Injustice: Gods Among Us

Těžko říci, zda právě pozadí hry nějak více zapůsobí v našich končinách, kde tyto slavné komiksy nepatří mezi pilíře popkulturní zábavy a kromě Batmana a Supermana asi většina o hrdinech DC moc neví (a při mizerných filmových adaptacích jako byl Green Lantern se není čemu divit). Ale bez ohledu na to je třeba vědět ještě jednu věc – Injustice: Gods Among Us je zatraceně dobrá bojovka.

Bylo nebylo...

Pro příběhové pozadí obecně bojovek platí, že většinou je úplně jedno, co se děje. Hlavní je stejně ta aréna, kde si budete rozbíjet ústa. Injustice: Gods Among Us má samozřejmě vůči DC a fanouškům povinnost nějak odůvodnit, že proti sobě stojí superhrdinové a občas spolupracují s padouchy. Proto zde nějaký smysluplný příběh je. Tedy na poměry bojovky a komiksového univerza.

V paralelním světě, na které se v komiksech hodně hraje, zajde Joker tak daleko, že pomocí atomovky (není to žádný troškař) zabije Lois Lane a s ní i Supermanova nenarozeného syna. Americkému skautíkovi z toho, celkem logicky, definitivně hrábne, Jokera vyvrhne (mimo záběr) a nastolí celosvětový režim, kde platí, že: „kdo není s námi, je proti nám a skončí pod drnem“.

Shodou okolností se zde ocitne i skupinka superhrdinů a záporáků z „naší“ DC linie a na konflikt je zaděláno, protože fašoun Superman prostě není tolerantní ani tolerovatelný. Kampaň je díky tomu solidně odvyprávěna, má několik dobrých momentů a nedělá si nějakou ostudu, spíše naopak, občas umí i chytit za emoce, což není u bojovek automatické.

Lehko na cvičišti, snáze na bojišti

Ani po absolvování příběhové kampaně nelze doporučit hned skákat do online klání - pokud nemáte ocelové nervy. Sice platí, že soupeřením s lepšími se zlepšujete, a zde dokonce dvojnásob, základní komba a pravidla hry ale zvládnout musíte. Injustice se v tomto ohledu zrovna nepřetrhne, ale když si vše najdete, zjistíte, že vám k tréninku dává dost prostoru.

Kvantum novinek

Ať už jste veteráni nebo jen občasní hráči bojovek, budete se muset adaptovat na pravidla, která v Injustice platí. Tedy, ne že by byla Injustice nějak složitá. Naopak, je velmi dobře odladěná a nabízí zábavu nováčkům i hardcore hráčům bojovek. Víc, než kde jinde, zde ale platí „easy to learn, hard to master“. Co tedy budete muset zvládnout?

V mnohém je hra podobná Mortal Kombatu, ostatně ještě aby ne, když je od stejných tvůrců. Ale už tady si všimnete drobných i větších odlišností. Kupříkladu blok nyní funguje jen na pohyb od nepřítele, nemá zvláštní tlačítko (stejně jako ve Street Fighter, například).

Injustice je vstřícná k nováčkům. Komba se řetězí snadno, máte dobrý pocit z jejich napojení a není problém mít za hodinku pocit, že jste králem své postavy, byť je to zdání mylné. Už vám to ale ve dvou stačí na hodiny zápolení se spoustou zábavy.

Profíci tu pak najdou další prvky, které ocení. Combat roll pro efektivnější odpoutání od protivníka nebo útok z ležící pozice, který není lehké vykouzlit. Dále pak správné využití unikátní, přes B aktivované schopnosti postavy. Odlišná zónovací komba. Správné využití nových mechanik. Naučení se arén, atd.

Interaktivní ničení

Arény jsou barvité, zábavné a navíc mají několik úrovní, mezi nimiž je možné soupeře prohodit a přitom se ještě po cestě potluče. Důležitější je také využití interaktivních prvků. Postavy se dělí na dva typy. Ten první stylu Supermana nebo Banea je schopný tyhle části scenerie chytit a třísknout s nimi protivníka.

Druhý typ je ve stylu Batmana či Deathstroka – rychlý, de facto člověk, který používá pomůcky. Ten tyto prvky většinou využívá jako únik ze situace, taktický bod zlomu, kdy uniknete rozjetému soupeři, dostanete se z jeho dosahu a hned udeříte. Na vyšších levelech hraní, kdy stojíte proti dobrým hráčům, je tohle jeden z klíčových prvků, které musíte zvládnout. Tady stačí vteřina zaváhání a už se vezete v dlouhém kombu. Soupeřově. A bolí to.

Dalším taktickým prvkem je „super“ kolonka, která se vám plní podle toho, jak útočíte, dostáváte na budku a používáte komba. Jasně zvýhodňuje ty, kdo komba umí nad těmi, kdo jen zuřivě buší do tlačítek a doufají, že to bude fungovat. Základní princip je ten, že po naplnění jde spustit ultimátní a stylový superútok, který soupeře notně pocuchá (ale hru nevyhraje). Ale části tohoto postupně se plnícího kolečka jde využívat i jinak.

Funguje tu kupříkladu Clash systém, který jde vyvolat jednou za souboj. Soupeří se proti sobě vrhnou a oba vsadí určitou část ze „super“ kolonky. Kdo vyhraje tuto dražbu, dostane pak nějaký ten život zpátky. Jde o celkem nevypočitatelný systém, který vyžaduje dobré čtení situace (kolik mám já, kolik soupeř, vyplatí se to?).

Řekni mi za koho hraješ a já ti řeknu...

Postavy jsou většinou vyvážené a hlavně dobře odlišené. Hra za mohutného „hrobníka“ Solomona Grundyho je dosti odlišná od hry za mrštného a pekelně rychlého Nightwinga, multifunkčního Supermana, utilitárního Deathstroka nebo třeba na zvládnutí náročnou, ale silnou Raven.

Samozřejmě, komunita křičí po tom, aby byl někdo upraven, protože je příliš silný, ale velmi často jde o fakt, že se hráči nedokáží adaptovat na jiný styl hraní, tím spíše pokud někdo dokolečka spamuje to samé kombo...

Celkově se o Injustice dá říci, že v ní vše nahrává hratelnosti. Kupříkladu grafika, zvlášť při filmečcích, není zrovna ohromující, spíše naopak. Zpracování postav při boji, které z videí může vypadat tradičně "sekaně", ale v reálu podporuje čtení pohybů, což je žádoucí. Můžete tedy vysledovat, co se soupeř chystá udělat a víte, kdy dojde k napojení úderu na soupeřovu postavu atd. K tomu všemu Injustice disponuje barvitým universem a hlavně širokým spektrem postav, které se neliší jen vzhledem, ale hlavně schopnostmi a stylem. Pro fandy žánru je to zkrátka jasná koupě.