Horizon Zero Dawn: Remastered

Ale co naplat, nikým nežádaný Horizon Zero Dawn: Remastered je tady a... Já ho vzdor prvotním předsudkům nemůžu sežehnout plamennou kritikou. Studio Nixxes na něm totiž odvedlo náležitě poctivou práci.

Ne, takhle to dřív nevypadalo

Herní kvality neopravěkého dobrodružství Horizon Zero Dawn už jsme rozebírali hned ve dvou recenzích – jednou, když hra vyšla, a podruhé, jakmile opustila hájemství PlayStationu a podívala se na počítače. Znovu rozebírat či hodnotit herní mechaniky by proto bylo přínosné jak zametat polní cestu. Podívejme se místo toho raději na zoubek samotnému remasteru.

Pokud už s hrou máte zkušenost, ale uběhl od ní už nějaký ten pátek, dejte pozor na selektivní paměť. Nový Zero Dawn totiž vypadá dobře s jistou elegantní samozřejmostí, kvůli čemuž se pak mozek snadno chytí do paměťové pasti a bude vám hlásit, že takhle to přeci vypadalo vždycky. Ale ono fakt ne, stačí vedle sebe postavit obrázky z originálu a remasteru. Jasně, ne úplně každá lokace vypadá diametrálně odlišně, ale rozdíl je okamžitě patrný.

Nejedná se ani o žádné laciné zaostření textur pomocí AI generátoru, přibarvení osvětlení a děkujeme, padesát euro prosíme. Ne, v Nixxes například připravili novou geometrii vegetace úplně od základů, takže se porost chová uvěřitelněji a vypadá lépe. Přibyl nový detailnější mech, úplně nové textury země (viditelné zejména v Meridianu a Daytoweru), rozmanitější fauna i flora v okolí vodních toků a celá řada interakcí s materiály – Aloy rozvlní vodní hladinu, rozhrne sníh (což v originále fungovalo jen v rozšíření The Frozen Wilds) nebo písek a podobně. A zvýšila se samozřejmě i vzdálenost vykreslování detailů (LOD) a všeobecná hustota porostu, když už se současným hardwarem nehrozí, že vám z pohledu do lesa proletí grafická jednotka stropem.

Podobnou kúrou prošla i lidská sídla a třeba v Meridianu to opravdu umí udeřit do očí: Všimnete si spousty nových dekorací a ozdob, cihly vypadají krásně plasticky díky nové geometrii architektury a v ulicích, které dřív zely prázdnotou, se to nyní hemží obyvateli. Na lavičkách před hostinci posedají a klábosí popíjející vojáci, než jim začne další hlídka, tam měšťan opravuje střechu, tady se jinému rozsypala jablka a na trhu se připravte na hotový dav. Město působí organicky, úžasně živě a po porovnání s původním Meridianem má člověk vážně pocit, jako by snad hrál jinou hru.

Ta samá myšlenka vám možná bleskne hlavou i jakmile přijde na rozhovory s ostatními obyvateli. Magickou schopnost pohybu či nedejbože gestikulace totiž v původní verzi dostala do vínku jen hlavní hrdinka, všichni ostatní stáli při dialozích jak pařezy a hýbaly se jim pouze obličeje, což vypadalo prapodivně. V Nixxes proto natočili deset hodin nového motion capture pro rozhovory a cutscény. Výsledek sice nelze nazvat úplnou dokonalostí, protože intenzitu neverbálního projevu tvůrci občas malinko přehnali a postavy pro změnu někdy rozhazují rukama jak při plašení holubů, ale i tak vypadají dialogy o několik úrovní lépe než dříve.

Totéž lze nakonec prohlásit i o nasvícení a podnebných jevech. Vzhledem k četným změnám a předělávkám geometrie totiž bylo potřeba světlo nastavit prakticky kompletně znova, k čemuž si tvůrci půjčili systém Nubis z Forbidden West, který například používá pět světelných zdrojů u postav namísto dřívějších dvou a stará se i o atmosférické jevy. Těšit se můžete i na voxelovou oblačnost – na volumetrická mračna je radost pohledět, o tom žádná.

Celek vypadá opravdu znatelně lépe. V některých místech si všimnete spíše menších detailů, jiná jsou tak odlišná, že je při porovnání s původní verzí skoro nepoznáte. A na nějaké, které by vypadalo úplně stejně, či dokonce hůř, jsem snad nenarazil. Obraz je čistší, ostřejší, propracovanější a zkrátka a dobře hezčí.

A Aloy má mimochodem nově chloupky na obličeji. Což samozřejmě není úplně kardinální trhák, kvůli kterému byste hned vyskočili z křesla a utíkali si koupit remaster, ale... Jsou tam.

Obsah beze změny

Remaster poslouží především lidem, kteří se do světa Horizonu chystají poprvé, případně mají v plánu si hru střihnout znovu od začátku. Obsahově je totiž identický a byť si samozřejmě můžete importovat svou starou uloženou pozici z originálu, není moc proč to dělat, když nic nového nepřibylo.

Hratelnosti se týkají snad jen dvě malé, ale vítané změny. Zaprvé: V remasteru si můžete přizpůsobit obtížnost v každém aspektu zvlášť, tedy například zvýšit poškození, které udělují nepřátelé, ale zároveň třeba zvýšit i sílu hrdinky či srazit zdraví protivníků a vyvážit si zážitek přesně tak, jak vám bude vyhovovat. Což je fajn.

A zadruhé: Sláva nazdar, animace sbírání jde vypnout. Veteráni si jistě pamatují, že Aloy při své výpravě rve veškeré kvítí okolo sebe s vervou vyšinutého kombajnu a vůbec bych se nedivil, kdyby se ona vteřinová animace trhání bylinek při dohrání původní verze nasčítala někam k hodinám. A tyhle hodiny vám remaster milosrdně ušetří, protože nově stačí u rostliny stisknout tlačítko a rovnou se vám objeví v inventáři. Maličkost, jasně, ale nemohl jsem si ji vynachválit.

Výkon v pořádku

Hraní probíhalo na konfiguraci R9 5900X + RTX 4090. Počítačová verze původního Zero Dawn se na stejném stroji ve 4K a při plných detailech prakticky nepodívala pod 150 FPS, remaster pochopitelně běží o něco hůř, ale zase má k dispozici klasické berličky – po zapnutí DLSS v nastavení quality a funkce frame generation se snímková frekvence vyhoupla ke srovnatelným 150 FPS s propady zhruba ke 120 FPS v nejnáročnějších scénách.

Ani puristé, kteří odmítají svůj obraz svěřit moderním technologickým ďáblům, však nemusí lomit rukama – hra se v nativním 4K bez upscalingu či generovaných snímků držela okolo 85 FPS, což je pořád velmi příjemné číslo. Pro kontext: Jedná se o téměř stejný výkon, jaký můžete vidět u počítačové verze Forbidden West. Pokud vám tedy novější dobrodružství běželo v pohodě, nemusíte mít obavy, že by váš stroj nezvládl remaster.

Ovládání na klávesnici funguje bez problémů a přepínání zbraní čísly je dokonce pohodlnější než s ovladačem. Nedáte-li však dopustit na gamepad a k hraní vezmete DualSense, můžete se těšit i na využití haptické odezvy. Hra nepadala a hraní nepokazil žádný bug, po technické stránce se tedy jeví vše v pořádku. Jen pozor, Sony se nevzdala svého otravného zvyku z poslední doby a hru na PC nespustíte bez propojení s PSN účtem.

Sečteno a podtrženo, kopec práce, který v Nixxes na remasteru odvedli, se jednoduše nedá upřít. Je totiž jasně patrný a je ve hře znát, kam se jen podíváte. To, že Horizon Zero Dawn: Remastered není jen odfláknutý útok na peněženky, je zkrátka empirický fakt. Přesto se ale v koutku mysli nemůžu zbavit myšlenky: Vážně bylo potřeba tohle úsilí věnovat zrovna zde? Nenašly by se náhodou tituly, které by ho potřebovaly víc?

Inu, jasně že našly (Bloodborne, ehm?). Ale zapomeňme chvíli na jistou trpkost faktu, že se pohlaváři namísto vhodnějších kandidátů rozhodli zkrášlovat ne úplně starou a už tak velmi pěknou hru. Skutečnost je taková, že před sebou prostě máme výborný remaster. Nixxes kdesi psali, že jejich cílem bylo vytvořit takový zážitek, aby si hráči mohli dopřát Zero Dawn i Forbidden West bez znatelného vizuálního zlomu mezi starší a novější hrou. Což se povedlo – Forbidden West je sice pořád o fous hezčí, ale remasterovaný Zero Dawn opravdu nijak výrazněji nezaostává.

Pokud chcete hrát znovu a vlastníte původní verzi, upgrade na remaster vyjde na deset eur, za což přeleštěná verze bez debat stojí. Nováčci, kteří by si rádi dopřáli první výlet do stylové postapokalypsy, však možná budou mít o něco obtížnější rozhodování, protože nový nákup stojí padesát eur. Nelze však na druhou stranu upřít, že remaster vážně vypadá jako nová a moderní hra. Zda tím ve vašich očích obhájí svou cenu, nechám na vás.