Heretic's Fork

Přesně takovou roli zastáváte ve hře Heretic's Fork, hybridu tower defense a deckbuildingu. Jasně, je to další z mnoha karetních her, ale věřte mi, že tahle si pozornost zaslouží. Už kvůli tématu, grafické prezentaci a humoru, ale především samozřejmě proto, jak skvěle se hraje.

Do pekla a zp… žádné zpět!

Ve hře Heretic's Fork usedáte před obstarožní obrazovku počítače s titulním operačním systémem, který má hravým způsobem pomoci s vaší prací, tedy udržením hříšníků v pekle. Celkově na vás čeká devět kruhů pekla tematizovaných dle smrtelných hříchů – od nenasytnosti přes hamižnost až po zradu.

V každém z nich se ke středu obrazovky, tedy vytouženému východu, šinou zástupy pokřivených duší, s nimiž musíte udělat krátký proces. A to s pomocí kasáren plných démonů a automatických věží. Jak už zaznělo, Heretic's Fork je předně tower defense poháněný deckbuildingem.

Právě karty na ruce vám totiž umožní postavit další kasárna, věže a jejich vylepšení. A o vylepšování tu jde především. Když stejná kasárna zahrajete znova, můžete mít dvě vedle sebe, máte-li na ně slot (do začátku dva, ale můžete odemknout až šest), nebo je spojit a docílit tak vyšší úrovně.

Dalšími kartami pak například zvyšujete dosah věží, sílu vašich budov, životy své pekelné brány a sem tam padne i nějaká ta aktivní schopnost. Každé patro pekla se pak skládá z několika dílčích vln, které vás mohou odměnit dalšími kartami do balíčku, zatímco po každém patře si buď odemknete nový slot na další budovy, nebo získáte jiný znatelný bonus (toto dilema vás bude trápit pořád dokola).

I v pekle se musí recyklovat

Nepřátel je pořád víc a víc a mají více životů, zatímco váš balíček obsahuje slabé karty ze samotného začátku a kameny s tak mizerným efektem, že jejich posláním je primárně kazit vám radost. Co s tím? Tady přichází ke slovu skvělý systém vylepšování karet skrze jejich recyklaci.

Jakmile seznáte, že některou z karet už v balíčku nepotřebujete, můžete ji jednoduše zničit. Některé vám v takovém případě vyloženě přidají nějaké bonusy, o jiné prostě a jednoduše přijdete bez náhrady. Většinou ale budete chtít tímto způsobem „spálit“ dvě karty stejné úrovně.

V takovém případě je totiž proměníte v jednu kartu vyšší úrovně a čím si jsou ničené karty podobnější, tím je i větší pravděpodobnost, že nová karta bude něco, co funguje na podobném principu. Ve hře se totiž vedle dvou typů „zbraní“ pracuje ještě se třemi typy zranění – svaté, nesvaté a pekelné a není nic horšího, než když hrajete třeba pouze na pekelné a hra vám jak na potvoru náhodně přihazuje karty zbylých dvou typů. Recyklací můžete jít aspoň trochu naproti vytouženému zaměření balíku.

Je to skvělá vrstva strategie, kdy si nejen čistíte balíček od plev, zmenšujete ho a tím zvyšujete kadenci dobírání silných karet, ale zároveň tím ty silné karty získáváte a úplně pokaždé to doprovází vzrušení z toho, co vám hra nabídne tentokrát.

Získaná karta navíc sedí ve speciálním slotu, kde přetrvává i mezi tahy, což je další nenápadný, ale velmi důležitý strategický prvek (jinak všechny karty na konci tahu zahazujete). A vlastně tu není nic jako tahy soupeře.

Jakmile odehrajete vy, hra se jednoduše odpauzuje a příval hříšníků pokračuje tam, kde skončil. Váš tah (a s ním i opětovné zapauzování hry) nastane ve chvíli, kdy se vám podaří zlikvidovat určitý počet nepřátel. Pokud to nezvládnete, vaše snažení končí a můžete si ho dát od začátku.

Ve hře se můžete pokoušet o různé buildy, ať už čistě „svatý“ jen s věžemi, nebo třeba kombinace všeho, tedy věže, kasárna, svaté, nesvaté i pekelné poškození. Se vším tím karty pracují a je na vás, zda si tvrdohlavě půjdete za svým, nebo couvnete a změníte v průběhu hry strategii kvůli jedné velmi silné kartě.

Ti další pekelníci

A třeba s jinou postavou! Z každého průchodu hrou si odnášíte obnos peněz, za který si odemykáte nové karty a postavy. Postavy pak mají unikátní přístup k mechanismům hry. Jedna například vůbec neumí vylepšovat karty jejich recyklací. Místo toho dostane za každou recyklaci mince a má neustálý přístup k nabídce obchodu.

Další je zase postavená na kamenech, které jsou pro většinu ostatních postav víceméně zbytečné. Některé hrdiny jsem si oblíbil více než druhé, ale za každého se hraje opravdu jinak a s každým jsou spojené achievementy, které vám odemykají další obsah.

A když zrovna nebráníte pekelné brány před prchajícími dušemi, bude vás Heretic's Fork bavit svým humorem v odpočinkové sekci, tedy na obrazovce počítače, kde si pročítáte prapodivné emaily, mažete splašené programy, pouštíte si povedený soundtrack míchající metal s poklidným ambientem a dozvídáte se víc o příběhu, který hezkým způsobem prolamuje čtvrtou stěnu.

A pak je tu ještě vizuální stránka hry, která je prostě a jednoduše správně pekelná a démonská. Kombinace červené a šedé s občasnou zářivě zelenou, modrou a žlutou (nejvzácnější karty) se mi ani na chvíli neomrzela. A byť jednotlivé kruhy pekla či nepřátelé v nich nejsou až tak různorodé, pořád se na to moc hezky kouká.

Do značné míry se jedná o idle hru, která vyjma soundtracku nespustí žádný koncert strhujících zvuků, což z ní činí ideálního kandidáta na poslech podcastů, protože hra vaši pozornost vyžaduje jen každých 10-20 vteřin. Zahrajete pár karet, nějaké zrecyklujete a hru zase můžete nechat probíhat – démony vybíhat z kasáren a masakrovat hříšníky, věže chrlit oheň kolem dokola.

Heretic's Fork není vyloženě přelomová hra. Prostě další tower defense mixnutý s deckbuildingem. Ale dohromady s vizuální stránkou a humorem vytváří velmi příjemnou kombinaci s nenáročnou, odměňující hratelností, kdy si plnými doušky užíváte, jak ten vámi vytvořený motor sám od sebe šlape, a jakmile se poprvé dostanete až na konec samotného pekla, budete blahem bez sebe.