Hey! Pikmin

Pikmin, verze Lite 

Sérii Pikmin znáte z konzolí od Nintenda coby roztomilou, originální a zároveň poměrně komplexní real-timovou strategii. Tvůrci Hey! Pikmin však dospěli k názoru, že RTS by na 3DS nefungovala, a tak kapesního Pikmina pojali coby 2D plošinovku rozkouskovanou do krátkých, zhruba desetiminutových levelů. Opět tedy hrajete za kosmonauta Olimara, který ztroskotal na cizí nehostinné planetě, opět vám za zadkem běhají zástupy roztomilých pidižvíků, ale celé je to v mnohem menším, trivializovaném měřítku.

Hey! Pikmin je v zásadě ničím nezajímavá, řemeslně podprůměrně udělaná plošinovka. Žádná komplexní správa surovin, žádné trénování jednotek, žádní sofistikovaní nepřátelé… Celá hra sází na všeho všudy jeden zajímavý herní prvek: pikmini. Tyhle malé potvůrky verbujete pomocí své kouzelné píšťalky, věrně vás následují jako malá káčátka a vy je využíváte k řešení většiny zdejších hádanek i soubojů. A když říkáme „využíváte“, myslíme tím „mrskáte jimi o zdi, mlátíte jimi o těla nepřátel a házíte je vysoko nad zem“. Soubojový systém skutečně vypadá tak, že na protivníka ťukáte plastovým perem a tím na něj bez smilování střílíte své followery.

Na první pohled to vypadá až trochu drasticky, ale vězte, že pikmini jsou na hrubé zacházení zvyklí a vždy vás budou bezmezně milovat. Podobně jako lumíci postrádají pud sebezáchovy a jdou nejkratší cestou za vámi, i kdyby je to mělo stát život. Což se bohužel občas stává. Ale nevadí. Sežrané pikminy jednoduše doplníte u některého ze štědře roztroušených doupat a pokud něco sežere přímo kapitána Olimara, tak… tak vlastně ani nevíme, co se stane, protože to se nám nikdy nestalo. Hey! Pikmin je natolik jednoduchoučkou hříčkou, že vás po pár levelech uspí nudou.

Prosté běhání a skákání je absolutně nezajímavé, protože level design je primitivní, nenápaditý a stereotypní. Nepřátelé jsou taktéž fádní, graficky jde celkově o podprůměr i na 3DS, a k tomu všemu vám hraje sice milá, leč opakující se hudební smyčka. Váš kapitán Olimar toho navíc moc neumí. Chodí akorát doleva a doprava, šplhá po laně, sem tam díky svému jet packu přeletí nějakou tu trhlinku, ale jinak jde na poměry plošinovek o velmi nemotornou postavičku. Veškerou další interakci tak provádějí pikmini. To oni nosí klíčové předměty, to oni staví rozbité mosty, to oni aktivují elektrická čidla, která vám otevřou cestu dál… Stačí je mrsknout na příslušné místo a oni se už postarají o zbytek.

Postupem času se paleta puzzlů lehce obměňuje spolu s tím, jak se v každém novém světě objevují nové druhy pikminů. Jedni nemají problém s ohněm, druzí si rozumí s elektřinou, další zase rádi plavou pod vodou nebo naopak létají. Tomu odpovídají i zdejší hádanky, které se sice čas od času obmění, ale jejich společným jmenovatelem je triviálnost. S jejich vyřešením by neměla problém ani cvičená opice. Každý, kdo už ve svém životě pár plošinovek hrál, se bude chvilku těšit z roztomilých pikminů, ale pak hru znuděně odloží a sáhne po něčem uspokojivějším.

3DS bez 3D, zato s extra porcí dotyků 

Hey! Pikmin je hra pro děti. Vyplývá to nejen z triviální obtížnosti a nenápaditých hádanek, ale i ze samotného způsobu hraní. Konzoli musíte držet levou rukou a pomocí joysticku či šipek ovládat Olimarův pohyb, zatímco v pravé ruce třímáte stylus, jehož ťukáním ovládáte pikminy (teoreticky lze ťukat i prstem pravé a tím konzoli příjemněji držet, jenže to je zoufale nepřesné). Takovýto způsob ovládání však není pro velké dospělé ruce vůbec pohodlný a levá ruka, křečovitě svírající handheld, pravidelně začne bolet už po deseti minutách hraní. XLková verze 3DS je pro účely Hey! Pikmin pohodlnější, ale stále to není žádná výhra.

Hey! Pikmin totiž, na rozdíl od většiny ostatních 3DS her, striktně vyžaduje užívání dolního dotykového displeje. Pravá tlačítka ABXY nedělají nic, dokonce ani dialogy jimi nelze přeskakovat. Neustále tak musíte ťukat displej a neustále přitom držíte konzoli v levé ruce. A to zkrátka není komfortní.

Pozoruhodné také je, že prakticky celá hra se odehrává na spodním dotykovém displeji. Ten horní, se schopností stereoskopického trojrozměrného zobrazení, je v praxi téměř nevyužitý. To je velký rozdíl oproti většině ostatních her, které naopak často ignorují spodní displej. Během hraní se na horní obrazovce občas „schovávají“ tajná zákoutí, ale jinak je tu vlastně zbytečná a vývojáři ignorovaná. Člověka tak ani nepřekvapí, že 3D režim je na horním displeji deaktivován.

Není Nintendo jako Nintendo

Dosud veškeré díly série Pikmin byly velmi zdařilé. Proč tedy najednou takový výkyv? Protože všechny předešlé díly vznikaly přímo v Nintendu. Hey! Pikmin má však na svědomí externí japonské studio Arzest, které je „proslulé“ béčkovými odbočkami velkých sérií od Nintenda (viz např. Yoshi's New Island). Hey! Pikmin tak do jejich portfolia „perfektně“ zapadá.

Od šéfů z Big N je sice milé, že hru rovnou uvedli do prodejů za (na poměry her pro 3DS) sníženou cenu, ale bohužel ani to není dobrý důvod k tomu ji doporučit. Hey! Pikmin je šedivou myší mezi plošinovkami, která zapadne ještě dřív, než se vůbec stihne rozkoukat. Netřeba však příliš smutnit – v dohledné době dorazí na Switch plnohodnotný čtvrtý díl. A ten bude jistě mnohem kvalitnější.