Indika

Protože Indika je takřka dokonalý zástupce krátkých příběhových adventur, které se nebojí experimentovat, vypráví poutavý příběh, a hlavně si skvěle a tvořivě hraje s médiem videoher jako takovým. 

Kdesi v ruském klášteře

Indika je jeptiška ortodoxního kláštera kdesi na Sibiři. Přestože se snaží pomáhat, je tak trochu nemehlo a ostatní řádové sestry se jí vyhýbají jako... no jako čert kříži. Holčina s nevinnýma zelenýma očima zřejmě skrývá nějaké tajemství. 

Jakmile Indika dostane za úkol doručit zapečetěný dopis do sousedního kláštera, začne se rozvíjet parádní příběh, který vás zřejmě přikove k monitoru až do úplného konce. Indika není dlouhá hra, dohrajete ji za nějaké čtyři hodiny, tak vám nebudu zbytečně vyzrazovat příběh.

Tematické kruhy jsou ale fascinující, lidské a hluboké. Indika před vás klade spoustu otázek: Spirituálních, náboženských, o svobodě, lásce, chtíči, odpuštění. Ne nutně na vznesené dotazy dostanete odpověď, ale ani to není zapotřebí. Indika dokáže bravurně poškádlit právě mírou zamyšlení. Občas se sveze po povrchu, jindy zase zabředne do tématu až po kolena a pěkně vás v něm vyráchá a donutí vás šarádami hledat odpovědi hlavně v sobě. 

Evokativnost provází parádní scénář, dialogy a herecké výkony. Například fantastický vnitřní rozhovor o kvantifikaci hříchu ve vztahu k nedoručenému dopisu. Pokud je nedoručené psaní malý hřích, kolik takových psaní musí pošťák zanedbat, aby se to vyrovnalo třeba vraždě? Odpověď je, samozřejmě, tisíc. Ergo je Česká pošta plná vrahů. 

Síla videoher 

Indika by nemohla být nic jiného než videohra. Nejde z ní udělat film, ani povídku, žádné jiné médium nedokáže odvyprávět příběh mladé řeholnice jednoduše proto, jak kreativně si hraje s interaktivitou, žánry a perspektivou. Opět, každá kapitola je takové malé překvapení, tak nebudu nic prozrazovat, ale Indika zdaleka není jen 3D chodicí adventura. 

Je ale důležité, že v jádru je to pořád hra, která využívá síly svého média tak, aby přednesla promyšlené sdělení. Je to trumf vyložený všem těm simulátorům chůze, které definici interaktivního média zneužívají velmi volně a okrajově.

Ani chvíli se nebudete nudit, protože vás kupředu neustále táhne skvělé tempo vyprávění, jež tak akorát drží karty u těla, abyste chtěli rozkrýt odvíjející se drama, a zároveň se budete těšit na každé další tvořivé představení, které před vámi tvůrci ze studia Odd Meter vyseknou. 

Jádro hratelnosti, neboli to, co ve hře jako hráči budete dělat, není nijak objevné. Narazíte na jednoduché hádanky, místy si trochu zabloudíte prostředím v hledání správné cesty dále. Zkrátka nic zase tak originálního, ale zásadní je kontext, v jakém se hratelnost odehrává. Nemluvě o faktu, že jen málokdy bývá dění na obrazovce samoúčelné a neslouží k podtrhnutí nějaké myšlenky nebo zvýraznění pointy.

Kromě míchání žánrů se dočkáte i zdánlivě neslučitelných koktejlů motivů. Počínaje hudbou, která magický realismus Ruska z konce 19. století podkresluje sem tam popem, jindy 8bitovým chiptunem. A konče u nespecifikovatelného uměleckého stylu, jež v sobě mísí prvky slovanského venkova až po zvláštní religiózní brutalismus. 

Indika je zkrátka ve všech ohledech bizarní. Ale v tom nejlepším slova smyslu. 

Čáry Unreal Enginu 

Unreal Engine, jak je zvykem, dokáže vykreslit krásné scenérie a maniakálně detailní prostředí. Obzvláště interiéry světnic v těch pár chudých vesnicích jsou kouzelné. Putování po Sibiři je jinak bezútěšné, vybledlé, často stísněné v úzkých koridorech, nebo naopak megalomanských síních a halách.

Je bezvadné, že grafický engine umožňuje dělat i malým studiím hry, které tak dobře vypadají. Byť se sluší opomenout, že se občas zblázní animace a fyzika. Nejde ale o žádné hru bořící bugy nebo zásadní a častou překážku, která by kazila požitek z díla. 

Pořád se bavíme o únosné míře neotesanosti, která je v takto malé produkci naprosto v mezích tolerance. Oproti tomu naopak parádně funguje mimika postav a dabing. Úsilí šlo zkrátka do těch míst, na kterých v Indice záleží. 

Indie klenot 

Až se budou na konci roku sestavovat nejrůznější žebříčky nejlepších her roku, Indika by v nějakém z nich rozhodně měla figurovat. Stává se velmi vzácně, aby mě hry dokázaly překvapit a Indice se dařilo od začátku do konce.

Není nikdo, komu bych nedoporučil, aby na jeden podvečer usedl k monitoru a užil si bizarní příběh o jeptišce, která to v životě nemá lehké. Evokativní témata a výborné zpracování ve vás budou rezonovat ještě dlouho poté, co odrolují titulky. A obzvláště usilovněji bych Indiku doporučil všem, kteří hrají hry hodně, protože vám dá naději, že pořád existují nápady a výjevy, které jste ve videohrách ještě neviděli.