High on Life 2

Jenže život má zvrácený smysl pro humor, a tak jsme tady (s pomocí okaté manipulace Šárky, která mě do High on Life 2 uvrtala už na Gamescomu). Tím ale největším paradoxem, kromě této recenze, je fakt, že jsem se u hry těch zhruba čtrnáct hodin nepokrytě bavil. Squanch Games se povedlo pokračování vylepšit úplně ve všech ohledech. Byť humor a bizarní stylizace zůstávají, hlavní je, že v jádru se skrývá fakt dobrá střílečka, kterou je v prvé řadě zábava hrát. 

Cunami legrandy 

Příběh není až tak důležitý. Pokračuje se v potrhlé krasojízdě z prvního dílu, kdy se snažíte v galaxii plné bizarních mimozemšťanů zabránit legalizaci drog z lidí. K tomu oblékáte už notně prošoupaný oblek lovce odměn, popadáte mluvící zbraně a hurá vstříc ujetým dobrodružstvím, a ještě ujetějším vtipům.

High on Life 2 je komediální střílečka. Celou dobu vás provází neustálá a nekonečná baráž gagů, popkulturních narážek, skečů a absurdních situací. Někdo se bude za břicho popadat, jiní si spíše častěji povzdechnou trapností, než aby se jim rozvibrovala bránice smíchem. Ono při místní kvantitě vtipů ani není možné, aby každý byl pečlivě obroušený diamant a High on Life 2 po vzoru třeba Borderlands hodně sází na kvantitu.

Musím ale čistě subjektivně říct, že ze mě hra několik uchechnutí vykřesala. A to se, zvlášť po tom, co jsem jedničku odehrál s kamennou tváří, sakra počítá. Ano, občas se dostavila únava z kulometné palby koktavé záplavy nesmyslných žvástů, která ne a ne skončit. Jindy ale mezi tou hromadou vulgárního humoru najdete valounek zlata, který vyvolá nefalšovaný výměšek serotoninu.

Bohužel hlavně závěr hry je únavně dlouhá konverzační onanie, ve které vás scenáristé nechají jen stát na místě a poslouchat poměrně předvídatelné situační vtipy. V momentě, kdy se neustálá legranda začíná trochu zajídat, tak místo toho, aby šlápli na plyn a vytasili se s něčím neotřelým, vás na asi dvacet minut nechají násilně naslouchat žvlatlavým replikám. Přiznám se, že v tenhle moment jsem odehrál na Switchi 2 několik kol Civilizace 7 a poslouchal jen tak na půl ucha, protože co se dělo na obrazovce, nebylo ani zábavné, ani zajímavé. 

Kdyby vás mluvící zbraně a konstantně hláškující nepřátelé náhodou hodně štvali, můžete si frekvenci replik naštěstí snížit v nastavení. To aby se u hry bavili třeba i lidé, kteří Ricka a Mortyho nepovažují za svatý grál animovaného humoru. Místy zbytečně natahovaným žertovným etudám se ale nevyhnete a dost záleží, jak vám humor od Squanch Games sedne. Lépe řečeno, jakou máte trpělivost se samoúčelným nekoherentním žvaněním, které jako fekální vata vyplňují hlavně vulgarismy.

Spíše než vtípky ale High on Life 2 boduje hravostí, kontextovým zasazením a snahou neustále překvapovat. Tu jste jednou na planetě plné výstav a účastníte se conu věnovanému vraždění. Rozebráním na prvočinitele jde o obyčejný deathmatch v aréně, ale opepřený fakt vtipným kontextem, kdy všichni účastníci jsou naprosto krvežízniví pošuci, jde najednou o velmi svěží kapitolku v celém příběhu. 

Jinde se zase část bossfightu odehrává v hlavní nabídce, narazíte na spoustu fakt dobrých retro arkád, zahrajete si skvělou detektivní epizodu o vyšetřování vraždy, vydáte se do lowpoly fantasy světa. Za každým rohem vás zkrátka čeká něco nového, nevídaného, neotřelého. 

Odkaz Tonyho Hawka 

Osvěžující závan kreativity není jedinou předností, proč dát High on Life 2 šanci. Tou další, neméně důležitou, je samotná hratelnost. Je to zkrátka dobrá střílečka. Velkou měrou se o to zasazuje novinka v podobě skateboardu, který udává akci skvělé tempo. 

Na prkně můžete grindit po hranách, vysekávat otočky na rampách a vrážet do zlořádů. Nemluvě o vyloženě akrobatických pasážích, ve kterých jde jen o zběsilou jízdu plnou překážek a akrobacie. Rázem je i obyčejný přesun úrovněmi zábava, protože pěkně odsýpá a můžete si jej zpříjemnit nějakým tím skateboardovým tríčkem.

Stran arzenálu se High on Life 2 drží spíše při zemi, což je u takto bizarní hry poměrně škoda. Mezi mluvícími zbraněmi najdete parafráze na brokovnici, útočnou pušku, revolver, ale i luk anebo třeba metač malých potvůrek, který je zdaleka nejreaktivnější. Každá mluvicí hlava má potom speciální útok, který se hodí i k interakci s prostředím v rámci jednoduchých environmentálních hádanek. Například luk Bowie otevře portál, skrz který vidíte slabiny protivníků, ale taky spínače, které lze výstřelem přepnout. 

Kdo by chtěl ve hře utopit více než těch asi 15 hodin, které potřebujete na průchod hlavním příběhem, tak může trávit čas v centrálním městě, které slouží jako hlavní hub. Tady se vyřádíte v převážení pasažerů, plnění skateboardových výzev anebo třeba sbíráním nových prken, trucků, koleček, komiksů, sběratelských kartiček a upgradů zbraní (i kosmetických). 

Opět bohužel platí, že vedlejší obsah je na poměry stříleček poměrně standardní vata, respektive jen nacho, kterým nabíráte další sýrovou salsu v podobě neustálé záplavy humoru. Oproti jedničce ale výrazně přibylo neotřelých situací, zajímavých herních momentů a díky skateboardu je mnohem lepší i dojem z akce. 

Horečnatý sen 

Hra opět vyniká svéráznou grafickou stylizací plnou barev a šeredných emzáků. Světy na vás řvou výraznou paletou a horečnatými výjevy jako kdybyste si vzali plato analgetik a zapili jej dvojitou tequilou. 

Hodně osobité ztvárnění vám bude ladit čistě dle subjektivních preferencí. Musím říct, že se mi na High on Life 2 nedívalo lehce, ale dokázal jsem přistoupit na její hru. Do očí praští spíše neduhy Unreal Enginu, kterými jsou občasné rozplizlé textury, podivný shimmering stínů a neostrost vzdálenějších objektů. 

Za uši mě ale vyloženě tahala hudba, která se mi absolutně netrefila do vkusu a po hodně dlouhé době jsem váhal, jestli ji v menu nevypnout úplně. Disharmonická přehlídka různých lo-fi a elektronických skladeb nepůsobí ani jako nerušivý podklad, ale aktivně tahá za uši. Audio se taky občas zblázní a začne přehrávat několik replik najednou, což potom působí jako naprosté zvukové peklo, ze kterého se vám chce na obrazovku křičet, ať zavře zobák. 

Punchline 

Sečteno, podtrženo je High on Life 2 skoro ve všech ohledech správným krokem kupředu, a pokud Squanch Games nastavené tempo hlavně kreativních a svěžích nápadů udrží i do budoucna, máme se na co těšit. 

Pokud se vám líbila jednička, klidně si k závěrečnému hodnocení přidejte ještě jeden bodík. Víc než u jiných her tady ale platí, že grafický styl a humor nesednou každému. I přesto se ale pod absurdní skořápkou ukrývá solidní střílečka, která i díky existenci v Game Passu za ta tři odpoledne stojí.