inFamous: Second Son

Verdikt
89

Je tady a říká, že je lepší. V čem? Ve všem! Nový hrdina možná nebude Coleovým fanouškům hned po chuti, ale jinak Second Son, vyzbrojen výkonem nové platformy, trumfuje veškerá očekávání, aniž by při tom pošlapal kouzlo původního inFamous. Jde o vzácnou kombinaci pokory a hrubé síly.

Další informace

Výrobce: Sucker Punch Productions
Vydání: 21. března 2014
Štítky: third person, superschopnosti, akční

Novinka od Sucker Punch Games nabízí nejen odpověď na palčivou otázku „Co nastalo po Coleovi“, ale zároveň na stůl hází pádný důvod k pořízení kouzelné mašinky od Sony. Vizuálně hra vykopává laťku hodně vysoko a například využitím částicových efektů dává na frak i mnoha hollywoodským spektáklům. Pozlátkem ale tahle historka ze Seattlu jenom začíná...

Sedm let po Velkém třesku

Hodňácký závěr druhého inFamous, který je vývojáři automaticky považován za oficiální kánon, vypadá i pár let od vydání hry jako definitivní tlustá čára za osudem Colea MacGratha. Coleovo rozhodnutí na konci dvojky vymazalo z povrchu zemského 91 % všech nadlidí. Zbylých devět procent se ovšem skrývalo pod zemí, v tajných vězeňských komplexech, kde na nich coby na pokusných králících probíhaly nejrůznější testy.

O ničem takovém nemá profesionální flákač Delsin Rowe ani ponětí. Bojuje proti systému čmáráním po zdech a sem tam něco zvandalizuje, aby se pak nechal chytit svým starším bráchou, policajtem Reggiem. To všechno se ale rychle změní, když skrz jejich zapadákov projede vězeňský vůz převážející bioteroristy. Nejde o nikoho jiného než staré dobré conduity, kteří dlouho a pečlivě plánovali útěk. Při střetu jednoho z nich s Delsinem se naplno projeví špičková genetická výbava našeho hrdiny. Nejen že má v sobě supergen, který mu umožní se v conduita proměnit, funguje navíc jako houba absorbující hned několik různých superschopností.

S velkou silou přichází... velká zábava

Delsin je tak trochu jako Rogue z X-Menů. Nemůže sice absorbovat jednotlivé schopnosti tak rychle, ale postupem času se naučí využívat víc médií. Začíná s ohněm a dýmem, které jsou samy od sebe velmi efektní a užitečné (protahování se skrz větrací šachty, rozpoutání opravdového inferna v pokročilejších fázích hry), ale teprve s příchodem do velkého města se z něj stane neonový bůh a hra začne do publika ládovat veškerý svůj audiovizuální potenciál. A že ho má na rozdávání.

Second Son ždíme novou platformu od samotného začátku, kdy si musíte ve vystrašeném těle zvykat na nové schopnosti. Delsin je sice svým způsobem vyjukané děcko, ale zároveň mu nová síla hodně imponuje. Konečně může diktátorskému režimu ukázat prostředníček s novou, netušenou razancí. Těžko říct, jestli se s ním sžijete tak rychle jako s Colem, u Delsina lze přeci jenom vypozorovat značnou dávku frackovitosti, ne nepodobnou Peteru Parkerovi ze Spider-Mana.

Jsem zlej a to je dobrý. Jsem dobrej a to není zlý...

Jestli už jste někdy inFamous hráli, budete i v Second Son po pár pohybech jako doma. Základní repertoár Delsinových prostocviků, karma na každém kroku a vertikální architektura, nutící vás neustále někam šplhat, skákat nebo rovnou létat - to všechno zůstává při starém. Sucker Punch Games, ostatně jako v případě druhého dílu, prostě neopravují, co není rozbité. Proč taky, když měli spoustu práce s novým enginem, v němž se dá rozflákat na titěrné kousky už skoro úplně všechno. Zničitelnost prostředí je o pořádný kus dál, město působí živěji a obyvatelé ho umí nejen dostatečně zalidnit, dokonce se i jako lidi chovají.

Herní mechanika působí mnohem plynuleji, pohyb hlavního hrdiny už není jen sledem jednotlivých akcí, když Delsina vodíte vysoko nad střechami města, je to tentokrát opravdový balet bez kompromisů. Útoky se dají řetězit v jakékoliv fázi letu, střílet se dá kamkoliv si zamanete a úhybné manévry fungují kdykoliv, což vám dává v bojích se silnějšími protivníky větší flexibilitu.

Systém dobíjení energie funguje stejně jako v předchozích hrách a zpátky je i stará dobrá karma, tentokrát ovšem rozprostřená i do nejpodrobnějších herních situací. Není to jen o velkých rozhodnutích, v podstatě za každý kill a způsob jeho provedení se vám dláždí buď cesta do nebe, nebo do pekla. A občas je hrozně těžké být Mirek Dušín, zvlášť když jedním pohybem ruky můžete poslat rušnou ulici do náruče zničujících plamenů.

Pardon, zase jsem se kochal

Občas prostě ujede ruka. V neonové fázi, kdy se asi nejvíc blížíte původnímu Coleovi, kradete energii z městských neonů a disponujete něčím na způsob světelného meče ze Star Wars, prostě některé superschopnosti vypadají tak cool, že se zapomenete a vyzmizíkujete všechno v dohledu, bez ohledu na civilisty. Karma trpí, ale hráč se baví.

Čas od času si to můžete dovolit, aniž byste měli výčitky svědomí, herní systém vás ale bedlivě sleduje a větší prohřešky samozřejmě „trestá“ tím, že vás odkloní k temné straně síly, jejíž příběh se větví jinudy. Až ale uvidíte, jak moc se větví strom nových schopností, které si můžete postupem času koupit, pochopíte sklony k předvádění. Delsin umí rozehrát takové orgie, že to prostě musíte někomu ukázat. I kdyby to byla jeho poslední hodinka. Naštěstí jsou tu bossové, většinou těžkotonážní naštvaní týpci, proti kterým podobné dělovky vyloženě potřebujete.

Příběh má ale vyšší tempo než v předchozích dílech a nechybí ani podpásové zvraty. Rychlé je i Delsinovo levelování, jako by se Sucker Punch snažili za každou cenu zahnat stereotyp do kouta a hodit na něj deku. Drtivou většinu herní doby se to daří. A nemalou zásluhu na tom má virtuální Seattle, který zdatně prodává potenciál nového Playstationu.

Ten dělá to a ten zas tamto. A všichni dohromady toho dělaj moc

Děj inFamous: Second Son má rozhodně co nabídnout a postavy vám chtě nechtě po pár hodinách hraní vlezou pod kůži. Jednu z hlavních rolí ale znovu hraje město. Virtuální Seattle budoucnosti není o moc větší než Empire City nebo New Marais, ale co nepobral na čtverečních kilometrech, to vynahrazuje svou propracovaností. Objektů i lidí je tu víc, obojí je křehčí a dá se ničit na víc způsobů. V kombinaci s širším rejstříkem schopností a plynulejším ovládáním je proměna série opravdu značná a hmatatelná.

Uprostřed Evropy nedoceníme, jak pečlivě byl opravdový Seattle přenesen do hry, ale město pulzuje neuvěřitelnou energií, kterou cítíte na každém kroku – ať už ze střechy slavné Space Needle, nebo při plížení se kolem bezpečnostních checkpointů. Je to next-gen? Nafouklým měřítkem určitě. Second Son předvádí věci, na které by se dýchavičná předchozí generace určitě nezmohla.

Není ale jen hezčí, hlasitější a okázalejší. Je prostě a jednoduše lepší kvantitou a kvalitou samotného herního obsahu. Playstation 4 byl pro Sucker Punch příhodným odrazovým můstkem. Dokonce i nový DualShock je využit do posledního tlačítka/hmatadla. Že je to nepodstatný detail? Ale to je právě ono, u Second Son se hraje na detaily docela hodně a překvapí vás to v momentech, kdy to nejméně čekáte.

Na tříáčkový herní blockbuster je Second neuvěřitelně soustředěný produkt, který při zahájení prodeje Playstationu 4 vyloženě chyběl. Ale lepší pozdě než později, Delsin Rowe právě přichází s pořádným rachotem. A soudě podle toho, kam jeho příběh směřuje, za sebou zanechá i pořádnou ozvěnu.