Incredipede

Jenže jak už je dobře známo, svět není pódium, kde se tleská všemu a všem. I ten nejlepší záměr může zůstat na půli cesty, když se mu nedostane pořádné péče. Bohužel, právě to je v jistých ohledech případ Incredipede. Jde o fyzikálně založený logický titul pojednávající o Quozzele, která je příšerkou přesně nenadefinovaného vzhledu. Jejím základním poznávacím znakem je hlavička s velikým očičkem. A všechno ostatní už máte ve své režii pouze vy.

Kolik nohou máš, tolikrát jsi člověkem

K očičku se dají přidávat nožičky a na ně dva druhy svalů – jeden hnátu popohání směrem vpřed a druhý naopak směrem vzad. Úkolem je vytvořit příšerku potřebných parametrů, se kterou se vám nakonec podaří překonat připravené překážky. Kromě stavby těla se tedy nakonec zhostíte i samotného ovládání vašeho výtvoru a překonávání nástrah jednotlivých levelů.

Protože trvá trošku déle, než si člověk zvykne na směr a pohyb nově sestavené zrůdy, respektive nedokáže si dost dobře představit, jak se bude několik svalů chovat dohromady, je potřeba ocenit možnost rychlého přepínání mezi herní a stavební částí. Tlačítko stop/play je nejfrekventovanější položkou hry, bez níž se prostě člověk nemůže obejít. A kromě toho se musí obrnit i notnou dávkou trpělivosti.

Jakmile vám příšerka začne už po desáté haprovat nebo spadne nešťastnou náhodou z plošinky dolů, člověk by jí nejraději bez milosti zpřelámal úplně všechny kosti v těle. V tu chvíli je tatam veškerá roztomilost, jíž hra od začátku dýchá, a rychle jí nahrazují pocity frustrace a beznaděje. Autor si nejspíše byl dobře vědom obtížnosti hry, a proto se hráčům snažil usnadnit první krůčky ve hře tím, že do ní zabudoval obrazový návod na sestavení šikovného individua, který s daným levelem nejlépe koresponduje.

Návod není všemohoucí

Problém je, že i když se návody vyskytují pravidelně po celou první třetinu hry, stejně to moc nepomáhá a ovládání příšerky je prostě těžké a nepohodlné. Při pochodu přes rozžhavenou lávu se nožičky zasekávají v terénu, při létání může vaše příšerka zase jednoduše zmizet mimo obrazovku a hra se přitom ani nerestartuje, nebo alespoň neukáže, kde se vaše postava právě teď nachází.

Vedle radosti z nového prostředí navíc chybí i ono zvláštní potěšení z nově získaných vlastností příšerky, které by mohlo vzejít například z nových typů končetin, svalů atd. Tvůrce se sice nechal slyšet, že v tomto směru se v zájmu obtížnosti a přehlednosti držel raději zpátky, ale těžko říci, jestli to byl dobrý tah. Místo zdrženlivosti to mohl vyřešit třeba speciálními levely nebo tematickými úrovněmi ve stylu World od Goo.

Těžká hodina

Incredipede ale není ani náhodou špatná či jenom průměrná hra, naopak. Je třeba zábavné sledovat, jak si v jednotlivých levelech vedli jiní hráči, a pak si jejich výtvory půjčit a pokusit se s nimi danou úroveň projít taky. A pokud máte hodně pevné nervy, tak se k té zábavě propracujete i při běžném hraní. Pocitu nedodělanosti se však stejně nezbavíte. Přiložený editor levelů je nicméně hezký bonus.