Jack Keane and the Fire Within

Skoro se chce Jack Keane and the Fire Within srovnat se sérií The Walking Dead. Ne snad kvůli její příběhové rozmáchlosti a naléhavosti, ale čistě jen proto, abychom si názorně ukázali, co všechno se tvůrcům z Deck13 a Astragon nepovedlo.

I když sérii The Walking Dead rozhodně nelze zařadit mezi dokonalé hry, veškeré své slabosti dokázala skrýt za povedený příběh, který na sebe vrstvil vztahy s jednotlivými přeživšími. Akční pasáže nebyly nijak originální, alespoň však hře propůjčovaly dojem různorodosti. K tomu všemu byly herní obrazovky často zasypány aktivními předměty a sem tam vykoukla zajímavá logická hádanka.

Jack Keane and the Fire Within je ve všech těchto směrech nesrovnatelně chudší, téměř až plochá hra. Příběh hry vás zavede do vězení, kde sdílíte celu se šamanem, který umírá, a vy se z ne úplně známého důvodu pouštíte za rozkrytím jeho tajemství, protože vám hlodá ve vaší pomatené mysli. Základní myšlenka posedlosti titulního hrdiny by mohla být mnohem lépe vysvětlena. Ostatní adventury to umí, a nejen adventury - zvládají to i jiné hry obecně. To by však Jack Keane and the Fire Within nesměla být na slovo skoupá a nesměla by se v nabízených rozhovorech zdráhat trošku rozmáchnout.

Při výměně slov se tak spíše než detailů dočkáte transcendentální trapnosti. Jak jinak vnímat vtipy, které přestaly být vtipné asi tak před deseti lety? Viz třeba lokace, kde se snažíte naštvat oficíra přístavu, abyste mu mohli pořádně nabančit, čehož dosáhnete hláškou: „Hej, víš kolik je potřeba Němců na zašroubování žárovky?“ Vážně? Hej, víš kolik je třeba Němců k napsání vtipné hry?

Vtipy tohoto ražení se zde objevují s železnou pravidelností asi tak jednou za dvacet minut. Dobře, ani tohle nemusím chápat, jelikož humor je relativní pojem a co přijde vtipné jednomu, nemusí rozesmát druhého. Neustále se opakující soubojové minihry však už nelze omluvit žádným způsobem. Leda že by Jack Keane and the Fire Within měla na přebalu vyraženou poznámku: „Nejkvalitnější simulátor nudy“.

Pokud autoři chtěli souboji svůj titul zpestřit, měli dát hráčům zcela volnou ruku a ne je nudit koukáním na stále stejné animace a nutností klikat v daném časovém limitu na ikonku způsobu obrany nebo útoku. Vesměs jde v každém souboji o ty samé položky, jelikož se ten správný pohyb většinou musíte naučit těsně před daným soubojem. Ani nemluvím o frustraci, která se vás zmocní ve chvíli, kdy náhodou kliknete špatně a musíte tak situaci zopakovat. Tohle není zábava, tohle je chůze v bludných kruzích.

Jack Keane and the Fire Within je akční 3D adventura, z čehož plyne mnoho dalších nemocí. Pokud máte rádi pohádkový grafický styl, jednotlivé lokace se vám do jisté míry budou zamlouvat. Na poměry adventurního žánru však zejí prázdnotou, málokdy nabídnou dostatek aktivních předmětů a nepotěší vás ani nutnost řešení logických zádrhelů na několika místech najednou.

Jeden z hlavních a fatálních problémů hry ale spočívá v tom, že hádanky jsou čitelné a jejich řešení až žalostně jednoduché. Zahrajete si za Jacka, šamana a časem i jeho milou. Jediný výraznější rozdíl mezi hrou za různé postavy spočívá v tom, že Jack (šaman atd.) si s nástrahami poradí hravě kombinováním určitých předmětů a svého nože, zatímco jeho milá na to jde prostřednictvím brokovnice.

Nelze též zapomenout na krkolomný styl ovládání a otravnou kameru. Ve hře si můžete vybrat mezi ovládáním hlavní postavy klávesnicí (tlačítka WASD) nebo myší. Pokud se rozhodnete pro myš, budete svého svěřence uvádět do pohybu podobným stylem, jako se ovládají postavy ve hrách pro dotyková zařízení – tedy pomalým nebo rychlým tažení do určitého směru. Problém je v tom, že tento systém nefunguje.

Ovládání je nemotorné, nepřesné a nepomáhá mu ani nezbedná kamera, která po většinu času pevně sleduje pohyb hlavní postavy, navíc z dost z nepochopitelných směrů. Mnohokrát se vám stane, že budete mít problém vstoupit do místnosti či chodby. Třešní na dortu jsou „cool“ prostřihy, ve kterých budete muset po několik sekund civět do rozteklého předmětu v popředí a doufat, že se obraz zase „spraví“ a nebudete nuceni restartovat celou hru. Ne vždy se ale naděje promění ve skutečnost.

Do celé té mizérie vás autoři ještě nutí poskakovat po plošinkách, což je vzhledem k technické nedokonalosti zábavné asi jako přímý přenos z jednání parlamentu. Na začátku měl nejspíš Jack Keane and the Fire Within docela dobrou myšlenku, ta se však setkala s naprosto tragickou realizací. Tahle hra je jen pro masochisty nebo skalní fanoušky prvního dílu, který sice nikdy nepatřil mezi špičku, ale mezi slušný standard určitě.