Hitman: Absolution

Verdikt
83

Nový Hitman splnil předsevzetí. Je důstojným soupeřem pro Corva z Dishonored. Ještě žádná stealth akce neměla tak fantastickou prezentaci a filmové pojetí. Hratelnost je téměř tak dobrá jako dřív, jenom škoda slabého příběhu, zrychleného závěru a nepřesvědčivé umělé inteligence.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

19,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: IO Interactive
Vydání: 20. listopadu 2012
Štítky: stealth, third person, akční

Hudba z tesklivých smyčců rychle ustupuje majestátním žesťům. Muži zákona přicházejí. A konverzace s prodavačem je jako z filmu. Policisté se občas pousmějí, odkašlou si, vloží si nožičku brýlí do úst, ale nakonec se nic nedozvědí. Občan neví. Netuší totiž, že podezřelý už vyměnil popisované sako za řeznický mundůr. Ještě pár frází, slib telefonátu „kdyby něco“, jedna cola gratis a strážníci odcházejí. Přes konzervy není mnoho vidět, ale dle mizejících stínů soudíte, že to vyšlo. Hudba zas může zesílit. Cítíte se jako vítězové, kteří jen nesmí zvednout ruce. Teď ještě aby hokynář nešel zkontrolovat zboží. Vaše temeno by mu totiž odpovědělo jasnou řečí. Jste Hitman. Člověk, kterého milují čtečky čárkových kódů.

Absolutní pohlcení

Filmovost, opravdovost, vybroušenost. Hitman: Absolution je prvním skutečným herním filmem, jenž navzdory svému cinematickému zpracování naštěstí nepřichází o hratelnost. Čemu se kdysi jenom přibližovaly interaktivní FMV hry a co nedávno obohatilo o smysluplnější herní složku Heavy Rain, tomu Absolution nyní dává skutečně absolutní podobu. Konečně ovládáš film, hráči. A nemá to znít pejorativně. Užívej si, Hitman se rozdává.

Dánští IO Interactive do Absolution sebevědomě vložili asi hodinu videoscén, které snad poprvé v dějinách hru nezdržují, ani ji nečiní směšnou. Naopak. V jakémsi záhadném porodu dokonalosti je jimi povýšena nad veškerou herní konkurenci a téměř se připodobňuje k plodům stříbrného plátna. Absolution je harmonický filmový celek. Jestliže se v jedné hodině cutscén nevyskytne ani jediná střihová chyba, jediné špatné rozestavění postav či nekorespondující zvuk, dostává hráč předčasný vánoční dárek.

Instinkt

Nejvýraznější novinkou hry je systém zvaný Instinct. Ten při zvolené nižší obtížnosti prakticky myslí za hráče. Po zmáčknutí akčního tlačítka se obraz zamlží a Instinct hráči ukáže, které předměty v jeho zorném poli mohou být užitečné, která NPCčka může považovat za nepřátelská, a kde se zrovna nachází osoby určené k likvidaci. V kritických přestřelkách můžete také svým šestým smyslem označit nepřátele, které pak Agent 47 v bullet timu automaticky postřílí. To je klasika známá nejvíce z Call of Juarez.

Nemusím promluvit. Ty stejně víš, co si myslím

Není to však o počtu polygonů, inteligentní tlačenici, ostrosti textur či šťastné ruce při výběru detailů. Hitman se ve skutečnosti nedá změřit ani spočítat. Je spíše pocitech. O feelingu, jak by řekli Američané. Žánr stealth akce, jaký Hitman reprezentuje, je totiž vždycky tak trochu o čtení myšlenek, ale až Absolution dokázala mimoslovní psychologii zcela převést do herního kódu.

Na co hry dříve potřebovaly stohy dialogů, to se Dánům daří vysvětlovat v kraťoučkých úryvcích. Agent 47 nic neříká, ale přitom o sobě pořád něco prozrazuje. Když jede průmyslovým výtahem, jeho obličej zabírá detailní kamera zcela záměrně. Hitman se rozpovídá očima, obočím, tvářemi i krčním svalstvem.

Potichu křičí: „Jsem z oceli, nebojím se, ale taky očekávám problémy a mám respekt z přesily. Až sjedu dolů, chci aspoň důstojně bojovat, chci se rvát a všechna ta hovada s pomocí boží rozsekat. A hele, mucha!...“ Ta scéna trvá jen patnáct vteřin, není nic slyšet, ale skoro z ní bolí uši. Hitman vykřičel vše. To důležité i fádní.

A pak náš mim pokračuje: „Jsem odhodlán zachránit dceru Diany, mé dřívější manažerky, kterou jsem na příkaz Agentury chladnokrevně popravil...“ Tenhle chlap to vážně nemá v lebce v pořádku. Posloužil nařízeným, aby zabil ženu, která mu kdysi zachránila život, a teď se jí chce na dálku omluvit tím, že ochrání její dceru před osudem. Seřezává ze svého temena čárkový kód agentury, a přestože se rána časem efektně hojí, situaci tím Agent rozhodně nezklidnil. Když vychází od svého dvorního krejčího, je jasné, že svůj graficky perfektně vymodelovaný oblek zase brzy ušpiní.

Samotný příběh nového Hitmana je ale nejspíš to, čím se hra filmové produkci nevyrovnává zcela na sto procent. Je nevýrazný a plný klišé o odhalování nadpřirozených schopností jedné malé dívky, kterých se chce po vraždě Diany zmocnit vláda. Kýčovitý děj má i problém s hereckým obsazením. Vedlejších postav je jako na orloji, a přitom nemají na zápletku sebemenší vliv. K odhalování jejich pravých pohnutek či smýšlení nedostanete žádný prostor a do jejich osudů zasáhnete nejvíce tím, že je pozabíjíte.

Variabilita, svoboda, úkolová demokracie

Jestliže si Hitman i přes své pompézní filmové zpracování s příběhem paradoxně příliš nepohrává a jeho vyprávění je přísně lineární, je to naštěstí navzdory volné hratelnosti, na kterou jsme si už v sérii zvykli. Nový díl opravdu tradici netrhá, znovu je na něm to nejtěžší a zároveň nejsladší vymýšlet způsoby likvidace všech nepohodlných. Hitman je znovu sandbox. Brilantní sandbox, který se lineárním příběhem nenechává svazovat.

Důkazy netřeba lovit v paměti dlouho. Jak třeba vyzrát na hodně nepříjemného bosse a jeho dva kumpány v podzemí továrny? Jistě, poslat jim v bullet-timu náboje mezi zuby. To je přímočaré a efektivní řešení. Jenže zrovna tihle chlápci jsou i ve zpomaleném čase rychlí a smrtelně přesní. Takže alternativa? Bez váhání lezete šachtou za jejich záda a otvíráte ventil horkoduchu. Co nesežehne plamen, dokončí výstřely. „Bravo, Hitmane. Zase si je převezl.“

Ještě větší volnost hra nabízí v misích s otevřeným prostředím. Ty jsou na první pohled možná o něco menší, než ty z Blood Money, ale na hratelnosti to příliš neubírá. Prostě v každé misi, v každičkém dílčím levelu ze zhruba patnáctihodinové hrací doby, si Absolution doslova libuje v rozmanité likvidaci nepohodlných. Hra pouze říká, co chce, a kde to chce. Jak to provedete, už zůstává čistě úkolem fantazie.

Pomocníci na vypnutí

Obrovská variabilita hry si v ničem nezadá se staršími díly v sérii. Autoři pouze Hitmana upravili do současných podmínek. Do map postavili ukládací checkpointy, zdokonalili interface a nápovědu - to všechno proto, aby hra působila ladnějším dojmem a také se tak hrála. V žádném případě však nezůstanete ochuzeni o sladké pocity satisfakce z dobře vykonané práce.

Současný Hitman rozhodně není lehčí, než ti starší, jen přizpůsobivější. Checkpoint je nakonec v každé mapě jenom jeden a ještě dost špatně umístěný, ale hlavně nefunguje při vysokém stupni hledanosti. A nápověda? Systém zvaný Instinct, se kterým se IO Interactive chlubí jako s velkou novinkou, je skvělý hlavně v tom, že se ve vyšších obtížnostech vypíná. Opravdovým puristům na obrazovce zbude jen crosshair. Spokojeni?

Jestliže bylo řečeno, že střelba je vždy až poslední řešení, je to právě s ohledem na bodovací systém. Ten zvýhodňuje tichošlápky a penalizuje řezníky. Hra vás nutí k přemýšlivému jednání. Strhává body za zbytečné odhalení, likvidaci nepotřebných cílů nebo dokonce civilistů a odměňuje naopak za tiché odklízení těl, headshoty a za co nejnápaditější a nejelegantnější řešení předepsaných úkolů.

Je opravdu rozdíl, jestli strážnému rozstřílíte kolena a uvědomíte tím jeho kolegy, než když mu do čaje nasypete utrejch a tělo uklidíte do skříně. Hra motivuje k neustálému zkoušení nových postupů a k objevování nepoznaného. Pokud se svými výkony nejste v rámci stealth pravidel spokojeni, není nic jednoduššího, než si absolvovanou misi střihnout znovu a potom třeba ještě i několikrát. Znovuhratelnost, to není v Absolution zakázané slovo.

Rozmanitost v hratelnosti a systému hodnocení je dobře charakterizována také dílčími výzvami. Za ty dostáváte další body a na každou misi jich připadá třeba i dvanáct. Jde většinou o sbírání cenných věcí nebo provádění určitých činností. Budete získávat tovární dokumenty, kompromitující materiály nebo se prostě převlékat za nejrůznější profese, třeba za číšníka nebo samotné policisty.

Hra jde tak daleko, že se dokonce pozastavuje nad tím, proč jsem místo tiché kudly vraždil francouzákem. Věřte, že když půjdete na věc zpříma s puškou v ruce bez detailního studia prostředí a skrytých možností, dohrajete Hitmana nejen zbytečně brzo, ale také přijdete o kus velké motivace a zábavy.

Hitman: Absolution získává uznání. Málokterá hra dnes nedá člověku takový pocit moci. Když v hospodě berete pod krk rukojmího a policajti slibují, že zavolají vyjednavače, stává se z vás velký drsný muž. A i když to není ten nejlepší způsob realizace, právě pro pocit moci a neohroženosti si vás Hitman získá. Ještě víc, než kdy předtím. Je to zkrátka profesionál. Jak někde zasmrdí vražda, už je v kuchyni a vaří kafe…