe. Není to sice úplně běžné, ale v ságách na ženy-bojovnice narazit
možné je. Tvůrcům navíc můžeme připočíst ke cti, že hrdinku zbytečně
nesexualizovali. Thora vypadá přesně tak, jak byste od skutečné válečnice
nejspíš čekali - je to pořádný kus ženské, oblečená je v kožešinách a ramena má
taková, že byste si případnou hádku pravděpodobně velice rychle rozmysleli, protože
pohlavek od ní by končil týdnem na kapačkách.
Vzhůru po Yggdrasilu
Jak už vám Thora sama povypráví, jejím úkolem je porazit pět obrů jotunů, aby přesvědčila Otce veškerenstva Odina, že ji místo v jeho příbytku právem náleží. Z pohledu hráče to znamená, že se vždy vydá do jednoho z devíti světů nejen na světostromě, najde v něm dvě runy, těmi si otevře bossfight, zabije jotuna a celé to pětkrát zopakuje. Ano, konceptuálně se o žádnou revoluci opravdu nejedná, ale to vůbec nevadí.
Ovládání hrdinky
je jednoduché, nemáte k dispozici žádná komba či podobné vylomeniny. Můžete
uskakovat kotoulem, použít jednu z pěti postupně získávaných schopností,
seknout nebo nabít mocný úder s nápřahem. Jotun totiž není úplně pravověrná
mlátička, jak jsme na ně zvyklí. Bojů, když nepočítáme souboje s jotuny, v ní
zas tolik není, jde spíš o průzkum a řešení jednoduchých environmentálních
puzzlů.
Ale, pánové a dámy, je to krása. Tématika severské mytologie je herně trestuhodně nevyužitá a zde se tvůrcům daří z ní stavět naprosto dechberoucí visty a úžasná prostředí, která je jednoduše radost prozkoumávat. Hra také nemá problém ve vhodných chvílích odzoomovat tak, že Thoru už téměř ani nevidíte, jenom aby vám ukázala nějakou obzvlášť nádhernou scenérii. Například úroveň, ve které šplháte vzhůru po mocných větvích a obrovských listech světového stromu Yggdrasilu, dokáže s přehledem vyrazit dech. Hru je vůbec důležité brát tak, jak byla očividně míněna - nikoliv jako kus převratné hratelnosti, ale jako umělecký výlet do tajemných bájí . U Jotun se nesmíte držet při zemi a všechno řešit se světskou racionalitou, je třeba se nechat pohltit a unášet.
Notným dílem se
na tom podílí hudba, která je jedním slovem úžasná. Do poznámek k recenzi jsem
si "hudba" napsal už po otevření hlavního menu a připisoval vykřičník
pokaždé, když mě nějakým způsobem oslovila. Na konci hry už papír vypadal jak
hospodský lístek po nezřízené noci. Hudba je atmosférická, stylová, skvělá.
Uklidní a vynese vás nad oblaka, nechá vířit okolo polární záře veselými tóny,
přinese jiskřivou radost, aby vzápětí poslala ryzí mráz po zádech ikonicky
severskými tahy na nyckelharpu. To vše v jednom omamném tanci s krásným
kresleným vizuálem. Hře, co se týče formy, zkrátka není co vytknout.
Nerovné souboje
Jotun není vyloženě pravověrnou bojovkou, valnou část herní doby strávíte prozkoumáváním světů. Když už ale na bitku dojde, hra se vůbec nijak nerozpakuje a nasadí opravdu velkoformátové krveprolití. Čekali byste jednoho dva trpaslíky, které je třeba vyřídit? Chyba lávky, z jeskyní se jich na vás vyvalí pár set. Samotné boje opět nestaví na řetězení komb, ale na poziční hře.
Ovládání je
křišťálově responzivní a přesné jak břitva. Ještě že tak, protože na milimetr
přesné úskoky jsou v Jotun na denním pořádku. Kde stát, respektive zejména kde
nestát, kdy se hýbat, kdy se pustit do dlouho trvajícího mocného útoku, kdy
nalákat nepřátele na návnadu a kdy si ji naopak šetřit, to jsou všechno
důležité klíče k překonání nepřátel.
Samotnou kapitolou
je pak oněch pět (šest) bitev s bossy. Jotuni jsou obrovití, impozantní,
hroziví. Thora jim většinou sahá někam ke kotníkům a z toho logicky vyplývá
nutnost se nenechat zasáhnout. Pokud byste si totiž mysleli, že hrdinná
bojovnice bez problémů ustojí ránu štítem, který je velký jak průměrný obchodní
dům, hra vás velice rychle vyvede z omylu. Bossfighty jsou řádně obtížné i
adrenalinové a na prostná kotoulů mezi smrtícími útoky gigantů se budete muset
pekelně soustředit.
Nenucená učitelka
Skvělým aspektem hry je všudypřítomné kypící nadšení z tématiky. Jotun vám o mytologii dokonce pěkně povykládá. Ne, nebojte se, a kýble svěcené vody klidně nechte v koutě, až budou opravdu potřeba, žádný výlet zpět do školních lavic se díkybohu nekoná. Poučování o prastarých příbězích je totiž zakomponováno přímo do level designu a působí tak nenuceně a přirozeně.
V jedné úrovni
máte za úkol poskládat severský mýtus o stvoření světa, jehož části vám při
vašem snažení Thora ve zjednodušené verzi odvypráví. Jindy zas řešíte hádanku s
tvary souhvězdí - když ji splníte, jen tak mimochodem se dozvíte, co která
konstelace pro seveřany znamenala. Hra zakomponování bájí přímo dýchá, na
nějakou referenci narazíte na každém druhém kroku. Vždyť jen checkpointy jsou
řešeny nálezem Mímiho studny, tedy pramene, za jehož moudrost věku Odin
zaplatil vlastním okem. Pro každého se zájmem o jiné kultury se tak jedná o
vřele vítaný doplněk.
Pomáhá tomu i
skvělý dabing. Sigurlaug Lilja Jónasdóttir, slečna, která Thoru namluvila,
odvedla tak parádní práci, že si zaslouží hlubokou poklonu. Kvalitativně jde
totiž o něco, co by člověk spíše čekal od japonských celoživotních specialistů.
Thořin hlas trylkuje nadějí, když s nadšením mluví o své druhé šanci, vkrádá se
do něj smutek snoubený s hněvem, jakmile dojde vyprávění o rodině a zradě a
hladí jak sněhobílý samet při zmínkách o tajemných stvořeních a legendách.
Thoru je zkrátka, stejně jako celý zbytek hry, čirý požitek poslouchat. Veškeré
promluvy jsou navíc v severském jazyce s titulky, což jen posiluje už tak
strhující atmosféru.
Hel
Bezchybná hra neexistuje a Jotun samozřejmě není výjimkou. Větší nedostatky byste hledali marně, ale pár malých pih na kráse se hře bohužel nevyhnulo. V úrovních, pokud chcete posbírat všechna vylepšení, je často třeba se vracet už jednou prozkoumanými oblastmi. Pokud ovšem nejste perfekcionisté a nepotřebujete mít k dobrému pocitu ze hry posbíráno úplně všechno, můžete se na rozcestí mezi světy po nalezení runy pohodlně vrátit přes herní menu a tak tento nedostatek úplně eliminovat. Jenom pozor, schopnosti hrdinky získáváte nalézáním oltářů jednotlivých bohů. Nikdo vás nenutí je hledat, ale když to neuděláte, může se také stát, že některý ze skillů vůbec nebudete mít k dispozici, což promění už tak obtížnou hru v podstatě nemožnou záležitost.
V posledním
levelu už dobrodružství dochází trochu dech, finální úroveň není nikterak
nápaditá a místy je spíš otravná. Poněkud zvláštní je i úplný závěr. Jotun na vás totiž
pošle dva bossy hned po sobě, čímž rušivě nabourává jinak dovedně dávkované
tempo hry.
Jotun má
své mušky - zápletka příliš hluboká není, hratelnost nové světy neobjevuje a
závěrečná část trochu klopýtá. I přes pár drobných
nedostatků před sebou ale máme přenádherný, strhující a dobrodružný výlet do herně
jen velice málo probádaných vod. Jotun je příjemné překvapení, náročná i
zábavná hra a dílo s atmosférou chvíli osvěžující jak zářivá jarní rosa, chvíli
mrazivou jak ledový vánek nad severními pláněmi.