Ixion

Starpunk

Důvodem, proč vám Ixion, netradičně pojatá budovatelská a manažerská strategie o vesmírné kolonizaci, mohla utéct, je datum vydání. Jako spousta dalších zajímavých titulů se i Ixion rozhodl vyjít koncem loňského roku, a stát tak hrdě po boku nejrůznějších blockbusterů. Ty se zčásti přelily i do prvních týdnů nového roku a menší projekty tak mohly uniknout vaší pozornosti.

Je to velká škoda. Ixion je evidentně inspirován jinou budovatelskou strategií, Frostpunkem, ale bezhlavě se nedrží zavedeného mustru. Naopak přidává několik dalších, vlastních vrstev – a to doslova.

Cesta do vesmíru se tu dělí na tři různé obrazovky. Na základní úrovni jsou k dispozici jednotlivé oblasti vesmírné stanice, ve kterých budete trávit čas budováním skladišť i obytných budov, zajišťováním zpracování zdrojů a tak dále. Prostřední vrstva nabízí fenomenální výhled na celou stanici. Zde si můžete prohlédnout, jak vypadá vnější plášť, rozšiřovat povrch o solární panely, občas i vybudovat něco speciálního. Jen natírání barvou tu chybí!

Poslední obrazovkou je mapa slunečních soustav. Jde o záchytný bod pro hlavní dějovou linku a také o nedílnou součást průzkumu vesmíru a pátrání po zdrojích, ale najdete tu i plno menších odboček a zajímavostí. Ty dotvářejí celkový obraz hry a příběhu, který je zahalen vesmírným prachem tajemství.

Ve vesmíru vás nikdo neuslyší stavět

Onu zmiňovanou podobnost s Frostpunkem hráči pocítí nejvíc na první obrazovce, ve stavitelském módu. Styl zobrazení, umisťování budov nebo rozvádění cest, to všechno je Frostpunku opravdu velmi podobné, stejně jako některé základní mechaniky. Jen místo udržování tepelného generátoru si hlídáte výrobu energie, ale máte tu výzkumnou stanici pro nové budovy a technologie a budete muset řešit drobné incidenty s kolonisty na palubě stanice, přičemž vaše reakce a sliby budou ústit v nejrůznější bonusy, postihy a drobnější úkoly.

Podobně jako ve Frostpunku, i v Ixion budete zápasit především se svými vlastními schopnostmi plánování, nedostatkem zdrojů a také místa, což pociťují nejvíc ze všeho samotní kolonisté. Vesmírná stanice nabízí šestici sektorů, které je možné postupně obsazovat a udržovat pak mezi nimi rušné tepny převážející nejrůznější zdroje a lidskou pracovní sílu. Kouzelné na celé věci je, že každý sektor je třeba samostatně spravovat, ale zároveň žádný nemá velkou šanci na samostatné přežití a odtržení od zbytku stanice, mimo jiné právě kvůli nedostatku místa na stavbu budov.

Jde o zajímavý a zrádný prvek, protože na jedné straně vás hra elegantně vede za ručičku a prochází s vámi lineární příběhovou část, na straně druhé ale některé drobnosti zatajuje. Především pak reálnou velikost některých budov, stejně jako nutnost mít je umístěné na samém okraji daných sektorů, aby měla budova přístup k prázdnotě vesmíru.

Nebudu lhát, hned při prvním hraní jsem těžce narazil, protože jsem si volné místo vytvořené sběrem surovin zastavěl a pak najednou nebylo kam umístit velké doky nebo vystřelovače sond. Ixion navíc trpí nemožností přesouvat budovy jinak než jejich rozebráním na atomy a následným sestavením jinde. A udělejte to ve chvíli, kdy si nemůžete dovolit odstavit například budovy generující základní obživu vašim kolonistům!

Mrzí mě jednak nemožnost budovami pohybovat, jednak skutečnost, že jejich velikost je mírně naddimenzovaná a hra v tomto směru nepracuje například s možností stavět do výšky spíš než do šířky, protože jednotlivé sektory na vesmírné stanici by k tomu z podstaty věci vybízely. Nemluvě o tom, že by bylo skvělé mít možnost budovy přímo spojené s aktivitami ve vesmíru napojit na druhou obrazovku s výhledem na vakuum a pozorovat v reálném čase, jak stanice získává novou podobu.

Vy jste se zase kochal, astronaute, viďte?

S tím, jak roste osazenstvo startovního sektoru, rostou také energetické náklady na provoz celé stanice a poptávka po nejrůznějších udělátkách, například po možnosti přesouvat celou stanici mezi oběžnými drahami a podobně. Od toho je tu druhá herní obrazovka, která vám dává možnost pozorovat vesmírnou stanici v celé její kráse.

Je potřeba uznat, že i přes vybraný žánr a patrně nevelký rozpočet vypadá v některých momentech Ixion naprosto neskutečně. Když pomineme úvodní filmovou sekvenci, je to právě pohled na druhé obrazovce, kde celá hra vynikne. Je proto škoda, že se budovatelská část odehrává ve stísněných, potemnělých podmínkách interiéru stanice, protože v této části si už grafickou stránku příliš neužijete a ve třetím okně jde spíš o taktické posunování miniaturních lodiček a odznáčků po vesmírné mapě. Mít víc možností, jak strávit čas v této sekci, rozhodně bych se nezlobil.

V praxi budete trávit čas spíš na třetí obrazovce, která zabírá širší vesmír. K jeho průzkumu jsou tu nejprve sondy, které ručně vystřelujete do prostoru na základě předběžného průzkumu a analyzujete nejlepší místa například pro těžařské lodě. Je to takový hodně osekaný sběr a lokalizace surovin z druhého Mass Effectu. Předem tedy zjistíte, jaké suroviny se v oblasti plus minus nacházejí, vystřelíte sondu, ta zmapuje oblast a řekne: „Zde kopni.“ Sondy nicméně musíte opravdu ručně střílet a ideálně i ručně vyrábět (respektive výrobu zadávat), protože je snadné zapomenout na jejich výrobní linku a pak zjistit, že chybí zásadní zdroje.

Průzkum vesmíru zajišťuje kromě sond i vědecký tým s vlastní lodí, přičemž množství plavidel je omezeno počtem doků, které si postavíte přímo na základně. A protože místo a přístup do vesmíru nejsou nekonečné, rozhodně nehrozí, že byste křižovali soustavou jen tak zbůhdarma.

Na vědecké výzkumy je navázaná spousta příběhových sekvencí i herních mechanik, především získávání výzkumných bodů potřebných k rozšiřování zázemí a pro stavbu nových budov. Střípky děje, propojené často právě s průzkumem vesmíru, jsou prezentovány jako malé rozhodovací obrazovky gamebookového typu, a byť často odhadnete výsledek, někdy vedou do neočekávaných dějových míst a zvratů. Navíc tímhle způsobem získáváte nové zdroje i kolonisty.

Vesmír je nekonečný, ale zábava ne

I když je Ixion zábavná budovatelská strategie s občas naprosto úchvatným vizuálem, nelze se zbavit dojmu, že to mohlo celé dopadnout o řád líp. Především bych vytknul rozdíly v tom, kdy a jak vás hra navádí a kdy vás nutí experimentovat. A když hrajete naslepo, často se v tom pořádně vymácháte. I rozdělení na tři různé obrazovky působí nevyrovnaně a především ta druhá s výhledem na celou stanici by si zasloužila větší péči.

Doufal jsem, že Ixion bude vesmírný Frostpunk. Nic víc, nic míň. Není přece potřeba znovu vynalézat kolo, jen k němu přidáte jinou karoserii! Ixion ale zkusil ještě tunit, ladit a přidávat vrstvy, což se nakonec paradoxně moc nevyplatilo.

Nic z toho, co hře vytýkám, ji vyloženě nepotápí do podprůměru. Naopak, fanoušci žánru by si ji určitě měli vyzkoušet, protože nabízí solidní budovatelskou a manažerskou zábavu, tu a tam velmi krásné výhledy a absenci bugů. Mohlo to být lepší? Rozhodně. Ani tak to ale není zlé.