Humans Must Answer

Jak jste nejspíše z lehce propagandisticky zabarveného úvodu vyčetli, Humans Must Answer je mimo slepicoidně úletové zápletky standardní arkadový shoot-em-up, který vyžaduje precizní ovládnutí herní mechaniky, rychlé prsty a poněkud netradičně i trochu toho přemýšlení. Na rozdíl od spousty jiných arkádových vesmírných stříleček tady totiž nejde jen neustálé držení tlačítka pro střelbu a uhnutí před dotěrnými projektily nepřátel, ale musíte i lehce taktizovat.

Designéři hry totiž vaši lodičku vybavili nejen třemi druhy zbraní (energetické plivátko, kterému se časem samy doplňují náboje a stačí na obyčejné nepřátele, zbraně fungující na bázi hmotných projektilů, jejichž zásoby rychle mizí a samy se nedoplňují a jsou účinné proti štítům a nakonec spíše na řešení puzzlů se hodící speciální arzenál), ale také volně umístitelnou věžičkou. Tato věžička po krátkou dobu setrvává na určeném místě, pálí z jednoho druhu zbraně dle vašeho původního pokynu a pomáhá vám vypořádat se s přívalem nepřátel.

Extrémní obtížnost

Pokud si myslíte, že jde o volitelné vylepšení momentální palebné pozice, sněte dál. Věžička je esenciálním prvkem hratelnosti a na jejím správném umístění často záleží, zda misi úspěšně dokončíte, nebo skončíte jako grilované kuře. Vížku tak budete umisťovat přibližně jednou za půl minuty a zajímat vás bude nejen místo, ale i přesný okamžik stisknutí tlačítka. I taková drobnost hraje v téhle zběsilé hříčce svou roli…

Humans Must Answer je totiž hra tak neskutečně těžká, že i tutoriálový level dá nezkušenému hráči zabrat a později to je ještě horší. U každé úrovně tak nezbývá nic jiného, než se precizně naučit její rozestavění, přijít na to, kdy a kam přesně vypálit a skrz desítky nepovedených pokusů se dobrat ke sladkému konci. Ano, je to někdy opruz a občas to musíte zkoušet vážně dlouho, ale sladké v potu a krvi vydřené vítězství je něco, co se u dnešního typu her dá zažít jen málokdy.

Navíc, a to je nejdůležitější, máte z frenetické akce parádní pocit: hudba hraje, všechno kolem vybuchuje, nepřátelé se rozprskávají pod projektily z vaší lodi, ostré přesuny z jednoho rohu obrazovky do druhého dávají pocit neporazitelnosti, hladina adrenalinu se zvedá s každou střelou mířící na vás a vy se i u dvacátého pokusu celkem bavíte. Zkrátka je v celém tom lehce sadistickém designu něco, co vás nutí jít dál a „zkusit to teda ještě jednou, ale pak už na to fakt kašlu!“ Problém ale nastává, když v cca čtvrtině úrovní je tahle zábava upozaděna a nahrazuje ji jen čiré zoufalství z přepísknuté obtížnosti a nevhodně zvoleného tempa.

Střílej a kličkuj

Jakmile se však autoři trefí, je vymalováno. Střelbu střídají ve vhodných chvílích krátké puzzle pasáže, v nichž musíte rychle a bezpečně překonat nástrahy automatických dveří, padajících meteoritů, důlních vozíků a soustavy zrcadel odrážející laserové paprsky. Vaše prsty jen kmitají nad klávesnicí a v mozku máte krásně vymeteno. Tedy do chvíle, než se vám v hlavě zatmí z toho, že jste se zase někde vysekali a musíte si celý level podvacáté zopakovat.

Hrozivá obtížnost však někdy klesne díky tomu, že si můžete svou ptačí stíhačku v průběhu hraní vylepšovat. Přidáním větší zásoby nábojů, větší vrstvy pancéřování, či snížení cooldownu speciální schopnosti, jako je třeba zpomalení času, se síly vyrovnávají a návrat s vybavenou stíhačkou do dřívějších úrovní vám dovolí rozpoutat učiněné peklo. A návrat to bude nutný, protože maximální skóre v úrovni = více peněz = více vybavení = větší šance na přežití v pozdějších levelech.

Skoro se ale chce vykřiknout, že takový návrat do již proběhnuté úrovně je leckdy zábavnější, než její první průlet. V rukou totiž máte tu neskutečnou sílu udělat ze všech nepřátelských lodí kusy šrotu a oponenty kosíte v oddechovém tempu a naprosto bez problému. Necháme na vás, jestli právě pocit absolutní převahy není jedním z důvodů, proč si hry podobného střihu zahrát.

Designuj a měj nápady!

Humans Must Answer u běžného publika potom nepodrazí nohy jen vysoká obtížnost, ale i lehce stereotypní prostředí. Ve hře totiž bojujete hlavně proti lidem nebo robotické inteligenci a jednotlivé úrovně se tak často podobají jako vejce vejci (musíme ale uznat, že část na lidské planetě, kde září reklama na „Chicken Spice Curry – The Most Delicious Genocide“ a vše vypadá jako v Blade Runnerovi, je kouzelná). Samotný level-design je však docela v pořádku a někdy i příjemně překvapí.

Hra samotná nabídne své hlavně fanouškům žánru, kteří se nějaké té výzvy nebojí a dokáží překousnout jak standardní vysokou obtížnost, tak několik nepěkně přepálených úrovní. Pokud to vydržíte, odmění se vám hra nezvyklým zážitkem, jenž může nabídnout jen frenetická akce smíchaná s trochou taktiky. Zábava to potom rozhodně je, nic přelomového však nečekejte.