Homeworld Remastered Collection

Ve staronovém kabátku

Homeworld Remastered Collection pro novou generaci v jediném balení přináší náležitě vylepšenou, ale starou atmosférou stále hýřící slavnou vesmírnou realtime strategii. V rámci kolekce zde najdete Homeworld  a Homeworld 2, stejně jako původní, neupravené verze těchto her. Stejně jako tehdy patří mezi jejich největší přednosti okouzlující 3D grafika ruku v ruce s 3D taktickou mapou, v níž je možné (a občas nutné) si hrát s různými výškami letových hladin. Stejně dobře funguje i emotivní zápletka o snaze najít svou domovskou planetu ve sci-fi spořádnou porcí religiózních a exotických podtónů. Neplatí však, že remasterovaná verze nabízí zcela stejné hry jako kdysi.

Především, ani této remasterované verzi se nevyhnuly některé neduhy spojené s archeologickým hledáním a tvorbou HD remaků. V tomto případě je největší škodou opomenutí dokonale hororového datadisku Cataclysm. Na vině je prý ztráta zdrojových kódů, Gearbox navíc Cataclysm prý nepovažuje za "úplný kánon", každopádně v kolekci ztráta třetiny obsahu značky zamrzí. Absence Cataclysm však není jediným rozdílem nové verze.

V Homeworld Remastered Collection je do vylepšené verze Homeworld 2 předělán i první Homeworld, což má za následek jeho mnohem modernější vzhled. Obě hry sdílejí i některé herní prvky té druhé – v Homeworld je tak nyní možné sbírat vraky a používat systém formací ze dvojky. Obě hry sdílejí i identický, překopaný a nádherně minimalistický interface. Výčet novinek tak přináší některé dobré i některé horší zprávy. Pro veterány, kteří by těmito změnami opovrhovali je zde možnosti spustit si obě hry v původní verzi.

Jak je to však se samotným hraním? V tom se kvůli věku hry snoubí několik geniálně předvídavých nápadů s porcí již zastaralých prvků design her z přelomu milénia. Ne vždy musí být nápady z let 1999 a 2003 příznakem žánrové artrózy, v dnešním kontextu naopak nabídnou netradiční herní příchuť. Bohužel, ruku v ruce s někdy nedopečenou remasterovanou edicí je kvůli nim nutné se smířit s občasným zakopnutím této kolekce.

Na kosmické frontě klid

Dokonale modernizovaný byl v první řadě vizuální kabátek. Často nelze dělat nic jiného, než s otevřenou pusou fascinovaně sledovat dění na obrazovce namísto taktických povelů. Většinu herní doby sice praktický stratég stráví ve strategickém pohledu na mapu, přesto je nutné se přepínat i blíže bojišti například kvůli efektivnějším mikromanagementu a tady hrozí hypnotizace krásou hry. Podobně sympaticky dodnes působí příběh. Je sice v drtivé většině identický, filmečky ale byly místy vylepšeny a obsahují kvalitnější ilustrace. Kombinace kmenové a náboženské mentality mnohých ras v Homeworldu ze hry činí něco nápadně připomínajícího třebas knižní sérii Duna, a to je rozhodně stále chvalitebné. Jinými slovy, v těchto elementech hra ani za mák nezestárla. 

Z herní složky pak stále velmi moderně působí i rychlý, plynulý styl původní hry. Samotné bitvy mezi loděmi a stíhačkami mají velmi rychlou povahu, dokonce i středně velké fregaty létají poměrně svižně. Mobilní základna ve formě mateřské lodě a carrierů k tomuto stylu neodmyslitelně patří. Ohledně svižnosti hraní nelze než vzpomenout na podobně dynamický World in Conflict – tak málo hratelnost Homeworldu zestárla, že obstojí vedle mnohem mladší značky.

Jiné elementy Homeworld Remastered Collection se přitom naopak vlečou jako přehnaně realisticky pojatá cesta k vnějším planetám. Mnohé mise se v momentkách mezi adrenalinovými bitvami mění do něčeho podobného kvalitnímu spořiči obrazovky, kdy jenom civíte na průběh těžebních operací, či krásu uzavřených mlhovin, jež naruší jen občasná přestřelka se zbloudilou perutí nepřátelských stíhaček.

Jiné mise sice naopak obsahují šílené časové limity nebo vyčerpávající souboje s neméně nepříčetnou početní převahou. I v jejich průběhu ale mnohdy dochází na nádherně klidné ticho mezi bouřemi. Paradoxně mi přišlo, že náročnější je co do obtížnosti misí první Homeworld, než ten druhý a to především pro drakoničtější povahu sběru surovin. Tím už opouštíme pochvalu za bojový systém, a přejdeme k pohlavku za management budovatelské části.

Homeworldy byly inovativní i co do přenášení jednotek z jedné mise do druhé. Krásou hry navíc, alespoň co do prvního dílu, bylo zakomponování tohoto do logiky zápletky o putování civilizace ukryté v jediné, poslední mateřské lodi. Zásadní součástí hry proto v prvním Homeworldu bylo po každé misi vytěžit mapu do posledního zrnka.

V zásadě ale platí, že Homeworld 2 suroviny vytěžil automaticky sám. Který systém používá remasterovaná kolekce je momentálně poněkud nejasné. Teoreticky by hra měla ve stylu Homeworldu 2 přenést nevytěžené suroviny z jedné mise do druhé dle objevené části mapy. Zkušenosti hráčů (včetně mých tří pokusů v jedné misi) ale ukazují, že hra tak činí velmi nahodile a pokaždé přenáší jinou cifru, neznámo dle jakého klíče.

Přesto stále na trůně

Těžení je navíc stále poměrně nepřehledné, protože i v automatickém nastavení těžební lodě často ignorují depozity surovin. Pro lepší kontrolu nad flotilou je proto stále jistější po každé misi dvacet minut šmejdit danou mapu a vytěžit manuálně co jde. Byť jde z hlediska rychlého tempa hraní o chybku, skoro bych byl ochotný tenhle prvek ocenit.

Takový těžební epilog misí v prvním Homeworldu je něco tak radikálně odlišného od všech RTS, že jde spíše o klad. Nebýt nejistoty nad principy celého systému, kdy nevíte co a jak vám hra vytěží sama. Momentálně se zdá, že je systém automatického těžení surovin poněkud rozbitý.

Není to přitom jediný problém Homeworldu Remastered. Například pátá mise z první hry, obrana před asteroidy, je v nové verzi nejenom nudnější, ale kvůli evidentně rozbitému chování jednotek i mnohem více frustrující. Stíhačky totiž v této verzi do přilétajících asteroidů samovolně narážejí a není problém během první minuty kvůli pár asteroidům přijít o polovinu flotily, která o v předchozích misích vytrestala těžce bráněnou taiidanskou základnu.

Řešením je načíst starší pozici, vystavět pouze fregaty a na několikátý pokus misí projít - není však nejmenší šance problém odtušit dopředu. Takovým problémům, ač ojedinělejším, už v Homeworld Remastered Collection skutečně tleskat nelze, a nezbývá než doufat, že je co nejdříve zalátá některý z patchů.

Pořád na jedničku

Ani několik problémů spojených s předělávkou hry ale nemůže zakrýt prvotřídní kvalitu hratelnosti, audiovizuálního pojetí i příběhu, které v sobě oba upgradované Homeworldy ukrývají. Nezbývá než doufat, podobných kvalit dosáhne rovněž vyvíjený třetí díl s názvem Homeworld: Shipbreakers. I „pouhá“ remasterovaná kolekce obou dílů je totiž jednou z nejlepších, ne-li dokonce nejlepší realtime strategií v posledním roce. Takže pokud jste ji nehráli, okamžitě to napravte, tenhle titul prostě hratelností prakticky nestárne.