Here Be Dragons

Here Be Dragons vstupuje na středověkou scénu s poutavou myšlenkou. Aby se věhlasný Kolumbus dostal k objevení Ameriky, musí se nejprve domalovat mapa celého moře a pobít veškeré nestvůry v ní pobývající. Celé je to zahalené do nádherného zažloutlého stylu, který má imitovat letité mapy s malůvkami draků, hraje tu krásná hudba a souboje, které jsou prakticky jedinou náplní hry, mají dobrou myšlenku.

Celek je ale shazován neustálým opakováním téhož a snahou o vtip, který zafunguje jen opravdu málokdy. Here Be Dragons se snaží dělat si srandu z každé postavy, kterou potkáte, a za kterou si zahrajete. Sám Kolumbus je hrozný břídil, jeden z kapitánů pořád říká jenom „ryba“, posléze pouze zpívá, další předstírá, že si povídá s mrtvým papouškem, je tu žena vydávající se za muže, které neustále padá vous a tak dále.

Každá z mnoha postav je založená na jednom jediném vtipu, opakujícím se v každé řádce dialogů, které kdybyste vůbec nečetli, tak vlastně o nic nepřijdete. I když se hra snaží vyprávět příběh skrze naslouchání hospodskému v krčmě mezi výpravami jednotlivých kapitánů a odposloucháváním intrik zdejšího alchymisty, o příběhu se ve skutečnosti mluvit nedá. A je to docela škoda, protože námět a kulisy by si zasloužily rozvést.

Když zrovna nebudete odklikávat nezábavné klábosení o ničem, budete bojovat. A souboje, které tvoří 95 % hry, jsou naštěstí zábavné. Nejsnáze by se daly přirovnat k výborné hře Dicey Dungeons. I v Here Be Dragons se mrská kostkami o sto šest, přičemž hodnoty kostek spouští veškeré akce v tahových bitvách lodí proti lodím, ale ještě častěji lodí proti monstrům.

Na levé, tedy vaší straně bojiště jsou zpravidla dvě lodě, na pravé straně dva až čtyři nepřátelé. Podle počtu jednotek se hodí kostkami a poté podle iniciativy se kostky rozeberou a přiřadí jednotlivým schopnostem. Velkými čísly si zpravidla můžete vylepšit děla a rozdávat tak větší rány (přičemž šestka automaticky na jedno kolo zvýší útok lodi o jedna), malými čísly zase opevníte trup a v případě jedničky si ještě opravíte jedno poškození.

Každá loď může mít jednu až dvě speciální schopnosti rádoby související s charakterem jejich kapitána. Některé schopnosti potřebují kostky dvě, ale vy vždy smíte přiřadit jen jednu kostku jedné lodi za tah, takže lepší schopnosti se déle nabíjejí.

Souboje jsou poměrně komplexní, a i přes obrovskou míru náhody v hodu kostkami nabízejí spoustu prostoru pro taktizování a vymýšlení, jak přechytračit daného soupeře. Například součet kostek přiřazených vaší lodi rozhodne o tom, zda si udržíte iniciativu, nebo ji předáte soupeři (vždy nižší součet začíná). I pouhá iniciativa může rozhodnout o konci bitvy, pokud máte málo životů a soupeř začíná se salvou.

Často se budete snažit nechávat soupeři kostky, které nemůže nikam přiřadit. Za každou takovou kostku dostanou všechny jeho jednotky po jednom zranění a když se vám poštěstí, můžete takto zlikvidovat celou jeho flotilu. Na druhou stranu je při této strategii prakticky jisté, že mu tak předáte iniciativu.

A aby té náhody nebylo příliš, hra vám postupně odemyká nové možnosti, které upravují čísla na kostkách, přehazují je, nebo dokonce oživují dříve potopenou loď. Tyto schopnosti aktivujete s pomocí nalezených vzkazů v lahvích, které vyplouvají pravidelně jednou za kolo a ve větším množství po poražení nepřítele.

Do soubojů se občas přidají nové podmínky spojené třeba s počasím, které dále ovlivňují vaše možnosti v boji. Různá monstra představují odlišné výzvy, a často jde spíš o hádanku, jak danou situaci vyřešit dřív, než všechna vaše plavidla skončí na dně oceánu.

Celý soubojový systém je sám o sobě zábavný, ale zbytek hry už ho nijak nepodporuje. Asi největším nedostatkem je absence jakéhokoliv vývoje. S každým kapitánem vás čekají všehovšudy pouhé tři úrovně a jakékoliv změny provedené na vašich lodích v průběhu jednoho souboje se do dalšího nepřenášejí.

Po prvních dvou úrovních dostanete u každé lodě na výběr, zda ji zvednete jeden ze tří atributů útok, obrana, životy, ale hra sama vám dá na výběr jen z některých z nich a jelikož upgrade působí maximálně na dvě další bitvy, nemáte vůbec pocit, že byste se jakkoliv vylepšili.

Here Be Dragons by mnohem víc slušel styl roguelike/roguelite, tedy náhodná setkání, do kterých byste šli s jednou dvojicí lodí a tu neustále vylepšovali. Tvůrci se ale rozhodli pro kratičké epizody, každou s jinými loděmi a jinými nepřáteli. To možná zní jako dostatečná variabilita, ale opak je pravdou.

Ani vaše lodě, ani vaši nepřátelé se od sebe zásadně neliší a průběh souboje se od začátku do konce hry prakticky nijak nezmění. Přidejte k tomu nezajímavé postavy založené na jediném nehumorném vtipu, pomalé animace, které se rychle zají a dostáváte nemastnou neslanou hru, která jen skvěle vypadá a má dobrý, leč místy frustrující a občas příliš náročný soubojový systém.

Pokud vás láká strategická hra založená na kostkách a nelpíte na originální grafické stránce a zajímavém zasazení, které se zde ale nedočkalo žádného rozvedení, uděláte lépe, když se vrátíte k Dicey Dungeons (Slay the Spire s kostkami). Here Be Dragons dokáže zabavit jen na chvíli a nedá vám jediný důvod dohrát ji do konce. Ale naštěstí o nic nepřijdete.