Jets'n'Guns

2D střílečky stále žijí

Toliko tedy nezbytný historický úvod pro osvěžení paměti, po kterém následuje neméně nezbytná lekce ze současnosti – uběhlo dalších deset let a 2D střílečkám se překvapivě stále daří! Pravda, zejména v Japonsku, ale některé nejlepší tamní tituly si mohli vychutnat i naši konzoloví bratři v Česku. Ikaruga, R-Type Final i Gradius V navíc patří mezi to vůbec nejlepší, co se kdy v tomto žánru objevilo a jsou zosobněním čistokrevné hratelnosti. Ostatně, v shoot-em-ups (jak se tomuto druhu her také říká) nikdy nešlo o silný příběh, komplexní postavy a emotivní hratelnost. Šlo tu o soukromý souboj mezi hráčem a hrou, ve kterém nezáleží na ničem jiném než na hráčově zručnosti, paměti a (proč to nepřiznat) často i štěstí.

Blažená nevědomost

Hra Jets ‘n’ Guns byla ve vývoji přes čtyři roky, což se může zdát na podobně „jednoduchý“ projekt neobvykle dlouho. Navíc je sympatické, že autoři k projektu nepřistoupili jen jako k finanční investici s cílem vydělat peníze, ale především jako k uměleckému dílu. Vysnili si svou hru, přesně věděli co dělají a spoléhali na to, že se bude líbit i hráčům.

Jets ‘n’ Guns totiž popírá mnohá zažitá pravidla arkádových stříleček a spousta věcí tu funguje úplně jinak než jsou fanoušci shoot-em-ups zvyklí. Je to ale paradoxně jedno z nesporných kouzel hry – ta sice v mnoha směrech může působit nevyváženě a nedodělaně, pak ale najednou narazíte na jednu z několika geniálních a svěžích myšlenek, které by znalci žánru vůbec nepřišly na mysl a pochopíte, že měl tento postup hodně co do sebe.

Vzhůru na nákupy

Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Jets ‘n’ Guns (JNG) jsou výjimkou a klasický žánr plný klišé tu najednou působí čerstvě a neotřele. Ale všechno má své meze, pochopitelně – pokud jde o příběh, nic rafinovaného tu naštěstí není a je tu opět to staré dobré klišé o záchraně vesmíru. Usedáte do kokpitu bídně vybavené vesmírné lodě a pouštíte se do nerovného boje proti tisícům protivníků na zemi i ve vzduchu. Ovšem první (a největší) překvapení vás čeká ješte před tím, než zlikvidujete prvního z nich – máte 80 tisíc jakýchsi zogrimů a za ně si můžete dle svého uvážení pořídit patřičnou výbavičku.

Už před první úrovní je vám plně k službám hezká řádka různých zbraní. Zvolit si mezi nimi nebude nic snadného, takže určitě přijde vhod jakási testovací úroveň, kde si můžete jakoukoliv nakoupenou kombinaci bez rizika vyzkoušet. Jakmile se totiž pustíte do ostré mise, není cesty zpět a nezbývá než využít to, co je k dispozici a pokusit se zlikvidovat co nejvíce nepřátel a sebrat co nejvíce bonusů. Protože na konci úrovně vás to všechno čeká nanovo a bude vhodné mít na utrácení co nejvíce prostředků.

Bystří už vědí – právě tohle je největším specifikem JNG a právě tohle hru nejvíce odlišuje od ostatních her tohoto žánru. Ne snad, že by to byl úplně převratný nápad (viz již zmíněný Tyrian), ale drtivá většina shoot-em-up nabízí poměrně jednoduchý systém vylepšování zbraní pomocí sbírání power-upů po zlikvidovaných soupeřích. V JNG budete mít v průběhu hry k dispozici téměř 60 různých zbraní a zhruba 20 speciálních power-upů.

Hackovací systém Atarix

O propracovanosti hry a perfekcionismu autorů svědčí i hackovací systém Atarix, se kterým je spojena jedna osvěžující vychytávka hratelnosti. V průběhu hry můžete totiž sbírat zamčené kontejnery, které ukrývají nějaký předmět – může jít o bezcenný odpad, ale také o nějaké drahé zařízení, které lze výhodně prodat. Za normálních okolností nemáte šanci se dostat dovnitř, ale poté co si pořídíte Atarix se můžete pokusit hacknout přístupový kód, přičemž hackování probíhá ve formě jednoduché minihry po vzoru stolní hry Logik.

Peníze na nákupy získáváte na základě výkonu v úrovních, tedy za zničené nepřátele nebo třeba sebrání finančních bonusů. Rozdíl mezi tím, kdy budete jen pasivně uhýbat a aktivně likvidovat může být, přepočteno na peníze, poměrně značný. Přesto po pár prvních úrovních, kdy budete nadšeně likvidovat a syslit peníze, zjistíte, že tu nejde ani tak o piplání vaší lodě, ale jednoduše o instalaci co možná nejhrubší síly.

Byla řeč o frenetické, zuřivé a zběsilé akci a to platí skutečně doslova. Popsat průběh oněch dvaceti misí není vůbec obtížné, je to zkrátka takový Painkiller v shoot-em-up žánru. Žádné zdržování nějakými komplikovanými úkoly, prostě letíte zleva doprava, uhybáte střelám, překážkám a nepřátelským jednotkám, které se zároveň snažíte zlikvidovat. Až na pár případů (krátký doprovod jiné lodi, kdy musíte dávat pozor na sebe i na ní nebo třeba úkol trefit se bombou do konkrétního místa) je to skutečně primitivní střílečka bez nejmenších zákysů.

Alespoň špetku nápaditosti a originality však vyžaduji od bossů na koncích úrovní, což je za běžných okolností vyvrcholení každé úrovně a v podání zmíněných titulů Ikaruga, Gradius V nebo R-Type (nezapomenutelná Mothership ze třetího levelu, pamatujete?) vás zpravidla čeká nerovný souboj proti nepředstavitelné přesile, na kterou nevyzrajete jen silou a obratností, ale zejména inteligencí. Bohužel, v podání Jets ‘n’ Guns jsou finální bossové naprosto sterilní a jsou jen o poznání větší a odolnější než běžné jednotky. Tolikrát jsme pochválil důslednost a pečlivost autorů a tady, v jednom z nejdůležitějších symbolů arkádových stříleček, neomluvitelně selhali. Škoda.

Nelehké hodnocení

Je to hra česká, navíc nezávislá a prodávaná levně přes internet, je to mrtvý a přesto mezi pamětníky oblíbený žánr, je to staromódní 2D grafika v přežitém rozlišení - hodnotit takovou hru a udělit jí skóre není snadné. A výsledek je přitom dávno jistý: třemi dimenzemi odkojení hráči se nad ní jen ušklíbnou, zatímco ti, kdo zlatý věk arkádových stříleček pamatují, si Jets ‘n’ Guns naopak naplno vychutnají, ať už budou či nebudou v jednotlivých argumentech souhlasit. Kam patříte vy?