John Carpenter's Toxic Commando

Zadky a žvejkačky

Mistr hororu, který stojí za filmovými legendami jako Věc, Halloween i kultovními akčními snímky typu Útěk z New Yorku a Velké nesnáze v Malé Číně, je ideálním marketingovým tahákem pro novou hru. Sám jsem si říkal, jestli by měl oceňovaný režisér zapotřebí se těsně před osmdesátými narozeninami pouštět do vývoje hry. Dodnes si taky s hořkostí pamatuji, jak se promovalo třeba zapojení Dana Abnetta do Darktide a, ruku na srdce, na výsledku znát nebylo. Ostatně ani F.E.A.R. 3, kde Carpenter pomáhal se scénářem, nebyl žádná pecka. Jenže z Toxic Commanda je starý dobrý Carpenter prostě cítit přesně tím správným způsobem.

Vezměte si příběh. Čtveřice nepravděpodobných hrdinů veze do zakázané zóny zásilku, hláškují, porouchá se jim auto, jen aby během chvíle stáli proti hordám zombíků, prostříleli se skrz, zásilku ztratili a mimochodem se nechali chytit obřím chapadlovitým bohem Sludge, nakazili se, dostali díky tomu speciální schopnosti a vydali se sejmout zmíněné božstvo za pomoci excentrického vědce, boháče, CEO společnosti, která za to všechno může, jo, a taky týpka, který vždycky za pasem nosí katanu.

Dokážu si snadno představit, jak by celá hra mohla sklouznout k otravným kecům a příběhu, který vás donutí protáčet panenky. Jenže to se přesně nestane. Průpovídky postav umí pobavit, sednou jako zadek na hrnec a filmečky, které jsou na začátku a koncích misí, jsou překvapivě kvalitní a dávkují přesně takovou dávku příběhu, aby v multiplayerové akci nepřekážel, ale bavil. Poslední mise je pak epická jízda, jak se sluší a patří.

Zároveň by byl hřích nezmínit i hudbu, která vám přesně připomene, proč jsou Carpenterovy filmy za soundtracky tak ceněné. Scény, kdy se na vás valí záplava monster přes celou obrazovku, vy stojíte bok po boku, střílíte ze zbraní, do čehož se rozezní elektronická hudba a ozve se skřípavým hlasem „Deeeeeath!“ jsou k nezaplacení. Carpenter se sice se svým synem Codym postaral pouze o úvodní motiv, ale i zbytku hudby a filmečků se dobře daří napodobovat jeho styl.

Jediné, co se dá hudbě trochu vytknout, je fakt, že by si občas zasloužila lepší zapracování k dění na obrazovce. Skladby umí být nepříjemně useknuté a mohly by valit ještě o maličko víc. Stejně se ale jedná o jeden z těch lepších soundtracků, který přesně vystihuje atmosféru.

Po kolena v bahně

Hra vám nabídne osm misí a tutoriál. První mise s ním tvoří prolog, poslední dvě finále a ve zbytku budete shánět prostředky, abyste zlikvidovali výše zmíněného boha zombíků. Náplň každé je přitom relativně podobná. Hra vás vysadí na otevřenou mapu, kde máte předem daný úkol a vidíte další body zájmu, přičemž je jen na vás, kolik času budete věnovat přípravě na samotné hlavní střetnutí.

Kromě zásob a tří druhů měny, které směníte mezi misemi za vylepšení zbraní nebo kosmetické serepetičky pro své postavy, zbraně a auta, najdete totiž kolem i zásoby, benzín nebo třeba munici do těžkého kulometu, kterým můžete osadit některá auta nebo stacionární věže. Nejdůležitější jsou ale bezpochyby náhradní součástky. Těmi opravujete pasti, odemykáte bedny se zásobami nebo i opravíte svůj dopravní prostředek, pokud ho nepřátelé úplně zničí.

Právě to, jak moc se dokážete během finálních úkolů vybavit, je zásadní. Většinou se na vás řítí horda stovek nemrtvých a mít natažené ostnaté dráty, elektrické podložky nebo nabitý minomet snadno kreslí čáru mezi životem a okousáním do mrtva. Hře se přitom daří držet rozmanitost misí, i přes podobnost jejich náplně. Jednou kolem vás zuří bouře a musíte se držet ve štítu speciálního vozidla, jindy musíte dovézt zásoby nebo posbírat pasti na speciální monstrum. 

Příjemně se mění i prostředí. V něm hraje prim hmota zvaná Sludge, odkud vylézají nepřátelé. Pokud se v ní budete čvachtat moc dlouho, přivolá hordu. Nechybí ani hluboké bahno a jiný náročnější terén. Tady přichází na řadu vozidla, kterých je k dispozici celá řada: Maverick, univerzální a kulometem opatřená bestie, ale třeba i sanitka se schopností léčit celý tým je nedocenitelnou podporou. Nechybí ani pickup s plamenometem, sporťák nebo policejní auto s kufrem plným munice. Vtip je v tom, že každé auto se kromě schopností liší i jízdními vlastnostmi a hlavně ne všechny mají naviják, který pomáhá překonávat nejtěžší terén nebo vyrvat některé překážky.

Jízdní model je přitom skvělý a momenty, kdy jedete blátem, na auto se vrhají nemrtví, spoluhráči střílí z oken a čekáte, až se nabije EMP, které dotírající hordu alespoň na okamžik odrazí, jsou skvělé. Nechybí ani situace, kdy tým jede Maverickem, odráží hordy a jeden nebožák veze podpůrný vůz v závěsu a nechává se tahat z bahna, Sludge nebo prostě do moc strmého kopce.

Prostředí umí být dechberoucí a efekty počasí dotváří skvěle atmosféru každé mapy spolu s krajinou prorostlou obřími chapadly, kterou se prohání hordy nemrtvých monster. Zombíci navíc vypadají i vcelku originálně a nejedná se o klasické ohnilé mrtvoly.

Oni žijí!

Samotná akce se vrací zpátky ke kořenům z dob Left 4 Dead. Zapomeňte na úskoky, parírování a další podobné výdobytky moderních multiplayerů. Mezi vámi a smrtí stojí jen vaše taktika, muška, granáty a nadpřirozené schopnosti, které vám nadělila infekce nemrtvého božstva, kontrolované speciální slušivou vestičkou. Prostě nic, co by neměl každý normální člověk k dispozici.

Ve hře jsou čtyři třídy a čtyři postavy. Naštěstí nejsou navázané na sebe, a tak si můžete vybrat postavu, která vám sedne vzhledem a charakterem, a naroubovat na ni jakoukoliv třídu. K dispozici dostanete celkem rozsáhlý strom pasivních vylepšení a jedno aktivní v několika variacích. Nečekejte, že budete spamovat schopnosti jako v Diablu; hlavní díl práce vždy zůstane na vašich střelných. Aktivační dovednost si šetříte na chvíle, kdy vám teče do bot a potřebujete vyřešit zapeklitou situaci.

Z tříd je tu pak medik, který léčí tým, ochránce se štítem proti střelám poškozující všechno, co přijde dost blízko, útočník s fireballem na několik způsobů a podpora s dronem, který umí útočit, ale později třeba i zvedat padlé nebo aktivovat úkoly. Každá role najde své využití a ideální je mít v partě všechny.

Ostatně, pokud nemáte alespoň dva kamarády, moc Toxic Commando nedoporučuji. Boti sice nějakou práci odvedou, ale žádný zázrak to není. Můžete sice zkusit spoléhat na matchmaking, ale hra je prostě nejlepší, když se můžete domlouvat, kam pojedete, na co využijete cenné součástky, a koordinovat se.

Nechybí ani solidní arzenál zbraní. Útočné pušky, brokovnice, samopaly nebo odstřelovačku v primárním slotu doplní i pistole, chladné zbraně a samozřejmě speciálky, které můžete najít rozeseté po mapě, jako granátomety, railgun nebo těžký kulomet. Kromě toho si ještě vyberete jeden z podpůrných předmětů, mezi které patří nejrůznější výbušniny, návnady nebo rozkládací věžičky.

Primární a sekundární zbraně navíc dostávají úrovně spolu s vámi a můžete na ně tak dokupovat příslušenství nebo jim zdvihat třídu vzácnosti. Bohužel ale zůstává hlavně u změn statistik a vzhledu. Nečekejte, že s tlumičem projdete hru bez přilákání pozornosti, a bohužel ani taková dvojitá optika nejde přepínat. Což je škoda. Ve finále nechybí ani zdvihání prestiže zbraní, což slouží jen k restartu úrovně výměnou za pohyblivé nátěry.

Je příjemné, že ty můžete aplikovat i na jednotlivé části zbraní, ale mnohem lépe je na tom samotné kosmetické upravování aut, kde jsou k dispozici třeba zábavné klaksony nebo nálepky, které odkazují na akční a hororové klasiky. Zatím jsou ale obecně skiny spíš slabší a musíme si počkat na vydání prvních season passů, které pravděpodobně vytáhnou zajímavější trumfy.

Hra jako služba?

Ne, nebojte, Toxic Commando není další hra s nekonečným obsahem. Kdo ale zná multiplayery od Saber Interactive, pravděpodobně tuší, co čekat. Úpravy systémů, nové mise, kosmetický a další obsah. Zkrátka vše, co vás donutí procházet mise znovu a znovu.

Hlavním tahounem jsou zatím úrovně samotných postav. První projetí kampaně jsme končili na dvacáté úrovni z dostupných čtyřiceti. K tomu samozřejmě můžete budovat prestiž u zbraní nebo zkoušet úplně jiné a kupovat si kosmetické doplňky. Naštěstí hra myslí na to, že ji budete hrát znovu.

Při každém spuštění mise je tak mapa částečně náhodně rozložená. Najdete tu náhodná vozidla, začnete na náhodném místě a stejně tak se rozmístí i nejrůznější zásoby. Přesto by se hodilo, kdyby na mapách bylo víc náhodných událostí nebo i modifikátorů hratelnosti. Občas se sice dočkáte jiného počasí, ale pořád nejde o nic zásadního. Jinak jezdíte z místa na místo a zabíjíte nemrtvé hlava, nehlava.

První obtížnosti jsou vcelku jednoduché a osobně doporučuji vykašlat se co nejdřív na doporučenou úroveň a vyrazit na těžší varianty. Pravá výzva pak začne až na nejvyšší obtížnosti, kdy se zvýší frekvence hord i počty elitních nepřátel a třeba benzín začne být nedostatkovým zbožím. Navíc se naplno ukáže nutnost plánovat taktiku, protože vaše postavy nejsou extra pohyblivé a jediná elita může zdecimovat půlku týmu.

A hlavně na nejvyšší obtížnost naplno vynikne síla Swarm Enginu, když na vás žene všechno, co hra nabízí. Při tom, jak pěkně vypadají prostředí, nepřátelé a co všechno na obrazovce naráz vidíte, mě nepřestalo překvapovat, jak pěkně všechno běží. Hra zvládá bez záseků simulovat průjezd realistickým bahnem mezi hordou desítek nemrtvých, kdy vše kolem bouchá a hoří.

Když mapy objíždíte poctivě, většina misí trvá kolem hodiny čistého času, z čehož si můžete vypočítat, jak dlouho u hry asi strávíte. S pokročilou obtížností se časy prodlužují, protože ačkoliv máte silnější vybavení, každý projetý bod se počítá a ušetřené zásoby se váží zlatem. V neposlední řadě boje proti častějším a větším hordám samozřejmě taky zaberou víc času.

Evoluce zombie akcí

Často jsme při hraní Toxic Commanda vzpomínali na staré dobré Left 4 Dead, protože přináší staromileckou kooperativní zombie akci ze stejného těsta, ale s dostatkem vlastních přísad, aby stála na vlastních nohou a neměli jste pocit, že hrajete tisíckrát to samé. Originální vzhled zombíků, technologie Swarm i simulace bahna, kterým se budete brodit s vozidly, vnáší do herních sezení svěží vítr. Občas se sice dostaví pocit, že by hra potřebovala trochu rozmanitější obsah než kosení hord a popojíždění proložené občasnou opravovací minihrou a nošením věcí, ale pak se rozezní hudební motivy naplno, horda se rozeběhne vaším směrem a pochyby se rozptýlí v extrémně zábavné destrukci.