Iron Front: Liberation 1944
Pokud máte chuť vzít do ruky editor a pohrát si v něm s tančíky a vojáky, tak vás Iron Front: Liberation 1944 potěší. Jinak je to ArmA 2 promítnutá do kulis 2. světové války, která do detailu provedené modely techniky i zbraní používá v neobratně poskládané singleplayer kampani a v bezkrevném multiplayeru, o který není zájem.
Další informace
| Výrobce: | Koch Media |
| Vydání: | 25. května 2012 |
| Štítky: | akční |
ArmA 2 má svůj nenapodobitelný styl. Není to jen tím, že se snaží v co největší možné míře simulovat účinnost zbraní. Boj v ArmA 2 je specifický díky otevřené krajině i extrémně rozmanité bojové technice a významně ho také tvaruje chování AI, která ne vždy dobře dokáže otevřené prostředí využívat. Iron Front: Liberation 1944 přitom tento styl přejímá se vší jeho krásou i chybami, až si člověk říká, jestli si zaslouží postavení samostatné hry (kterou formálně je!), nebo patří spíš do škatule běžných druhoválečných módů.
Splněný válečný sen
Právě editor misí, naprosto totožný s tím z ArmA 2, zde samozřejmě nechybí a jakkoli to zní podivně, Iron Front tento fakt zachraňuje od pohromy. V editoru najdete zhruba 35 detailně modelovaných obrněných strojů i letadel, několik desítek typů vojáků, uniforem a zbraní, což je slušný arzenál, s nímž se dá nádherně vyblbnout. Skvělé není snad jen ozvučení techniky a zbraní, které je nejen u německé pušky Mauser velmi nevýrazné. Občas zarazí také účinnost některých zbraní zejména u tanků, kdy například masivní 88mm dělo Kingtigera mělo problém s ruským SU-85. To jsou však spíše drobnosti, které časem doladí patche.
Jen pro veterány
Nabízený arzenál je doplněn čtyřmi mapami, které jsou vhodné jak pro malé řeže o jednu vesnici, tak pro tankové bitvy, v nichž kilometr není žádná míra. Ve větších bitvách se dá využít i velitelský mód z ArmA 2, ve kterém se stáváte velitelem nejen několika vojáků, ale i mnoha dalších jednotek, čímž hra přeskakuje ze simulace na strategii. Kdo neví, oč jde, nezbude mu nic jiného, než si doplnit vzdělání. Ostatně všichni, co chtějí hrát Iron Front: Liberation 1944, by měli mít za sebou alespoň nějakou hru od Bohemia Interactive a měli by vědět, jak to v nich chodí.
Hráči, kteří s ArmA tituly nemají zkušenosti nebo jsou zvyklí na styl Call of Duty a jeho koridory, ve kterých lítáte jako koule v kulečníku, zaručeně Iron Front šmahem odsoudí k trestu v podobě odinstalace. Pro ně je takřka nemožné přežít déle než pár minut a nikdy nezjistí, kdo je sejmul. Ovládání je navíc od běžných akčních her také dost odlišné a především ve chvílích, kdy se budete snažit velet, vám přijde extrémně komplikované – pokud jste opravdu nováčci.
Taková ArmA 2 prostě je a Iron Front logicky také, když běží na stejném enginu. Buď ji přijdete na chuť, nebo ji zavrhnete a budete v jiných hrách pokračovat po dráze virtuálního Johna Ramba. Pokud jste s tím smíření a opravdu víte, do čeho jdete, tak spusťte jednu ze dvou kampaní – buď za Rusy, nebo za Němce.
Z okopů do tankových bitev
Tvůrci Iron Front: Liberation 1944 nejsou nelítostní pancharti a jdou na hráče pozvolna. Je příjemné, jak v obou kampaních pomalu přituhuje a z pozice vystrašeného Hanse nebo Volodi se postupně dostáváte od velení několika chlapů, až k zmíněnému vedení celé operace a velké tankové bitvy. To jsou viditelné odlesky Operace Flashpoint, alespoň co se týče pomalého postupu v obtížnosti, ale i náplně misí, kterých je v každé kampani po osmi. Jsou tu menší bitvy několika jednotek; jindy vezete svůj zadek v transportéru a jste přepadeni ze zálohy; nechybí známá noční plížení a diverzní akce, které pak střídá obrovská bitvou tanků IS-122, útočících po ruském vzoru čelně proti pozicím protitankových děl.
Hromadný útok pěchoty a tanků sice vypadá působivě, ale když ho musíte absolvovat více než desetkrát, vytratí se jakékoli jeho kouzlo. V reálu jsou podobné situace hodně nebezpečné a šance na přežití malé, ale i přestože hrajete simulaci, chcete se v prvé řadě bavit. Vývojáři Iron Front se zkrátka nechali možnostmi enginu v oblasti simulace unést, což je ve spojení s jejich nezkušeností a bugy smrtící mix, který singleplayer kampaním sráží vaz.
Taktické vyčkávání
Koupit si Iron Front: Liberation 1944 kvůli singleplayeru je jako hodit prachy do řeky. Multiplayer tu sice je také, ale ani ten nepřilákal mnoho hráčů. S Iron Front zkrátka musíte mít jiné záměry, než je v podobných hrách obvyklé. Musíte ji chtít kvůli pohledu na vymakaný model Panzer IV, který si umístíte v editoru do některé z čtveřice nových map, pro zábavu proti němu postavíte pár ruských „téček“ a budete si takto bezstarostně blbnout. Možná vám z toho časem vznikne nějaká mise.
Právě v tom spočívá hlavní potenciál hry, na které je vidět spousta práce, ale zároveň i nedostatek zkušeností autorů s tvorbou komplikovaných misí. Iron Front si tak užijete hlavně jako válečné jančení v editoru, než coby vojenskou akci s klasickou kampaní a multiplayerem. Je to samozřejmě obrovská škoda, protože podobné projekty se nerodí dvakrát do měsíce, ale jednou za několik let. Alespoň teď mají tvůrci dost času na opravu všech rozbitých částí hry.